Jméno Boží v současnosti zní Sex, hybatelem věcí stala se sobeckost a mezi nimi skomírá láska.
Osamělí lidé bez šance na vítězství, bez minulosti a budoucnosti potkávají se jako ryby v akváriu. A v akváriu není pravda o nic lepší než lež.
A přitom všichni chceme to samé!
Ale co?
Kdyby Oscar Wilde žil dnes, možná by psal podobně jako pan Patrick Marber.
Herci výteční! Velká spokojenost.
Účast: Zuza, Václav st., Zuzka, hosté (12), Taťána a
Jarda
-----
NA DOTEK
Divadlo Na Jezerce 15. 4. 2013
Autor: Patrick MARBER
Režie: Jan HŘEBEJK
Překlad: Jitka SLOUPOVÁ
Scéna: Jan ŠTĚPÁNEK
Kostýmy: Katarína BIELIKOVÁ
Hráli:
Lenka VLASÁKOVÁ
Jiří MACHÁČEK
Kristýna LIŠKA BOKOVÁ
Jan DOLANSKÝ
Premiéra: 16.12.2006
Musím potvrdit, že představení se mi líbilo. Jen jsem v určité chvílí byl poněkud zaskočen velkým množstvím tzv. "vulgárních" slov. Jenže, může být slovo vulgární. Slovo je přeci ve vsé podstatě neutrální. To jen mi lidé se chováme vulgárně. A k tomu nepotřebujeme ani tzv. vulgární slovo. Prostě stáčí nebýt pokrytcem. Samozřejmě je to i o jakémsi konsenzu. Záleží také asi na prostředí, ve kterém slova používáme.
OdpovědětVymazatK vulgarizmům se uchylovali lidé, co svět světem stojí. Někdy více, někdy méně, ale vždycky hojně.
VymazatMýlí se ten, kdo si stýská nad zhruběním současného jazyka. Doporučují kupříkladu četbu spisů Mistra Jana Husa, kde se to "šťavnatými" výrazy jen hemží.
Pokrytectví v mluvě bylo pěstováno v dobách 19. století a tato licoměrnost tzv. "vyšších kruhů" či "slušné společnosti" přehoupla se přes století dvacáté málem až do současnosti.
Prostý lid si z toho ovšem pranic nedělal.
Zajímavějším zdá se mi ale sledovat vývoj vulgárního náboje toho či onoho slova.
Nejznáměší příklad změny významu slova nám poskytla paní Božena Němcová, kdž popisovala, kterak babičká ráno šuká po světnici. Šukat totiž tehdy znamenalo pohybovat se sem a tam či těkat. Sejně tak pod výrazem mrdat staří rozuměli kývat, rychle se pohybovat nebo vrtět.
Právě tak ale z původně necudných slov stala se slova cudná.
V Úvodu ke knize Vulgarizmy v devíti jazycích (Praha: Ottovo nakladatelství, 2006) se píše:
"Lingvista nezná sprostých slov. Začasté jsou to nedocenitelné historické doklady všeobecného kulturního vývoje našich předků.
"Ale hovno," mávnete rukou.
Nemávejte tak lehkomyslně. Proč, prosím, hovno? Bývalo mnohem důležitější, neboť to bylo hovězí hovno, z něhož se přidáním nasekané slámy tvořily placky, jež usušeny staly se výhřevným topivem v krajích s nedostatkem dřeva.
Hovno k ničemu bylo vždy jen lejno, totiž to, co je k vylití.
Takových archaických příčestí se však už moc nedochovalo, vzpomínám si jen na to, co je k pití, co je pivé, a to je pivo, no a co je k svlečení je svlečna, posléze slečna..."
V evangeliu podle Lukáše čteme: "I řekla Maria: Aj, děvka Páně, stanižmi se podlé slova tvého."(Luk 1,38)
Základ pojmu "děvka" obsahuje indoevropský kořen "dhe", jenž znamená "kojit, sát", a původně označovalo osobu schopnou kojit. Slovo, které se ve slovanských jazycích vyskytuje ve významu "panna", nabralo v češtině opačný směr a posunulo se do vulgární roviny.
U Karoliny Světlé najdeme větu v níž se matka chlubí: "Máme hošíčka a dvě kurvičky.“ Kurva (od kur - kohout) totiž označovalo mladou dívku.
Atd. apod.
V současnosti v určitých kruzích nabralo vulgárního významu úsloví Pravda a láska...
Jarda
Jardo, děkuji. Nezklamal jsi. Děkuji za osvětu. Jak prosté. V tvém reakci, kterou začínáš: "K vulgarizmům se uchylovali ..." objevuji spoustu nových otázek. Co je to prostý lid? Není to spíše někdy o tom, že se nálepka "vulgární" dává tam, kde chceme zraňovat druhého a nějak se povyšovat. A to s Pravdou a láskou, je asi shodné. Také to svědčí o tom, že jde o to druhého jen ztrapňovat.
VymazatPřídavné jménem prostý ve spojení prostý lid použil jsem, Václave, za prvé ve smyslu přímý, upřímný, nepodléhající, názorově svobodný.
VymazatOno to vyplývá už ze samotného slova prostý, které se odvozuje od příslovce či předložky pro (= kupředu, přímo), v původním, nepřeneseném významu "přímo kupředu nebo přímo vzhůru směřující". Přenesením nabývá pak prostý významu "přímo a správně k cíli (bez oklik) namířený", tedy mluví-li se např. o řeči, míní se řečí prostou řeč krátká nebo správná. Z významu "přímo stojící nebo trčící" vyvinul se pak kladný význam "volný, svobodný", příkladem je třeba stále užívané slovo prostovlasý = s volnými vlasy.
Za druhé jsem jej vybral pro jeho opačný neboli záporný význam:
Mluví-li někdo z prosta, mluví krátce, bez ozdob, neumělkovaně, z čeho pak vznikla řeč sprostá tj. obyčejná, upřímná, nevzdělaná, nakonec i hrubá až vulgární.