Nedávno zde Vláďa psal o znalosti, či spíše neznalosti cizích jazyků, a o své unikátní studijní metodě, k níž je ovšem zapotřebí mrtvoly (Leiche), zbraně (Waffe), případně i vraha (Mörder).
Což mi připomělo pana radu Vacátka a jeho mordpartu.
Mord.
Slyšíte to? Takové jadrné "české" slovo!
A není jediné, další podobné výrazy na nás vykukují ze všech koutů našeho života. Nevěříte?
Vezměme si třeba za příklad instituci bydlení a hned se nám vybaví nespočet ryzích, i když trochu starosvětských názvů.
Namátkou: kvartýr (byt), špehýrka (malé okénko ve dveřích), cimra (místnost), konk (chodba), kvelb (malá místnost), klandr (zábradlí), podesta (odpočívadlo na schodech), krancle (římsy), kredenc (příborník), tištuch (ubrus), sesle (židle), štokrle (židle bez opěradla), lustr (stropní světlo), šifonér nebo veškostn (šatník, prádelník), betle (postel), strožok (slamník), lajntuch (prostěradlo), tebich (koberec), firhaňky (krátké záclony), stóry (dlouhé záclony), lavór (umyvadlo), špajz (spíž) atd. apod.
Když chceme mít doma všechno v cajku (v pohodě), nemůžeme se jen tak flinkat (nic nedělat) nebo neustále hauzírovat (chodit po návštěvách) po známých, ale naopak, měli bychom se tumlovat (snažit), aby byl všude ordnunk (pořádek) a ne švajneraj (nepořádek), protože to by jsme se moc nevycajchnovali (neukázali v dobrém světle). (Doc.Dr.B.Junková)
A to je jen malá ukázka jedné z desítek dalších oblastí!
Nebuďme tedy, co se týče cizích jazyků, na sebe příliš přísní. Z předešlého vyplývá, že jsme ve skutečnosti takoví tajní, neuvědomělí bilingvisté.
Jistě, mnohým to přijde jako nepravda, ale co už je dnes pravdivé?
Včera vysílala ČT2 Formanův film Amadeus. Nechci se nyní zabývat známou kontroverzností námětu, jen upozorňuji na název: Amadeus.
Proč Amadeus?
Inu proto, řeknete si, že film pojednává o rakouském skladateli Wolfgangu Amadeovi Mozartovi.
Jenže chyba lávky!
Tento hudební génius byl pokřtěn jmény Johannes Chrystostomus Wolfgangus Theophilus, z nichž se nejvíce vžilo Wolfgang Mozart.
Tvar Amadeus je latinským překladem jména Theophilus a Mozart jej takto nikdy nepoužíval, to spíše ve formě Amadé či Amadeo. Podoba jména Wolfganag Amadeus Mozart se prosadila teprve ve 20. století.
Takže zrovna tak by se film mohl jmenovat Bohumil, což je překlad český, a s pravdou by to vyšlo nastejno.
Připadá mi, že svět je jedna velká vesnice, která ráda naslouchá pomluvám, klevetám a fámám, až jim uvěří a zachází s nimi jako s danou skutečností.
Francouzský profesor Jean-Noel Kapferer napsal ve své studii Fáma – nejstarší médium světa (Praha, Práce, 1992), že "fáma je informace předkládaná k věření. Souvisí s aktuálním děním a je rozšiřována bez oficiálního ověření."
(Fáma v podobě trouby se ostatně stala i atributem našeho světce sv. Jana Nepomuckého.)
Jednou z takových fám, které milujeme, jsou informace o blížícím se konci světa.
Letos nastane 21. 12. 2012. Zaručeně. Ten den totiž končí 5126 let trvající cyklus mayského kalendáře.
Autor José Arguelles v knize z roku 1987 označil toto datum za "konec světa, jak ho známe my". Pod vlivem jeho díla se zrodila celá armáda teoretiků mayské civilizace, jejichž spekulace o zkáze a konci světa zaplavily všechna média.
Není to nic nového. První hysterie kolem konce světa prý nastala už v roce 1000. Sugestivně o tom píše francouzský autor Jacques Bergier: "V Paříži vypukla záplava dobra. (...) Jedni chtěli vracet lichvářské úroky, jiní se naopak snažili v rozporu s obvyklým lidským chováním být ještě lepší než dobří a odmítali přijmout vracení lichvářské ceny a úroky, které z nich byly vydřeny. Vše se stávalo groteskou. Kam se člověk podíval, všude jen čestní, spravedliví a odpouštějící lidé. Protože tak si vypočítali věčnou spásu: pokud zůstanou podvedení, mají snad dobrou šanci, že jim utrpěné bezpráví bude započteno proti spáchanému...
Obchodní vztahy mezi městy a zeměmi se hroutí, objevuje akutní nedostatek potravin, ve velkých městech se již šíří hlad, je však přijímán s osudovou smířeností. Proč ještě jíst a pít, když za několik týdnů stejně nastane konec světa?
Tomuto kolektivnímu šílenství nepropadají jen prostí lidé. Stranou nezůstávají ani duchovní...
31. prosince 999 očekává konec časů v Římě i papež Silvestr II. a slouží svou domněle poslední půlnoční mši. Bije půlnoc, v kostele nastává hrobové ticho - jako ostatně po celém kontinentu. Všichni čekají na zvuk nebeských trub, na narůstající hřmění, na zástupy andělů a konec světa.
Nestalo se samozřejmě nic... Přesto, že konci světa nakonec věřili všichni..."
Jenže.
Jenže o nějaké zvláštní hysterii kolem přelomu let 999 a 1000 neexistují žádné důkazy. Jako mnohem vhodnější chvíle pro zánik světa bylo za prvé vnímáno tisící výročí Kristovy smrti (nikoli narození) a za druhé se ještě zdaleka neprosadilo jednotné odpočítávání letopočtu od Kristova narození. Široké vrstvy obyvatelstva tak dosud neměly ani zdání o nějakém kalendáři, s jehož pomocí by mohly určité datum vysledovat (Ch. Pöppelmann).
Ale zpátky do roku 2012. Skutečně letos končí mayský kalendář?
Pro zjednodušení pomiňme, že starým civilizacím bylo naše lineární pojetí času neznámé a čas pro ně plynul cyklicky, z čehož vyplývá, že na konci dnů se kalendář prostě protočí a začne se opět od začátku.
Mayský kalendář, založený na pozorováních nebeských těles, "běžel" velmi přesně a byl rozdělen do několika časových pásem. Z našeho hlediska je nejdůležitější tzv. Dlouhý počet (Long Count).
Typické mayské datum v Douhém počtu vypadá jako sled pěti čísel, zleva doprava. Počátek tohoto kalendáře (který Mayové pokládali za okamžik stvoření světa) je tedy označen jako 0.0.0.0.0, jeho konec pak jako 13.0.0.0.0; počet dní celého cyklu je 1872000 dní, a tedy zhruba 5126 let.
Za zmínku ovšem stojí fakt, že tento kalendář se v době příchodu Španělů již dávno nepoužíval.
Velkým problémem je ale vztah mayského a našeho kalendáře, ona "korelace", čili převodní koeficient od jednoho ke druhému.
Nejčastěji používanou "korelací" je korelace GMT (první písmena příjmení tří autorů příslušných prací dnes již více než 60 let starých). K datu podle mayského kalendáře je třeba přičíst 584283 dnů, abychom dostali datum v našem (juliánském) kalendáři. Korelace GMT je založena na historických datech. Dnes je překonána, ale odborníci se nemohou dohodnout, čím ji nahradit a tak se konzervativně GMT drží. V současnosti známe asi 50 různých "korelací" lišících se i o stovky let. To znamená, že dějiny Mayů jsou vůči dějinám zbytku světa zatíženy chybou až stovky let "dopředu" nebo "dozadu". (Astronomický ústav AV ČR)
Podle typu korelace se tedy datum konce mayského kalendáře pohybuje od 26. 4. 1493 (Bowditch) přes letošní 21.12. 2012 (GMT), údajně nejpravděpodobnější 14.12. 2116 (Böhm & Böhm), až po 14. 8. 2532 (Vollemaere).
Takže, vážení, konec světa byl, je a bude!
Jarda
Připadá mi, že svět je jedna velká vesnice, která ráda naslouchá pomluvám, klevetám a fámám, až jim uvěří a zachází s nimi jako s danou skutečností.
Francouzský profesor Jean-Noel Kapferer napsal ve své studii Fáma – nejstarší médium světa (Praha, Práce, 1992), že "fáma je informace předkládaná k věření. Souvisí s aktuálním děním a je rozšiřována bez oficiálního ověření."
(Fáma v podobě trouby se ostatně stala i atributem našeho světce sv. Jana Nepomuckého.)
Jednou z takových fám, které milujeme, jsou informace o blížícím se konci světa.
Letos nastane 21. 12. 2012. Zaručeně. Ten den totiž končí 5126 let trvající cyklus mayského kalendáře.
Autor José Arguelles v knize z roku 1987 označil toto datum za "konec světa, jak ho známe my". Pod vlivem jeho díla se zrodila celá armáda teoretiků mayské civilizace, jejichž spekulace o zkáze a konci světa zaplavily všechna média.
Není to nic nového. První hysterie kolem konce světa prý nastala už v roce 1000. Sugestivně o tom píše francouzský autor Jacques Bergier: "V Paříži vypukla záplava dobra. (...) Jedni chtěli vracet lichvářské úroky, jiní se naopak snažili v rozporu s obvyklým lidským chováním být ještě lepší než dobří a odmítali přijmout vracení lichvářské ceny a úroky, které z nich byly vydřeny. Vše se stávalo groteskou. Kam se člověk podíval, všude jen čestní, spravedliví a odpouštějící lidé. Protože tak si vypočítali věčnou spásu: pokud zůstanou podvedení, mají snad dobrou šanci, že jim utrpěné bezpráví bude započteno proti spáchanému...
Obchodní vztahy mezi městy a zeměmi se hroutí, objevuje akutní nedostatek potravin, ve velkých městech se již šíří hlad, je však přijímán s osudovou smířeností. Proč ještě jíst a pít, když za několik týdnů stejně nastane konec světa?
Tomuto kolektivnímu šílenství nepropadají jen prostí lidé. Stranou nezůstávají ani duchovní...
31. prosince 999 očekává konec časů v Římě i papež Silvestr II. a slouží svou domněle poslední půlnoční mši. Bije půlnoc, v kostele nastává hrobové ticho - jako ostatně po celém kontinentu. Všichni čekají na zvuk nebeských trub, na narůstající hřmění, na zástupy andělů a konec světa.
Nestalo se samozřejmě nic... Přesto, že konci světa nakonec věřili všichni..."
Jenže.
Jenže o nějaké zvláštní hysterii kolem přelomu let 999 a 1000 neexistují žádné důkazy. Jako mnohem vhodnější chvíle pro zánik světa bylo za prvé vnímáno tisící výročí Kristovy smrti (nikoli narození) a za druhé se ještě zdaleka neprosadilo jednotné odpočítávání letopočtu od Kristova narození. Široké vrstvy obyvatelstva tak dosud neměly ani zdání o nějakém kalendáři, s jehož pomocí by mohly určité datum vysledovat (Ch. Pöppelmann).
Ale zpátky do roku 2012. Skutečně letos končí mayský kalendář?
Pro zjednodušení pomiňme, že starým civilizacím bylo naše lineární pojetí času neznámé a čas pro ně plynul cyklicky, z čehož vyplývá, že na konci dnů se kalendář prostě protočí a začne se opět od začátku.
Mayský kalendář, založený na pozorováních nebeských těles, "běžel" velmi přesně a byl rozdělen do několika časových pásem. Z našeho hlediska je nejdůležitější tzv. Dlouhý počet (Long Count).
Typické mayské datum v Douhém počtu vypadá jako sled pěti čísel, zleva doprava. Počátek tohoto kalendáře (který Mayové pokládali za okamžik stvoření světa) je tedy označen jako 0.0.0.0.0, jeho konec pak jako 13.0.0.0.0; počet dní celého cyklu je 1872000 dní, a tedy zhruba 5126 let.
Za zmínku ovšem stojí fakt, že tento kalendář se v době příchodu Španělů již dávno nepoužíval.
Velkým problémem je ale vztah mayského a našeho kalendáře, ona "korelace", čili převodní koeficient od jednoho ke druhému.
Nejčastěji používanou "korelací" je korelace GMT (první písmena příjmení tří autorů příslušných prací dnes již více než 60 let starých). K datu podle mayského kalendáře je třeba přičíst 584283 dnů, abychom dostali datum v našem (juliánském) kalendáři. Korelace GMT je založena na historických datech. Dnes je překonána, ale odborníci se nemohou dohodnout, čím ji nahradit a tak se konzervativně GMT drží. V současnosti známe asi 50 různých "korelací" lišících se i o stovky let. To znamená, že dějiny Mayů jsou vůči dějinám zbytku světa zatíženy chybou až stovky let "dopředu" nebo "dozadu". (Astronomický ústav AV ČR)
Podle typu korelace se tedy datum konce mayského kalendáře pohybuje od 26. 4. 1493 (Bowditch) přes letošní 21.12. 2012 (GMT), údajně nejpravděpodobnější 14.12. 2116 (Böhm & Böhm), až po 14. 8. 2532 (Vollemaere).
Takže, vážení, konec světa byl, je a bude!
Jarda
Jardo, to jsi mne zase potěšil. Vidím, že s koncem světa je to podobné, jako když jsem se pokoušel vypočítat, kdy byl založen Řev přírody. V kronice mám zaznamenáno, že jsem v únoru 2001 napsal, že jsme vznikli někdy mezi 29.4. až 11.5.2012. Což mi připomíná, že se blíží doba našeho vzniku. To by měl být důvod k oslavě.
OdpovědětVymazatVáclave, ten pocit, když člověk po dlouhé štrapáci konečně dospěje k začátku, opravdu stojí za oslavu.
OdpovědětVymazat