Římané ho znali jako Mons Veneris - Hora Venušina. Tak Pavlovským vrchům asi říkal i císař Marcus Aurelius, který v nedalekém Mušově psal někdy po roce 177 své Hovory k sobě, pravděpodobně první známou knihu, vznikající na našem území.
Strachotín září 2003 |
Slované pojmenovali vrchol nad Pavlovem Děvín, na němž počátkem jedenáctého století vyrostl hrad Děvíčky a kam ve středu 25. září vystoupal první nedočkavý oddíl řevů: Jitka, Zdeněk, Vlasta Karel.
My s Táňou a věstonickým burčákem jsme dorazili až za tmy, ale to nevadilo, neboť výše zmíněným obyvatelům Vinařského domu už svítily oči.
Na čtvrtek jsme si naplánovali výlet k Velkému špuntu, o kterém nám pověděla Ála.
Z Klentnice vyrazili jsme po modré vzhůru větrnými stráněmi plnými zralých trnek (Prunus spinosa), brslenů (Euonymus europaeus) či šípků (šípková růže se latinsky jmenuje Rosa canina - růže psí, což údajně souvisí s tím, že ji staří Římané používali proti vzteklině) k výhledům u rozbořené kaple svatého Antonína, o níž se věřilo, že bývávala klášterem. Ve skutečnosti ji postavili sedláci z Klentnice, Perné a Mušova z výnosu neobvykle velké úrody vína v roce 1650.
Velký špunt |
Někteří se pak otrle vrátili po vlastních stopách do Klentnice, ostatní pokračovali obloukem kolem Kotle přes Soutěsku tamtéž, což vyšlo nastejno, neb zmokli jsme všichni.
Před posléze až průtrží hodlali jsme najít azyl v Café Fara, ale nějak nás ten podnik neoslovil, a tak jsme se uchýlili do hotelu Pavlov a tam se skutečně poměli.
Večer zašli jsme tradičně k Bednářům a po té oddali se doma společenským hrám.
Ráno pak jsme zazpívali:
Zdeněk má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
Ten den jsme se vydali do Dolních Věstonic starou cestou přes kopec a dolů úvozem, kolem kterého kdysi kopal tým prof. Absolona. Tady někde také vyhrabali z pradávného ohniště lovců mamutů věhlasnou figurku Věstonické venuše. Jenže ...
Jenže z Věstonic pocházejí ještě minimálně tři další sošky, jež si nárokují stejné stáří 27 000 let a pochopitelně i stejnou slávu.
Všechny tři jsou z pravé mamutoviny, což byl tehdy v mladším paleolitu obvyklý materiál. Přesto bývají označovány za falza!
Neobvyklá byla naopak hlína, ze které byla vypálena, jako jediná doposud nalezená figurka z tohoto období, Věstonická venuše. Přesto se považuje za pravou!
Podivné.
Věstonické vinohrady |
Sluníčko svítilo a dole na nás čekaly věstonické sklepy plné burčáků.
Zpátky vraceli jsme se podél vody rybářskými slumy. Velmi poučné!
Pod Pavlovem vyčarovala Táňa autobus, který nás vyvezl skoro až k penzionu, kde jsme se následně věnovali výměně krve společně s nově přijezdšími Zuzou, Táňou a Jakubem. (Jan a Petr se procesu kolik krve-tolik burčáku nezúčastnili.)
Ráno pak jsme zazpívali:
Zuza má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
V sobotu čekaly nás přes den Lednice a Valtice, večer (na počest Zuze) sklep u Jirky Šilinka ml., kde hrála Cimballica a bylo dobře.
A tam jsme zazpívali:
Ála má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
Burčák a řízky a písničky a koleno a guláš a cimbál a Pálava od Ály a my všichni pospolu, komu by se chtělo domů!
Nicméně po půlnoci šli jsme, neb ještě jsme mohli.
A ráno pak jsme zazpívali:
Vlasta má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
Byla to narozeninová smršť, ale i překrásný čas žírného podzimu pod Pálavou.
Účast: Jitka, Zdeněk, Vlasta, Karel, Zuza, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a
Jarda
---
Pavlov, Vinařský dům, 25. - 29. září 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat