Prohledat tento blog

pátek 27. prosince 2013

Zuzka na memoriálu Alfréda Nikodéma


Jak jistě víte, Zuza se rozhodla pokračovat ve Václavově misi do podivuhodné disciplíny, která se oficiálně nazývá zimní plavání a je jednou ze sekcí Českého svazu plaveckých sportů.
Od září tedy trénovala, třikrát týdně nořila se do chladných vln Vltavy, a tak se včera (26.12.) mohla  plnoprávně zúčastnit tradičního memoriálu Alfréda Nikodéma u pražského Žofína.

Péčí našich zpravodajů Vlasty a Karla můžeme si i my, peciválové, prohlédnout její vítězný úsměv:





Karel ještě pořídil video, z něhož jsem se níže pokusil publikoval podstatnou ukázku:


Jarda

čtvrtek 19. prosince 2013

Oddech s Komedianty

Příjemné, úsměvné, asymetrické (druhá půle výrazně lepší).
Naivní, jak asi představujeme si myšlení a reakce našich předků.
Šablonovité, jak asi představujeme si členy tehdejších divadelních společností.
Laskavé, jak asi představujeme si činy těch, které máme rádi.
Ovšem bez podobně dobrých hereckých výkonů, jaké jsme včera viděli Na Jezerce, patrně ne vždy funkční.

Účast: Monika, Norbert, hosté (8), Taťána a 
Jarda

----
KOMEDIANTI
Divadlo Na Jezerce, čtvrtek 18. prosince 2013

Autor: Arnošt GOLDFLAM
Režie: Arnošt GOLDFLAM
Scéna a kostýmy: Petra GOLDFLAMOVÁ ŠTĚTINOVÁ
Produkce: Jan HRUŠÍNSKÝ
Hudba: Milan POTOČEK


Hráli:
Jan Hrušínský, Miluše Šplechtová, Kristýna Hrušínská, Klára Issová, Rostislav Novák st., Věra Kubánková, Petr Vacek, Michal Kern, Václav Liška

PREMIÉRA - 12. prosince 2013 

pondělí 16. prosince 2013

... a nebylo poražených

Ačkoli hře podobné bowligu holdovali patrně už staří Egypťané před více jak pěti tisíci lety, což mi prozradili pánové John a Nosek ve své knize Bowling a kuželky, my, Řevové, jsme první náš spolkový turnaj uspořádali péčí našeho zvěčnělého presidenta Václava Pátka teprve před třemi roky.
Dekorovaný Václav
Letošní klání sice proběhlo ve stínu chřipek a jiných nepříjemností, ale na dvě dráhy nám počet borců stačil. 
Nutno převším vyzdvihnout zapálené výkony našich žen (Adélka, Ema, Hanka a Táňa), jakož i aktivní podporu cheerleaders Vlasty a Zuzy. 
Z mužských účastníků bezesporu nejvíce překvapil skromný Honzík, jenž kromě pro něj běžného skrike rozmetal při nejhorším svém hodu devět kuželek!
V klidném prostředí bowlingového klubu užili jsme si příjemně aktivní odpoledne, na konci kteréhož odměnila Táňa všechny přišedší Řevy zvláštní cenou Čokoládového sněhuláka jako upomínku na Václava.
A takhle jsme to skouleli a dokouleli:   
Někdo vyhrál více a někdo méně, nebylo však poražených!
---
Memoriál Václava Pátka
Bowling Swing,sobota 14. prosince 2013
Účast: Honzík, Vlasta, Karel, Kája, Hanka, Ema, Adélka, Honza, Zuza, Václav, Taťána a 
Jarda
---
Jak tradice a zvyklosti všeobecné velí - po sportu následuje hospoda.
Také my za halasného loučení s Odolenkáři zamířili jsme do protejší starosmíchovské restaurace U Bílého lva k poslednímu letošnímu seřvání.
A bylo o čem hovořit, co jíst a co pít.
Blaženi rozešli jsme se nakonec směrem k Vánocům.
---
Pivnice U Bílého lvasobota 14. prosince 2013
Účast: Vlasta, Karel, Kája, Zuza, Václav, Taťána a 
Jarda

pátek 13. prosince 2013

Sobota 14. prosince

Milí přátelé, tak tedy zítra:

První ročník Bowlingového vánočního memoriálu Václava Pátka.

Doufáme, že budeme pokračovat i v příštím roce, a to opět týden po Mikuláši a pak v dalších padesáti letech.
Pro naší sportovní aktivitu máme rezervovány od 16:00 dvě dráhy v Bowling Swingu http://www.bowling-swing.cz/ v ulici Na Bělidle.

Po té budeme pokračovat od 18:30 v Pivnici U bílého lva http://www.ubileholva.com/, Na Bělidle 30.
Zde oslavíme Vánoce, Silvestr a vůbec... .

V pivnici máme zarezervován nekuřácký salůnek, ale vedle v místnosti se kouří.
Tak ženy těhotné, batolata a osoby s podlomeným zdravím uvidí, jak jim prostředí bude milé.
Skvělé pivíčko i kuchyně !

Na bowling přislíbili účast:
Zuza, Václav, možná Šárka, Karel s Vlastou, Ludmila, možná Kája s Evičkou, Norbert s Monikou,
čtyři z Odolky bez psa, Jarda a Táňa.

Zdraví a omlouvají se Kocouři, které zkolila nemoc a Lenka, která bude ladit vánoční atmosféru s Kačkou na muzikálu Lucie.

Ke Lvovi by měl dorazit ještě Rudla.

Odolka se ale přesune za psem a bude rovněž laditi vánosféru na malém rodinném vánočním koncertě Dudlájdá.
Pokud by se u Vás něco měnilo, dejte mi, prosím, vědět.

Bylo by prima, kdybych mohla v pivnici upřesnit, kolik, že nás to nakonec bude.

Další velkořevské setkání bude 23. 1. 2014 od 18:00, ještě nevím kde.
Jenom si blokněte termín, kdo se chce s námi seřvati.

Těšíme se kamarádi, máme vás rádi,

Táňa a Jarda

úterý 3. prosince 2013

Divadlo se Řevem přírody v lednu

Vážená a milá divadla a dividla!

Ve středu 29. 1. 2014 od 19:00 hod hrají v Divadle v Celetné představení Běsi
http://www.i-divadlo.cz/divadlo/divadlo-v-celetne/hodnoceni,
http://www.divadlovceletne.cz/program/besi/.

Lístek stojí 290 + 10 = 300 Kč.
Kdo chcete jít s námi, dejte vědět nejpozději do úterý 10. 12. !!!
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Máme rezervováno 20 míst ve 4. až 7. řadě.

Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.

Krásné dny přeje

Táňa

Divadlo se Řevem přírody v únoru

Vážená a milá divadla a dividla!

V pondělí 24. 2. 2014 od 19:00 hod hrají v Divadle Na Jezerce představení Darda.
Blíže viz http://www.divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-34-Darda-Irena_Douskova.

Lístek stojí 450 + 10 = 460 Kč.
Kdo chcete jít s námi, dejte vědět nejpozději do pátku 13. 12. !!!
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Máme rezervováno 26 míst ve 3. až 6. řadě.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.

Klidný advent a pohodové podzimní dny přeje

Táňa

pondělí 2. prosince 2013

Zpěvy, smích a kýble krve

To, co z žabí perspektivy jeví se jako hrůzný čin, z ptačího nadhledu není víc než kýchnutí do vln času. Žabí sex, lidská moc a ptačí názor.
Černá a bílá, jing a jang. Černý kůň a bílý kůň. Hmyz Richard a elf Richmond.
We Are the Champions, zpívá vrah Mercury za doprovodu kůru svatých.
Ironie. Nadsázka. Proklamace. Kýč.
Kýč. Ale co jiného jsou vlastně veškerá hnutí mysli: láska, smutek, touha, pláč, zloba či vztek?
Jedině smích ční nad všechna hodnocení.
A divadlo? Ženy, muži, pravda, lež jako long drink Blood Richard. O něm povídá si Shakespeare s Marlowem.
Avšak blankvers a divadlo zůstává.
I díky takovým představením, jako to hradeckých Klicperáků.

Účast: Vlasta, Karel, Kája, Hanka, Honza, Václav, Šárka, Hanka, Jiří, hosté (11), Taťána a 
Jarda
-----
RICHARD III.
(Kabaret  o bezmoci mocných)
Klicperovo divadlo Hradec Králové
v Divadle V Dlouhé, čtvrtek 28.listopadu 2013

Autor: William  SHAKESPEARE a David DRÁBEK
Režie: David DRÁBEK
Hudba: Darek KRÁL
Scéna: Marek ZÁKOSTELSKÝ
Kostýmy: Simona RYBÁKOVÁ

Hráli:
ZVÍŘATA

Žába --- Jan Vápeník
Pták --- Kamila Sedlárová
Černý kůň --- Maxime Mededa
Bílý kůň --- Miroslav Zavičár

MUŽI

Král Edward IV. --- Tomáš Lněnička
Clarence, (George, vévoda z Clarence) --- Josef Čepelka
Richard, vévoda z Gloucesteru --- Pavlína Štorková
Richmond, (Jindřich, hrabě z Richmondu) --- Jan Sklenář
Hrabě Rivers, bratr královny Alžběty --- Miroslav Zavičár
Vévoda z Buckinghamu --- Matěj Anděl
Lord Hastings --- Jan Bílek
Lord Stanley --- David Smečka
Vrazi --- Jakub Tvrdík a David Smečka
Edward a Richard, synové Edwarda IV. --- Josef Čepelka a Miroslav Zavičár
Freddie, Richardova pravá ruka --- Jakub Tvrdík
Starosta Londýna --- Hynek Pech
Kat ---Tomáš Lněnička
Man in Black --- Petr Vrběcký

ŽENY

Alžběta, manželka krále Edwarda IV. --- Filip Richtermoc
Markéta, vdova po králi Jindřichovi VI. --- Hynek Pech
Vévodkyně z Yorku --- Lubor Novotný
Lady Anna --- Jan Sklenář

ČTENÁŘSKÝ DENÍK

William Shakespeare --- Filip Richtemoc
Christopher Marlowe --- Jakub Tvrdík

V alternacích zpívají členové Českého chlapeckého sboru Hradec Králové


Premiéra: 20.10.2012

úterý 26. listopadu 2013

Jelica jako jedle

Již podruhé sešli jsme se kolem srbského stolu na Zlíchově pod Děvínem.

Kdysi tu stával Zlechův dvůr a na kopci nad ním se proháněli divé bytosti a démoni (déva).
Ne nadarmo se kousek odtud usídlil svatý Prokop, který si s ďábly a čerty uměl poradit.
Ostatně i staročeské Zlech má své kořeny v adjektuvu zlý.

Letos tu ale zrenovovali starý domeček na restauraci velmi libou, kterou nazvali sličným jménem Jelica. Jelicou v Srbsku rozumí se dívka štíhlá a krásná jako jedle (jela).
A jedle je strom, který dle svaté Hildegardy démoni a duchové nenávidí a jehož se bojí!
V magickým příručkách se také doporučuje obejmout jedli osobám zavaleným prací a neustále někam spěchajícím, neboť pak je bude chránit před přepracováním a poskytne jim tolik potřebné zklidnění a odpočinek.

Z čehož vyplývá, že v nepříznivý čas pobýt na příznivém místě, dobré jest.

Což jsme i učinili v přívětivém kruhu přátel pod večerní hvězdou srbské kuchyně, v úterý na svátek svaté Mechtildy, ochránkyně slepých a patronky mystiků.

Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Monika, Norbert, Ludmila, Taťána a 
Jarda 
---
Jelica, 19. listopadu 2013

pátek 25. října 2013

Divadlo se Řevem přírody v prosinci

Vážená a milá divadla a dividla!

Ve středu 18. 12. 2013 od 19:00 hod hraje Divadlo Na Jezerce představení „Komedianti“
http://www.divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-41-Komedianti-Arnost_Goldflam.
Lístek stojí 390 + 10 = 400 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do 6. 11. !!!
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Máme rezervováno 30 lístků ve 3. až 6. řadě.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.

Krásné probarvené podzimní dny přeje

Táňa

neděle 13. října 2013

Řev na podzim

Milí přátelé!

Listopadové seřvání se bude opět konat v srbské restauraci Jelica, Na Zlíchově http://www.jelica.cz/.
V říjnu jsme se zde hezky porozmazlovali a hodláme v tom v listopadu pokračovat.
Seřvání jsme naplánovali na úterý, 19. 11. 2013 od 18:00 hod.
Musíme upřesnit počet míst. Dejte, prosím, vědět, kdo přijdete.
O podniček začíná být velký zájem, proto nemohu zarezervovat místa navíc pro ty, kteří se neozvou.

V prosinci bychom mohli založit tradici Bowlingového vánočního memoriálu Václava Pátka.
Pro tuto akci jsme zvolili termín - týden po Mikuláši, v sobotu 14. 12. 2013 od 16:00 hod.
Pro naší sportovní aktivitu se nám zalíbil Bowling Swing http://www.bowling-swing.cz/.
Po té bychom pokračovali od 18:30 v Pivnici U bílého lva http://www.ubileholva.com/.
Tady bychom oslavili Vánoce, Silvestr a vůbec... .
Bowling i Lev jsou v ulici Na Bělidle. Tedy na Andělu.
Abychom mohli tyto radovánky zajistit, potřebujeme vědět, kdo přijdete na bowling a kdo půjdete i do hospůdky, případně, kdo dorazíte pouze do hospůdky.
Podle zájmu zarezervujeme příslušný počet drah a místeček v pivnici (nekuřácký salónek).

Na akci pravidelný řevský výjezd v akci „Řev ještě neusnul“ se zatím přihlásili:
Koubští Karel a Vlasta
Koubští Karel a Evička
Pátková Zuza
Šmejkalovi Jarda a Táňa
Šmejkalovi Jakub, Táňa, Jan, Petřík a jejich domácí:
Duškovi Milan a Klára s malou slečnou
Svobodovi Honzík, Hanka, Adélka a Ema.

Děkujeme Kocourům a Olče, kteří nejedou a dali vědět.
Třeba se jim to ještě podaří a vyřeší si to sami až příští rok.
Ještě čekáme na případnou reakci ostatních.

Jede se první červnový víkend, 6. až 8. 6. (pro ty, kdo by si chtěl víkend prodloužit 4. až 8. 6.).
na Hančovu boudu http://www.hancovabouda.cz/.
Kdo byste ještě měl zájem, napište, prosím.
Já pak předběžně bloknu pokojíčky na Hančovce (pokud už je nemá paní Čechotovská obsazené).
Podle zájmu dohodnu s paní Čechotovskou termín (třeba do půlky listopadu),
do kdy se jí každý z vás nahlásí samostatně.
Následné případné odhlašování si také každý bude řešit sám.
Teď potřebuji vědět počet pokojíčků a délku pobytu.

V akci „Aktualizace řevských kontaktů“ prosím ty, kteří ještě tak neučinili, abyste se zkontrolovali v příloze, kterou jste dnes dostali e-mailem.
Pokud je třeba něco opravit, doplnit nebo zrušit, dejte vědět.

Milí řevové, dejte, prosím, vědět do neděle, 20. 10. 2013.
Užívejte si krásného barevného podzimu.

Táňa a Jarda

středa 9. října 2013

Řev přírody po srbsku

Abychom neprodlévali ve při s původním posláním spolku cestovatelů, vybrali jsme pro naše říjnové seřvání zlíchovskou restauraci Jelica, kde podávají srbskou, potažmo balkánskou krmi.
A ach, neprohloupili jsme.
Svatební zelí se šesti druhy masa, pljeskavica, leskovačský uštipci nebo musaka - vše ve vynikající formě!
Však jsme se hned objednali i na příště.

Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Monika, Norbert, Taťána a 
Jarda
---
Jelica, 8. října 2013

pátek 4. října 2013

Tomáš na skok v Utahu

O svatém Václavu cestoval Tomáš do Ameriky, kde měl mít v Salt Lake City přednášku.
Dnes psala Vlasta:
"Jako pyšná matka hlásím, že Tomáš získal první cenu za studentkou prezentaci na konferenci s odměnou 600 dolarů a protože má zavřené národní parky, odejel je utratit do pouští jižního Utahu ( raduji se a zároveň strachuji... tak už to v životě chodí :-)."

Blahopřejeme !!!
Jarda
---
Aktualizace k 9.10.:
Posílám jen několik obrázků od Tomáše, které před pár hodinami přišly (mé mateřské srdce se trošku uklidnilo :-)
Vlasta


 

středa 2. října 2013

O narozeninové smršti po Pálavou

Název Pálava, jak nás poučeně upozornila Zuza, vychází ze jména Pavlov, vesničky, kam jsme se o burčákovém čase sjeli pozdravit vinohrady, víno a jurské vápence tohoto podivného pohoří.
Římané ho znali jako Mons Veneris - Hora Venušina. Tak Pavlovským vrchům asi říkal i císař Marcus Aurelius, který v nedalekém Mušově psal někdy po roce 177 své Hovory k sobě, pravděpodobně první známou knihu, vznikající na našem území.
Strachotín září 2003
K ležící dívce nám přirovnával Pálavu i vinařský dědeček ve Stachotíně, kde jsme před deseti lety poprvé popíjeli burčák na břehu Novomlýnské nádrže (viz obr.)
Slované pojmenovali vrchol nad Pavlovem Děvín, na němž počátkem jedenáctého století vyrostl hrad Děvíčky a kam ve středu 25. září vystoupal první nedočkavý oddíl řevů: Jitka, Zdeněk, Vlasta Karel.
My s Táňou a věstonickým burčákem jsme dorazili až za tmy, ale to nevadilo, neboť výše zmíněným obyvatelům Vinařského domu už svítily oči.

Na čtvrtek jsme si naplánovali výlet k Velkému špuntu, o kterém nám pověděla Ála.
Z Klentnice vyrazili  jsme po modré vzhůru větrnými stráněmi plnými zralých trnek (Prunus spinosa), brslenů (Euonymus europaeus) či šípků (šípková růže se latinsky jmenuje Rosa canina - růže psí, což údajně souvisí s tím, že ji staří Římané používali proti vzteklině) k výhledům u rozbořené kaple svatého Antonína, o níž se věřilo, že bývávala klášterem. Ve skutečnosti ji postavili sedláci z Klentnice, Perné a Mušova z výnosu neobvykle velké úrody vína v roce 1650.
Velký špunt
Odtud jsme stoupali prudce podle zářivých stěn Trůnu a pěšičkou k Martince, kde jsme konečně uviděli Velký špunt - obří kámen zaklíněný v tektonické průrvě nad námi a zastírající kousek nebe, na kterém se začala stahovat dešťová mračna.
Někteří se pak otrle vrátili po vlastních stopách do Klentnice, ostatní pokračovali obloukem kolem Kotle přes Soutěsku tamtéž, což vyšlo nastejno, neb zmokli jsme všichni.    
Před posléze až průtrží hodlali jsme najít azyl v Café Fara, ale nějak nás ten podnik neoslovil, a tak jsme se uchýlili do hotelu Pavlov a tam se skutečně poměli.
Večer zašli jsme tradičně k Bednářům a po té oddali se doma společenským hrám.

Ráno pak jsme zazpívali:
Zdeněk má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...

Ten den jsme se vydali do Dolních Věstonic starou cestou přes kopec a dolů úvozem, kolem kterého kdysi kopal tým prof. Absolona. Tady někde také vyhrabali z pradávného ohniště lovců mamutů věhlasnou figurku Věstonické venuše. Jenže ...
Jenže z Věstonic pocházejí ještě minimálně tři další sošky, jež si nárokují stejné stáří 27 000 let  a pochopitelně i stejnou slávu.
Všechny tři jsou z pravé mamutoviny, což byl tehdy v mladším paleolitu obvyklý materiál. Přesto bývají označovány za falza!
Neobvyklá byla naopak hlína, ze které byla vypálena, jako jediná doposud nalezená figurka z tohoto období, Věstonická venuše. Přesto se považuje za pravou!
Podivné.
Věstonické vinohrady
My ale na to nemysleli, trhali švestky na mezi, procházeli mezi vinohrady a zdravili vinobrance (od vinobraní).
Sluníčko svítilo a dole na nás čekaly věstonické sklepy plné burčáků.
Zpátky vraceli jsme se podél vody rybářskými slumy. Velmi poučné!
Pod Pavlovem vyčarovala Táňa autobus, který nás vyvezl skoro až k penzionu, kde jsme se následně věnovali výměně krve společně s nově přijezdšími Zuzou, Táňou a Jakubem. (Jan a Petr se procesu kolik krve-tolik burčáku  nezúčastnili.)


Ráno pak jsme zazpívali:
Zuza má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...

V sobotu čekaly nás přes den Lednice a Valtice, večer (na počest Zuze) sklep u Jirky Šilinka ml., kde hrála Cimballica a bylo dobře.

A tam jsme zazpívali:
Ála má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...

Burčák a řízky a písničky a koleno a guláš a cimbál a Pálava od Ály a my všichni pospolu, komu by se chtělo domů!
Nicméně po půlnoci šli jsme, neb ještě jsme mohli.

A ráno pak jsme zazpívali:
Vlasta má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...

Byla to narozeninová smršť, ale i překrásný čas žírného podzimu pod Pálavou.


Účast: Jitka, Zdeněk, Vlasta, Karel, Zuza, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a 
Jarda 
---
Pavlov, Vinařský dům, 25. - 29. září 2013

úterý 1. října 2013

Řevské novinky

Vážená radovadla a jásadla!

Dovoluji si Vás nalákati do nové srbské restaurace Jelica, Na Zlíchově.
Trošku dražší leč skvělá kuchyně http://www.jelica.cz/.
Co je absolutně báječné? Mají velmi příjemnou zahrádku.
Je zde možné pořádat i větší akce s opékáním prasátka, jehňátka, a tak.
Na to si ale budeme muset asi počkat až na jaro.
Seřvání jsme naplánovali na řevském burčákovém výjezdu na úterý 8. 10. 2013 od 18:00 hod.
Zatím přijdou Kocouři Zdeněk s Jitkou, Koubští Karel a Vlasta, Pátková Zuza, Šmejkalovi Jarda a Táňa.
Napište, prosím, co nejdřív, kdo dorazíte.
Podle toho bloknu místečka.
Doporučuji nastudovat na internetu srbskou kuchyni.
Zuza již tak učinila a byla ve značné převaze.

Také jsme vymysleli termín pro pravidelný řevský výjezd v akci „Řev ještě neusnul“.
Byl by to vždy první červnový víkend. Mohli bychom to pojmout jako MDD pro děti od 1 měsíce do 100 let.
Příští rok to vychází na 6. až 8. 6. (pro ty, kdo by si chtěl víkend prodloužit 4. až 8. 6.).
Jeli bychom na Hančovu boudu http://www.hancovabouda.cz/.
Napište, prosím, jak by to s vámi vypadalo. Já pak předběžně bloknu pokojíčky na Hančovce
(pokud už je nemá paní Čechotovská obsazené).
Podle zájmu dohodnu s paní Čechotovskou termín (třeba do konce října), do kdy se jí každý z vás nahlásí samostatně.
Následné případné odhlašování si také každý bude řešit sám.
Teď potřebuji vědět počet pokojíčků a délku pobytu.
Napište, prosím, do pondělí 7. 10..

Milí kamarádi, máme vás rádi.
Mějte se krásně,

Táňa

úterý 24. září 2013

Nahá žena na střeše a na koncertě

Ahoj,

tentokrát s vámi do divadla nemůžu, ale na oplátku vás zvu do Bohnic na koncert a besedu u příležitosti vydání knihy "Nahá žena na střeše".

Jaromír

čtvrtek 19. září 2013

Divadlo se Řevem přírody v listopadu

Vážená a milá divadla a dividla!

Děkuji Hance, která mě trochu postrčila a dala mi skvělý tip.
Povedlo se.
A tak můžeme zahájit novou divadelní sezónu.

Ve čtvrtek 28. 11. 2013 od 19:00 hod hraje Klicperovo divadlo z Hradce Králové
v Divadle v Dlouhé Richarda III.
Lístek stojí 320 + 10 = 330 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do úterý 24. 9.!!!
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Máme rezervováno 30 lístků ve 3. – 5. řadě.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.

Na Drábkovo představení se strašně těšíme, protože loni jsme se neskutečně bavili u Figarovy svatby.

http://www.i-divadlo.cz/divadlo/klicperovo-divadlo/hodnoceni
http://www.klicperovodivadlo.cz/richard_III.htm
http://www.klicperovodivadlo.cz/figarova_svatba.htm

Mějte se krásně,

Táňa

čtvrtek 12. září 2013

Ploskovice: Zpráva z podsopčí

Každý ví, že Ploskovice u Litoměřic vypálil Dalibor z Kozojed, aby se pomstil za smrt svého přítele Zdeňka, v jehož "ňader tůň se hroužil", jak německy veršoval Josef Wenzig do fortepiana pana skladatele Smetany.
Každý ovšem také ví, že to nejspíše nebude pravda, neboť Dalibora ve skutečnosti vedla přirozená touha po bohatství, které se tak sladce získává lupem.  Proto byl ostatně vězněn (hrát na housle = být vsazen do pranýře) a nakonec popraven.

Málokdo naopak bývá zpraven o pravděpodobné účasti slavného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera na vzniku novodobého zámku, který tu nechala postavit dcera vévody Sasko-Lauenburského Anna Marie Františka, nepříliš šťastně provdaná za Toskánského velkovévodu jménem Gaston, jenž byl nejspíše gay.

Ploskovice si zamiloval i poslední korunovaný český král Ferdinand I., kterému Češi říkali Ferdáček a o kterém jsme na našem blogu již marginálně psali, jakož i prezident Edvard Beneš. Oba zde rádi a často pobývali.

Ačkoli se Ploskovice připomínají již roku 1057 ve vůbec první česky psané větě, která se nám dochovala (Pauel dal gest ploscoucih zemu
Zdroj: http://www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/historie-a-knihy/historie-knihy/4389-nejstarsi-ceske-vety
 ...“), vydali jsme se sem, na úpatí vyhaslých sopek majestátního Böhmisches Mittelgebirge, až o 956 let později - minulou sobotu 7. září.

Proč jsme čekali tak dlouho? Protože teprve tento den byl vybrán z dlouhé historie Ploskovic k obřadu velmi významnému, při kterém pronesl člen našeho spolku tato slavnostní a zavazující slova:
"Já, Václav beru si tě Šárko za svou zákonnou manželku a slibuji, že tě budu milovat a ctít...", což potvrdila Šárka slibem podobným.


A ženské brečely a chlapi se usmívali trochu nejistě, neboť i oni přemáhali dojetí.
Tak už se nám ti naši mladí berou! Sélah!

A pak jsme se procházeli parkem, který vytvořil Antonio Octavio Broggio a do dnešní podoby přebudoval pro císařského důchodce Ferdinanda Jan Bělský. Měli jsme povznesenou náladu a fotili se u každého stromu.
Nakonec jsme se shromáždili u aut, zformovali kolonu a vyjeli vzhůru do tajných koutů neuvěřitelného Středohoří.

Na koňské farmě kdesi vysoko pod nebem strávili jsme zbytek odpoledne v pohodě, hrách, písních a tancích.

Večer pak ozdobila příjemná konverzace v Lipé, požár a hvězdy.

Byl to okouzlující a magický den.
Sobota, kterou mám rád.
Sobota, na níž budu vzpomínat.
Sobota, kdy jsme oženili Václava.

Jarda
FOTO: Vlasta a Karel

středa 11. září 2013

Babí léto v Bohnicích

Ahoj,
připomínám, že už tuto sobotu je od 12 hodin v Bohnicích Babí léto, ale já budu v Olomouci, tak se můžeme setkat jen prostřednictvím webu rádia Proglas, kde bylo v těchto dnech umístěno krátké video o duchovní péči v Psychiatrické nemocnici Bohnice: (http://www.youtube.com/watch?v=ftpoAiWuabI&feature=c4-overview&list=UUMGxWQFuxt50mlCE0D1G7sA).

Jaromír

neděle 8. září 2013

Zuzka a závod

Ahoj,
nedá mi abych se s vámi nepodělil o následující informaci:
Včera večer nám volala Zuzka, že úspěšně absolvovala závod
dvojic v Beskydech, jehož start byl v pátek 6. 9. večer a cíl 7. 9.
rovněž večer
                      - délka závodu 84 km
                      - převýšení   3.400 m
                      - od startu do cíle 20 hod 28 min.

Počasí prý jim přálo.

Při této příležitosti mně napadlo - škoda, že to nemohu sdělit
také Vaškovi.

Přeji hezkou neděli a všechny zdravím

Zdeněk

úterý 3. září 2013

Sobota, na níž budu vzpomínat.

Mám rád soboty pozdního léta, kdy dlouhé a měkké světlo zostřuje obrysy obzorů, že matou nás zdánlivou blízkostí.
Mám rád soboty - a tato již od rána slibovala zářivý a pokojný den.
Stáli jsme pod košatými listnáči, které stínily bělostnou kapličku před námi. Do jejich uklidňujícího šumění vplouvala tichá hudba a zpěv:

Nezapadej slunce, nezapadej ještě, 
já mám potěšení na dalekej cestě ...  

Pozoroval jsem květy ve věncích, četl si nápisy na stuhách, jenže slova z nich opadávala a splývala do barevných skvrn.
Pan profesor Trojan mluvil o vzácnosti života a jeho běhu.
O našem běhu. O cíli. O poselství. O míjení. O pomíjivosti.
Mluvil krásně, ale já se díval do listoví stromů, na modravé nebe, přejížděl jsem pohledem po trávě, náhrobcích, po ohradní zdi a nic zvláštního neviděl.

Žádný pohádkový pták, větrný vír či ohnivý sloup.
Nic mimořádného.

Jen lenivé sváteční poledne.
Sobota, kterou mám rád.
Sobota, na níž budu vzpomínat.
Sobota, kdy jsme pohřbili Václava.

Jarda, Chlumín 17.8.2013
---
Poznámka: Ten večer jsme se, my řevové, znovu všichni sešli v Mosquitu a zapálili svíčku. 

sobota 17. srpna 2013

Sbohem, Václave



Milý Václave,

ačkoli jsi se šibalským úsměvem tvrdíval, že se nikdy nemýlíš, v jednom ses přece jen zmýlil. Když jsme totiž před mnohými lety vymýšleli stanovy Řevu přírody, navrhl jsi, že členství v našem spolku bude doživotní a ukončit je může pouze smrt.

A vidíš, v tom ses zmýlil. Neboť navzdory tomu, co se Ti přihodilo, zůstáváš stále s námi, ba co víc, přestal jsi být pouhým presidentem spolku cestovatelů, ale vstoupil jsi do našich srdcí a stal ses inspirací, severkou našich cest.

Drahý příteli, byl jsi nejlepší z nás. Vždy plný energie, nápadů, síly, humoru a smyslu pro nesmysl. Dokázals víc, než my si jen stačili pomyslet. Zdolával jsi vrcholky a vzdálenosti světa nejen běháním, chůzí, jízdou na kole či na lyžích, ale i rozumem, pokaždé tolerantní a stále připraven pomoci druhým.

Bylo Tě všude plno tak samozřejmě, že teprve nyní zjišťujeme, kde všude a jak moc nám chybíš.

Není fér, to co se stalo, ale já jsem ten poslední, kdo by mohl soudit záměry náhody, osudu či čehosi vyššího.

Jsou věci, které nás přesahují a jsou věci, které nám zbývají: smutek, že nejsi a radost, že jsi byl.

Sbohem, Václave

Za Řev přírody Jarda 
---
P.S.
Dopis pro Vaška od jeho kamarádů otužilců ZDE.

pondělí 12. srpna 2013

Václav

Přátelé, kamarádi,
ta zpráva je zlá ...


čtvrtek 25. července 2013

Mojito v Mosquitu

Když anglický korzár Richard Drake tenkrát v 16. století poprvé namíchal mojito (na Kubě se říká mohito), sotva mohl tušit, jakou tento nápoj získá popularitu i mezi Řevy. Také včera večer čelili jsme tropickému období tohoto léta v branickém Mosquitu vesměs popíjením mochita.
Prošli jsme tudíž večerem v dobré náladě, ač vzpomínky, nostalgie a starost o osud kamaráda občas utlumily naše jinak rozsochaté hovory.

Účast: Monika, Marta, Norbert, Vlasta, Karel, Taťána a 
           Jarda

pátek 19. července 2013

Seřvání v červenci

Milí kamarádi,

ve středu 24. 7. od 18:00 hod máme rezervován salónek u akvária v Mosquitu
Měla bych upřesnit počet míst. Dejte, prosím, vědět, kdo dorazíte.

Přejeme Vám příjemné letní dny,

Táňa a Jarda

středa 19. června 2013

Inženýr neboli člověk vynalézavý

Dovoluji si oznámit p. t. obecenstvu, že členka našeho spolku, Kateřina, včera úspěšnou obhajobou zakončila studia na Vysoké škole obchodní.
Tato okolnost jí pro příště dává právo psát si před svým jménem titul Ing.
Velké gratulace!
Jarda




---
Slovo inženýr je odvozeno z latinských kořenů ingeniare ("spřádat, vymyslet") a ingenium ( "chytrost").
Poprvé bylo použito ve formě engineor v Domesday Book sepsané v XI. století pro Viléma Dobyvatele ve smyslu "konstruktér válečných zařízení".

úterý 18. června 2013

Přítel v nesnázích

Milí řevové,
před týdnem (11.6.) utrpěl náš čestný president a zakladatel tohoto blogu Václav velmi těžký úraz hlavy.
Po složité operaci byl lékaři motolské nemocnice uveden do umělého spánku, ze kterého se jej v těchto dnech pokusí postupně probudit.
Fanděme mu, aby i tento svůj, možná nejobtížnější závod, tak, jak jsme u něj zvyklí, vyhrál.
Václave, hip,hip, do toho!
Jarda

Aktualizace ke 3. 7.
Václav se stále nachází v hlubokém bezvědomí. 
---
Aktualizace k 19. 7.
Václav je ubytován na oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče FN Motol.
Stav nezměněn - hluboké bezvědomí bez reakcí.
---
Aktualizace k 9. 8.
Bezvědomí přetrvává, Václava však bohužel museli  napojit na umělé dýchání,
---
Aktualizace k 10. 8.
Dnes ráno se Václavovi zastavilo srdce

úterý 11. června 2013

Ten, koho přinesl déšť

Pršelo čtyřicet dnů a čtyřicet nocí. Slunce problesklo sotva na jeden nádech a zemi opět zaplavila voda.
Avšak s posledním lijákem konečně se objevil.
Ten očekávaný.
Ten, koho přinesl déšť...

Přišel na svět včera a jmenuje se

PETR 
(52 cm/4,24 kg)



Maminka Táňa je v pořádku a tatínek Jakub šťastný.

Jakož i my

Jarda a Táňa

pondělí 10. června 2013

Několik zásadních zastavení v historii Máchova jezera

-   Poté, co roku 1366 založil Velký rybník nad Hirschbergem (Doksy), chodíval císař Karel IV. rád na nedalekou skalku, které se dodnes říká Králův stolec, a prohlížel si široširou vodní hladinu.
-   Od roku 1367 se v rybníku začal chovat "zvláštní druh ryb, dříve tu nevídaný, kterým se po česku říká parmy neboli vousáči ..."
-   S vrchu jménem Borný obhlížel v srpnu roku 1813 terén Napoleon Bonaparte.
-   O prázdninách 1832 zde poprvé pobýval Karel Hynek Mácha.
-   Roku 1920 tu byl na vodu spuštěn parník Greif.
-   V zahradě hotelu Port přímo na břehu jezera pojal 8.června 2013 Karel Koubský za manželku Evičku Filipovou.


Nezbývá, než zopakovat, co kdysi radil Pánbůh jiné Evě a jinému Karlovi:
MILUJTE SE A MNOŽTE SE !

Nechť jim k tomu dopomůžou: štěstí, zdraví a dlouhá léta!

Za Řev přírody
Jarda

pátek 17. května 2013

Festivitates nuptiales neboli svatební veselí

To, co se již nějakou dobu proslýchalo, zejména v dobře informovaných kruzích (na Řevu například ZDE), stane se vbrzku skutečností!



úterý 14. května 2013

Naši slavní

Posílám Vám info o tom, že jsou Bertík s Monikou zase SLAVNÍ !!!! Gratulujeme !!!!
Vlasta

Odkaz: http://www.novinky.cz/domaci/301391-s-korunovacnimi-klenoty-bude-vystaven-i-relikviarovy-kriz-a-mec.html

středa 1. května 2013

Tajemství prvního máje

Letošní první máj poznamenala tzv. floriánská chladna, jev tak často se v tuto dobu opakující (sv.Florián se slaví 4. května), že naši předkové jej, na rozdíl od překvapených současníků, nejen registrovali, pojmenovali, ale s ním i počítali.
Nehledě na počasí však první máj opravdu je zvláštním dnem.
Nazýváme jej jinak než celý měsíc, který známe pod jménem květen, aniž většinou tušíme, že tento název zavedl v roce 1805 vynalézavý pan Jungmann, upraviv pojem kwiecień, kterým Poláci pojmenovali duben.
Květen začíná stejný den v týdnu jako leden příštího roku. Žádný jiný měsíc v běžném roce nezačíná stejným dnem v týdnu jako květen.

Dnešní den nám romantikům připomíná také začátek básně pana Máchy:

Byl pozdní večer – první máj,
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

Ach ano, lásky čas!
Scházíme se na Petříně u básníkovy sochy, líbáme se pod rozkvetlými stromy.
A tak rádi zapomínáme, že Máchův Máj, i když těží z motivů lásky, přírody a vlasti, dotýká se spíše otázek metafyzických.

Kupodivu však ona výše zmíněná a hojně dnes rozšířená  tradice líbání žen pod kvetoucí třešní, není zcela určitě starší sta let!
A protože pravděpodobně vychází z městského prostředí, je dost možné, že u jejích kořenů stáli podobní snílci jako my, trávící prvomájový večer v sadech s Máchovými verši na rtech.*

Václav zde před rokem psal, že na 1. května se jim "do pokoje nesl krásný ptačí zpěv. (...) Hrdlička to nebyla. To tedy opravdu ne." (Noční ptačí koncerty)
Je zajímavé, že ani Mácha nemohl tenkrát v roce 1836, kdy vydal svou báseň, hrdličku slyšet. Alespoň ne tu naši.
Hrdlička, kterou známe my, jmenuje se hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) a do našich krajin se dostala až v průběhu druhé světové války (1942) z Balkánu a vbrzku opanovala celou Evropu (Británie 1955, Island 1971).
Za Máchových časů žila u nás jen hrdlička divoká (Streptopelia turtur), dnes již velmi řídce zastoupená, žijící ve volné krajině daleko od lidských sídel.
Hrdlička značila manželství, avšak jako druh čeledi holubovitých poukazuje spíše k Venuši, bohyni lásky.
Borovice zase pro nezdolnost a falický tvar šišek byla symbolem plodnosti.

Jinou zvyklostí pojící se k prvnímu máji jsou studentské slavnosti neboli Majáles. Také tyto oslavy, ač se leckde píše jinak (Jirásek), se v obecnější formě tradují pravděpodobně až od druhé poloviny 19. století. Tehdy se vždy 30. dubna studenti vydávali společně se svými kantory do přírody, kde se oddávali jarním radostem.

Svátek práce, připadající na dnešní den, poprvé se celostátně slavil v USA 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí (střet mezi stávkujícími společnosti McCormick Harvester v Chicagu a skupinou stávkokazů a nakonec i policií). 
O rok později přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen za oficiální svátek práce.
Zdá se mi pozoruhodné, že "postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy, jako například nacismus nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi", jak tvrdí  Wikipedie.

Jediný zvyk, který se pojí k prvnímu květnu a má opravdu nesmírně staré kořeny je stavění májek
Tato tradice souvisí totiž s plodivou silou přírody a tu lidstvo uznávalo od pravěku. 
Ačkoli se katolická církev snažila pohanské jádro tohoto fenoménu trochu oslabit, nikdy se jí to docela nepovedlo.
Nutno si ovšem uvědomit, že "obřady, které pro nás dnes mají veskrze pohanský původ, nejrůznější zábavy, které se odvozují od zábav keltských, ve středověku už samozřejmě nabyly jednoznačně křesťanský charakter. Tehdejší lidé neznali historii, neuvažovali, kde se ten svátek vzal, takže přijímali výklad božího jsoucna, které je obklopovalo. Proto se třeba později i proutky světily v kostele nebo se lidé těmi proutky šlehali, aby si předali navzájem magickou plodivou sílu. Takže i to, čemu my dnes přikládáme význam pohanského rezidua a říkáme, že pohanské zvyky byly v českém prostředí živé, není pravda. Ti lidé to vnímali jinak, pouze my to tak dodatečně interpretujeme". (viz Český rozhlas)
Nejstarší zprávou o stavění májů u nás je asi popis jihočeského autora Jana Mirotického z roku 1579:
"Téhož času mládenci do vsi celé stromoví smrkové neb sosnové vnášejí, kteréž z důlu oklestíce, vrchní ratolesti zrcadly, sklenicemi, věnci a plíšky zlata věncového blyštícími se ozdobují a strom ten do země vetknouce, přes celé léto tak ho státi nechávají".

Jako opak předchozího můžeme překvapivě předložit slavnost odehrávající se v noci na prvního máje, všeobecně známou jako Pálení čarodějnic
Wikipedie uvádí, že jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk.
Jenže...

Jenže historik a etnograf Vlastimil Vondruška říká: "V každé studii najdete konstatování, že pálení čarodějnic je pradávný zvyk, že pohané pálili ohně, že na těch ohních kdysi přinášeli nějaké pohanské oběti a křesťanství to potom změnilo a tak dále. To samozřejmě je pravda, ale mezi těmi pohanskými ohni a ohni z 19. století je tisíciletá mezera. Ty ohně se pálívaly v období jiných svátků. V 18. století nemáte jediný doklad o tom, že by se na filipojakubskou noc pálily ohně a čarodějnice. Musíte si uvědomit, že to byla doba, kdy jezuité na hranicích ještě skutečně upalovali ženy. A představa, že současně běží zábava, frivolní venkovská oslava, která si dělá legraci z pálení čarodějnic, je naprosto nesmyslná. Čili pálení čarodějnic je naprosto novotvar 19. století."
Zdá se, že "tato lidová tradice souvisí s určitou tvůrčí činností některých regionálních pracovníků. Oni toužili vytvořit svátky, které by mohly být veskrze české, kterými by se odlišili od německého etnika. A proto na svátky, které skutečně existovaly, roubovali své vlastní autorské tvůrčí představy. Umím si velice snadno představit, že někde někoho napadlo, že nebudou dělat pouze pověrečné praktiky, aby se před čarodějnicemi bránili, ale protože se čarodějnice už ve skutečnosti neupalovaly, napadlo ho, že si udělají takovou zábavu, kde by čarodějnice pálili. A odtud se to pravděpodobně mohlo odvinout." 

Jako už po mnohokráté: všechno je jinak!
Jarda
------------
*  "Samotný první květen byl záležitostí mládeže...Láska v máji a jeho prvním dni má své místo nejen v tradicích venkova. V městské a hlavně studentské společnosti má svou nezastupitelnou roli milostná romantika oslavovaná poezií, především v duchu nesmrtelného Máchova Máje...V tuto noc chodí zamilované páry k jeho soše na pražském Petříně, zde se zpívá, hraje a samozřejmě zde nechybějí tradiční polibky pod rozkvetlými stromy, aby jim láska vydržela a byla celý rok krásná, obrazně řešeno, "aby neuschla". LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s.117

sobota 27. dubna 2013

Seřvání či spíše povzdechnutí

V ojedinělém létě tohoto mrazivého jara sešli jsme se tradičně v Braníku a měli se vesele, radostně a labužnicky.
Stalo se tak na svátek svatého Marka, 25. dubna večer.
A jak říkal bratr Žižka: " Na množství nehleďte!"

Účast: Zuza, Václav st., Vlasta, Olinka, Olinka, Taťána a 
           Jarda

úterý 16. dubna 2013

Dotýkání zakázáno

Jméno Boží v současnosti zní Sex, hybatelem věcí stala se sobeckost a mezi nimi skomírá láska.
Osamělí lidé bez šance na vítězství, bez minulosti a budoucnosti potkávají se jako ryby v akváriu. A v akváriu není pravda o nic lepší než lež.
A přitom všichni chceme to samé!
Ale co?

Kdyby Oscar Wilde žil dnes, možná by psal podobně jako pan Patrick Marber.
Herci výteční! Velká spokojenost.

Účast: Zuza, Václav st., Zuzka, hosté (12), Taťána a 
Jarda
-----
NA DOTEK
Divadlo Na Jezerce 15. 4. 2013

Autor: Patrick MARBER
Režie: Jan HŘEBEJK
Překlad: Jitka SLOUPOVÁ
Scéna: Jan ŠTĚPÁNEK
Kostýmy: Katarína BIELIKOVÁ

Hráli:
Lenka VLASÁKOVÁ
Jiří MACHÁČEK
Kristýna LIŠKA BOKOVÁ
Jan  DOLANSKÝ

Premiéra: 16.12.2006

pátek 12. dubna 2013

Velikonoce v Laponsku na konci lyžařské sezóny

Před dvěma lety jsme se Zuzkou trávili velikonoce na Sicílii a setkali se s největší křesťanskou oslavou. Nyní jsem se v době svátků přesunul trochu více na sever za polární kruh. Jaký klid proti Sicílii či svátkům u nás. Nikde žádné pomlázky, nikde žádné kraslice. Jestli zvony odletěly do Říma nevím. Kostelů tam moc nebylo. Jenže já za polární kruh neletěl kvůli velikonocím. Mým cílem bylo lyžování. Protože cyklistická sezóna se letos posunula do dubna, využil jsem chladu a prodloužil si běžkování. A byl to opravdu svátek. Sněhu kolem metru. Ráno pravidelně kolem -15oC a pak celý den sluníčko, které zapadalo po osmé. Asi dvakrát sněžilo ale ne víc než hodinku a vždy nasněžilo tak do půl centimetru. A kde že to bylo? První dubnový týden jsem trávil s kamarády z Říčan na Laponském lyžařském týdnu Laponia Hihto. Se mnou tam bylo dalších 12 běžkařských apoštolů.  V rámci týdne jsme se účastnili tří závodů. První závod nás čekal v úterý 2. 4. 2013 a mělo to být 60 km. Jaký šok když jsem po hodině a půl rychlé jízdy zjistil, že jsem ujel jen 10 km. Pak se ukázalo, že první mezičas byl prodloužen o 5 km.  Zbylé závody již byly vždy cca o 4 km kratší. I tak jsme si však krásně zajezdili. V úterý to byl závod na 50 km, který měřil jen 46 a v sobotu závod na 80 km v délce 76. Ovšem závodní atmosféra a organizace kolem perfektní, takže tyto drobné nepřesnosti byly prominuty.  Všech závodů se účastnilo kolem 400 lidí. Stopy byl perfektně upravené. Prostě bez chyb. A ostatní příprava kolem závodů také neměla chyb. Do obchodů pro pivo to bylo po upravené stopě pouhé 4 km.  Nevím, co více bych vám o tom ještě napsal, ale rozhodně všem mohu podobný týden na lyžích doporučit. Registrace na příští ročník již začala:  http://www.lapponiahiihto.fi/en/?Lapponia_skiing_week . Na stránkách najdete profil tratí i výsledky předchozích let.
Připojuji ještě odkaz na pár fotek. https://picasaweb.google.com/100621729692713654455/Laponsko2013# 
Protože cestou na sever jsme strávili přes 6 hodin v Helsinkách, kde jsme přestupovali na letadlo do Kittily, jsou tam i obrázky z Helsinek. Jako správní sportovci jsme museli navštívit i Olympijský stadión, kde to tenkrát Zátopek vyhrál.

neděle 7. dubna 2013

Bertíkův poklad, část II.

Tenkrát v roce 1848, když Ferdinand Dobrotivý už jako pouhý civilista díval se na Prahu jako já teď, panovala zajisté větší zima než nyní, ovšem  to se psal prosinec a ne březen!
Otočil jsem se od vyhlídky a loudal se pomalu k Hradu. Právě tam, před kaplí svatého Kříže, mám rande s Bertíkem. Já a zbytek Řevu přírody, kteří jsme ještě neviděli novou instalaci Svatovítského pokladu.

Chrámový poklad pražské katedrály tvoří především utěšená kolekce tělesných pozůstatků svatých (či předmětů k nim se pojících), které jsou zabudovány do schránek různých tvarů a velikostí, umě sestrojených z pokud možno nejdražších materiálů.
Za zakladatele této sbírky můžeme považovat knížete Václava, který do své nově postavené rotundy uložil ve zlaté krabici zabalené rámě svatého Víta, aniž tušil, že se za krátko sám stane relikvií.

Moje první vzpomínka na Svatovítský poklad sahá nedlouho před rok 1960. Tehdy se ještě nalézal v takzvané Hilbertově klenotnici v nové části katedrály. Nepamatuji si však ani třpyt monstrancí či lesk herm. Zjevuje se mi jen hrůzný červený jazyk!
Jazyk Jana Nepomuckého.

Proč vlastně křesťané uctívají ostatky svatých? Není to trochu makabrózní zvyk?
Možná, ale určitě je velmi, velmi starý.

Podle pradávných, rozhodně ještě předkřesťanských představ, mohly tělesné pozůstatky výjimečné jedince nejen připomínat, ale v jistém smyslu je i nahrazovat. A především, mohly dále „nést“ svatost osoby, se kterou byly asociovány.

Tato praxe pak přešla do prvotní církve, "kdy se křesťané scházeli k bohoslužbám v katakombách na hrobech mučedníků. Později, když přestali být pronásledováni a vyšli z podzemí do chrámů, přinesli si své svaté sebou".

Druhý níkájský koncil nakonec roku 787 uzákonil nutnost přítomnosti relikvie pro vysvěcení kostela, což prakticky znamenalo, že každý chrám musel mít svůj ostatek.

---
Bertíkův poklad, část I.
---
Pokračování zápisu ze spolkové návštěvy expozice Norbertem a jeho rodinnou zrestaurovaného Svatovítského pokladu, vykonané dne 12. 3., bude následovat příště.
Jarda 

středa 3. dubna 2013

Horské středisko Pavlov

Již z dáli bělal se nad rozbouřeným jezerem do sněhu oděný hrb Pálavy. Děvičky svítily tam oproti temnému nebi jako hrad Zimní královny. Blížili jsme se zavátými vinicemi a mrazivý vítr se občas opřel do auta, až nejistě poskočilo po kluzké vozovce. Stoupali jsme pak tichými ulicemi Pavlova a nic nenasvědčovalo, že by zítra měly nastat přeslavné dny Velikonoc.

Končil Zelený čtvrtek a my byli jedinými hosty ve sklepě U Bednářů.
Nějakou dobu po té seděli jsme s Táňou sami v penzionu Vinařský dům a otevřeli první láhev šilinkovic vína. Naše očekávání věcí příštích pomalu začalo se lepšit.
Půlnoc už byla růžová.

Na druhý den dokonce zasvítilo slunce. Procházeli jsme se zahradami pod Mikulovským zámkem a četli si botanické názvy na cedulkách tu a tam vykukujících ze sněhu. Mezi kameny vápencové skály kvetly fialky.
Ten večer na penziónu v Pavlově cinkaly skleničky s výběry a pozdními sběry a bylo nás tam Řevů jedenáct. Měly jsme spolu dobrou vůli takřka do rána a zaslali SMS všem Velkým Pátkům.

Bílá sobota nijak neohromila. Připravila nám jen mlhu a lezavost. Na koštu však čekalo  nás 564 vzorků vín (vzorek = 3 lahve), mužácký sbor a cimbál.
Večer začalo sněžit.

Sněžilo a chumelilo i celou neděli. Děvíčky se ztrácely v mracích jako vrcholová stanice lanovky a Pavlov začal připomínat horské středisko v Alpách.
Na krátké procházce, kterou nás provázel vzdálený hukot lavin, všimli jsme si, že všichni pálavští sněhuláci mají červená ústa od vína.
Pak nás ale fujavice zahnala domů (s krátkou zastávkou u Topolanských). Sníh se sypal vodorovně a jeho množství přibývalo.
Večeřeli jsme U Bednářů a sotva došli tou slotou zpět.
Jen skvělý mok rodinného vinařství Šilinek nám pomohl přežít!

V pondělí jsme se probudili do modré a bílé a slunce svítilo na tu nádheru. Koledníci si prohrabávali cestu lopatami a my se chystali k odjezdu.
Ohlédli jsme se za letošními Velikonocemi a konstatovali jejich nezvyklost.
Ale prázdné lahve, které Hanka obětavě spočítala, nás ujistily, že i v těchto tvrdých podmínkách neztratili jsme chuť do života.


Účast: Hanka, Jan, Ema, Adéla, Lenka, Kateřina (+3 kamarádky), Táňa, Jakub, Jan, Taťána a Jarda
----
Pavlovský košt, Vinařský dům, 28. 3. - 1. 4. 2013

pondělí 25. března 2013

Bertíkův poklad, část I.

Ten den se vrátila zima. Loudal jsem se od Pohořelce dolů a marně se snažil přečíst na jednorukých hodinách katedrály čas. Nejspíš jdu příliš brzo.
Na Hradčanském náměstí fičelo nevlídno a zachumlané Japonky si chichotavě fotily červené nosy hradní stráže. Praha pod námi se vynořovala a zase mizela v mlze, ale přesto jsem zahlédl na svatém Mikuláši odlesk zlatých rafijí. Bylo půl desáté.
S Bertíkem jsme se domluvili na desátou. A tak jsem se znovu zahleděl na Prahu.
Jak ji asi viděl tenkrát v prosinci roku 1848 poslední český král?
Jmenoval se Ferdinand a podle dobových názorů byl blb.
Jenže...

Jenže, můžeme nazvat hlupákem člověka, který ovládal pět jazyků včetně češtiny, denně hrál na klavír, uměl i na trumpetu, vášnivě se zabýval botanikou, zemědělstvím a jako hospodář přivedl své zákupské panství k rozkvětu?
Pravda, od mládí trpěl epilepsií a vypadal trochu jako Kašpárek (původní německý Hanswurst se ve Vídni změnil na Kasperle), ale největším handicapem mu patrně byla jeho dobromyslnost a soucit. Vídeňáci o něm říkali: "der gute Nandl ist ein Trottel", ti Vídeňáci, do kterých zakázal v onom revoluční roce 1848 střílet.
Možná proto, ale nejen proto, byl císař Ferdinand I., zvaný Dobrotivý, donucen 2. prosince 1848 abdikovat ve prospěch svého synovce Františka Josefa.
Už jako soukromá osoba se pak Ferdinand rozhodl žít na Pražském hradě.
Jenže ...

Jenže, Hrad tou dobou sice nabízel celkem 711 obytných prostor, kupodivu však všechny byly obsazené!
Při zjišťování stavu vyšlo najevo, že tu bydlí mnoho lidí, kteří na to nemají právo, a nikdo si neuměl vysvětlit, jak se sem vlastně dostali.
Dvorní ubytovatel nakonec českému králi upravil nákladem 32 tisíce zlatých křídlo na II. nádvoří. Tam také později nechal Ferdinand klasicistně přestavět Luragovu kapli sv. Kříže, kterou si vybral za svůj privátní svatostánek.

Ferdinand I. Dobrotivý, poslední český král, "z Boží vůle císař rakouský, král jeruzalémský, uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladiměřský a illyrský; arcivévoda rakouský, vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, kraňský, horno– a dolnoslezský; velkokníže sedmihradský; markrabě moravský; knížecí hrabě habsburský, tyrolský“ – a tak dále, žil na Pražském hradě do konce svých dnů.
Zemřel 29. června roku 1875.

---
Bertíkův poklad, část II.
---
Pokračování zápisu ze spolkové návštěvy expozice Norbertem a jeho rodinnou zrestaurovaného Svatovítského pokladu, vykonané dne 12. 3., bude následovat příště.
Jarda