Hančovka v červnu 2017

Milí řevové!

Před třemi lety jsme zahájili tradici pravidelného řevský výjezdu – „Řev ještě neusnul“,
abychom se alespoň jednou do roka, vždy první červnový víkend (MDD ad 0 do 100 let),
mohli sejít tam, kde jsme to mívali rádi.

I v příštím roce jedeme 2. – 4. června na Hančovu boudu.

Akci neorganizujeme hromadně.
Objednávání ponecháváme na Vás.

Já s Jardou jedeme od 2. 6. do 8. 6.
Myslím, že mají rezervovaný pokojíček i Bertíci.
Doporučuji si pobyt zajistit již nyní.
Červnové víkendy jsou stále populárnější
a loni byla na Hančovce celá parta meditovat
(óóóóhhhmmmmm).

Kontakt:

HANČOVA BOUDA
512 37   Benecko 32
CZ - Krkonoše
tel/fax: +420 481 582 632
e-mail: hancovabouda@quick.cz
http://www.hancovabouda.cz/

Ahoj kamarádi, máme Vás rádi a těšíme se na Vás,

Táňa a Jarda

P.S.
kulatí a půlkulatí již vědí

U Vendlů bude svatba !

Hančovka v červnu

Milí přátelé!

Před dvěma lety jsme vymysleli termín pro pravidelný řevský výjezd - „Řev ještě neusnul“.

Bylo našim přáním, abychom se vždy první červnový víkend (MDD od 0 do 100 let)

sešli tam, kde jsme to mívali rádi.

V roce 2014 se to povedlo. Báječný víkend a silná sestava.

Dle zájmu jsme rezervovali na rok 2015 deset pokojíčků.

Jeli pouze v Bertíci, já s Jardou a Jeník.

Letos již akci neorganizuji hromadně.

Nicméně, pokud byste se k nám někdo chtěl připojit, třebas i na pár dní,

já s Jardou jedeme 3. 6. – 10. 6. 2016 (od pátku do pátku).

Objednávání již ponecháváme na Vás.

Kontakt na paní Blanku Čechotovskou -  Hančova Bouda hancovabouda@quick.cz.

Případně dejte vědět, kdo se připojíte.

Kdo jste ještě neviděli, zaujalo nás:

https://www.youtube.com/watch?v=MwRYpmWolWQ

Ahoj kamarádi, máme Vás rádi a těšíme se na Vás.

Táňa a Jarda

Na Rio de la Plata

Minulý týden odletěla Zuza s výpravou českých zimních plavců do Argentiny.
Jejich cílem je mimo jiné štafetové přeplavání čtyřiceti kilometrové Rio de la Plata nebo plavání u ledovce Perito Moreno v  Parque Nacional de Los Glaciares.
Dnes jsme dostali tuto SMS-ku:

Ahojte, zdravím z Buenos Aires!
Včera jsme přeplavali Rio, byl to úžasný zážitek, 25 hodin na lodi.
Skvěle se tu o nás starají, máme nabitý program, steaky, večeře s velvyslanci...
Je tu 17 stupňů, azuro.
Dnes volby, tak nějaké demonstrace, máme zážitky!
Myslím na vás, Zuza

Rozmarné Blato po šesté

Kterýsi rek vystoupav za veder poledne na kopec a spatřiv šír obzoru, nakročil mu v ústrety a pasuje se s dechem vyřkl památná slova o létu a dalekosti: "Ach ano, ano ... "

Žel, opravdovosti náš věk nepřičítá váhy, leč zhusta nic zaměňuje za mnohost a libuje si v kadeřavé řeči.
Kdo tedy, než my, soudruzi ospalých vod, temností hájů či žhnoucí báně nad hlavou, měli by zvolnit v pokroku a usednout pod stinný altán jsouce připraveni ku slyšení ticha? 

Jako po šestero roků v řadě, svedl nás spolkový obyčej rozruchem cest na Blato, do končin vezkrze příhodných k obcování s rozmarnou spanilostí léta.

Zatímco měřidla přístrojů stoupala k hřejivým výškám rekordů, my klesali do chladiště vln v blahém smyslu plovárenském. 

Večer pak Venuše, Jupiter a nakonec i rozverný Měsíc na nebesích byly nám lampami znamenitějšími než hranice planoucí tmou pro úžeh našich buřtů.

Ach ano, ano ...
Příhody přicházejí taženy jsouc parou, míjí nás a mizí  provázeny dýmem, hlukem a zvoněním.
Jak sladké je posedávat na nádraží a nikam nemířit než k rybníku, jenž naproti čeří svou hláď.
Ničeho neželet, než dne, který zvolna končí. 
Nikoho nečekat, než přátel, co právě odešli.


Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Vláclav, Šárka, Anežka, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a 
Jarda
--- 
Blato, Nová Bystřice,  3. - 6. července 2015

Hančova bouda v červnu bez Řevu

Když pan Bohumil Hanč, syn Mistra lyžaře Hanče, otvíral roku 1937 svůj horský hotel na Benecku, netušil jakými pohnutými cestami se jeho moderní rekreační zařízení bude ubírat (brzy mu je zabaví Němci, pak Luftwaffe a nakonec komunisté).
Podivnost doprovázela i nás řevy. Loni  se zúčastnilo našeho výjezdu na Hančovu boudu 19 horalů, letos přihlásilo se o něco méně, leč přesto poměrně hojně.
Nakonec však sešlo se nás jen pět: Monika, Norbert, Taťáňa, Jan
a Jarda.
----
Hančova bouda, Benecko, Krkonoše
5. - 7. června 2015

Hančovka s Řevem přírody v červnu

Milí přátelé, teď již tedy závazně!

V loňském roce jsem uspořádali na Hančovce setkání pod heslem „Řev ještě neusnul“

s přáním mít alespoň jeden pravidelný řevský výjezd do roka.

Zvolili jsme první červnový víkend, abychom mohli oslavit MDD s dětmi od 1 dne do 100 let.

Tento termín bychom chtěli uchovat i pro další léta.

Máme rezervováno 10 pokojíčků v pá – ne 5. – 7. 6. 2015.

Loni se zúčastnili (8 pokojíčků):

Koubští Karel a Vlasta

Koubský Tomáš s Janou

Pátková Zuza

Pátkovi Václav, Šárka, Anežka

Riegelovi Norbert a Monika

Šmejkalovi Jarda a Táňa

Šmejkalovi Jakub, Táňa, Jan, Petr

Duškovi Milan, Klára, Mája

Letos se přihlásili (6 pokojíčků):

Koubští Karel a Vlasta 3. 6. – 6. 6.

Pátková Zuza 5. 6. -7. 6.

Pátkovi Václav, Šárka, Anežka 4. 6. – 7. 6.

Riegelovi Norbert a Monika 5. 6. – 7. 6.

Šmejkalovi Jarda a Táňa 31. 5. – 7. 6.

Šmejkalovi Jakub, Táňa, Jan, Petr 5. – 7. 6.

Potvrďte, prosím, svou účast a případně upřesněte termín pobytu.

Pokud by chtěl jet někdo další, máme volné ještě 4 pokojíčky.

Jakmile dostanu od vás odpověď,

potvrdím a upřesním náš pobyt i paní Čechotovské.

Dám vám pak vědět, jak to dopadlo.

Těšíme se na krásně barevné jarní Krkonoše s našimi milými kamarády, na trošku srandy při společných potlaších,

na vůně hor, dobrých žrádýlek a chlastíků.

Táňa a Jarda

Omlouvají se Olča a Šoralíci neboť se chystá veselka.

Kroužkován bude Radim.

Japonsko v kostce

Ahoj,

tak konečně se ozývám z dálav. Japonsko vypadá přesně dle mých představ.
Průběh pobytu dle mých představ tedy není, ale je to také ohromné. Hostící rodina se totiž o mě strašně boji. Není ochotna mě pustit samotnou ani do internetové kavárny, která je 10 minut od domu, tak se o mě bojí, natož abych si vyšla sama na nějaký výlet. Bydlím s rodinou v Maebashi City. 

Dnes byl volný den, tak jsem si myslela, ze vyrazím do města a pak si najdu internet a napíšu vám.  Paní domu měla kurz čajového obřadu.  Přísně mi přikázala, ať sama na internet určitě nechodím, že jsem příliš krásná a Japonci by mi mohli ublížit, ať počkám, až se vrátí a pak půjde se mnou. Tak jsem celý den čekala doma, ale úspěšně jsem ukecala pána domu, ať jdeme alespoň na nákup a něco děláme. Paní domu se vrátila v 17*30 a už  to vypadalo, ze nikam nepůjdeme, protože večeře je v 18*30. Nakonec se smilovala a jely jme na kole do internetové kavárny, kterou jsem si našla v Praze a vysvetlila jim, kde je.  Teď tedy mám opravdu malou chvilku, napsat vám  pár řádků.

Plán cesty nastavený hostící rodinou:

30/9 Maebashi

1/10 Nikkó

2/10 Nikkó

3/10 Maebashi

4/10 Ósaka

5/10 Ósaka - Nara

6/10 Ósaka - Kjóto

7/10  cesta domů, krátká zastávka v Tokiu

8/10 Maebashi

9/10 Bonsai v Omyja

10/10 Ikamo lázně

11/10 Ikamo

12/10 Maebashi

13/10 Maebashi -Tokyo přesun

Nikkó bylo překrásné, opravdu jsem si to užila. Jak prohlídku památek, tak samotné ubytování v japonském stylu.

4-7/10 byly hektické dny, přesunuli jsme se za kamarády do Ósaky. Naru a Kjóto jsem absolvovala formou organizovaného japonského zájezdu. Představte si organizované japonské zájezdy v Praze - tak něco v tom stylu. Obrovská zkouška trpělivosti jak pro mě, tak asi i pro ně, protože jsem si drze dovolovala vyběhávat ze své skupiny (podotýkám, byla jsem vždy na dohled) a užívat si foceni pokud možno sama mezi tisíci lidmi.

Ovšem večery byly vždy úžasné. Asi přijedu dvojnásobná, protože se tu konají neskutečné žranice sushi, které miluji. Poslední večer paní ósackého domu mi dovolila obléci tradiční japonské kimono své dcery. Oblékaly mne dvě ženy celou hodinu. Neskutečný zážitek!

7/10 Tokio - vyběhli jsme z železniční stanice. Koukli na zahrady císaře z dálky a jeli domů. Ovšem zajímavá byla cesta rychlovlakem, kde kvůli dobrému místu na focení mě posadili vedle cizí paní. Ta neuměla ani slovo anglicky, ale celou dobu jsme si povídaly. Samozřejmě moje vyšperkovaná gramatika ze školy vzala za své a omezila jsem se jen na přítomný, minulý a budoucí čas, a to ještě formou hesel a posunků. Dobře jsme se bavily a vyměnily si adresy. Následujici korespondence bude určitě také zajímavá.

Japonci jsou velice vstřícní lidé. Hlavně ženy. Jsem aktrakcí místních čajových dýchánků. Jejich nadšení pro moji bídnou znalost japonštiny nezná mezí. Dělaji skoro salta. Samou radosti se 1000 krát klaní a hýkají, a sou desu, subarashii... sou desu ne, něco jako aha, to je skvělé, opravdu.

Teď už mě čekají jen klidné dny. Rozloučila jsem se s myšlenkou, že bych jela někam sama. Užívám si bláznovství dění kolem sebe. Zítra se půjdeme podivat na bonsaje a pak nás čekají nějaké lázně. Prostě odpočinek.
Jsem i celkem ráda, že více poznám běžný život, než být součástí organizovaného zájezdu. Jedině, co mne mrzí, že jsme úplně zabili Kjóto. Tak krasné město, tolik možností, které nebyly využity! Na Kjóto by chtělo 3 dny. Napadlo mě se trhnout a zůstat tam, ale pak jsem si uvědomila, že by to nebylo vůbec slušné k rodině, která se o mě stará jako o vlastní dceru, tak jsem to ani nezkusila. Poslouchám na slovo a učim se japonským zvykům. Kubo, nemysli si však, že se ti vrátí hodná a poslušná manželka...

Za chvíli mě tu vyhmátne paní domu a pojedeme zpět na večeři.

Kvůli času, nemám možnost překontrolovat gramatiku a styl psaní. Omlouvám se proto dodatenčně za připadné nedostatky.

A ještě důležita poznámka. První tajfun jsme úspěšně minuli. Vše dobře dopadlo. Teď se řítí další, tak snad zas nezavřou letiště jako u toho prvního a dostanu se v pořdku domů.

Táňa

Po stopách Bohumila Hrabala

Než se po prázdninch zase rozproudí spolkový život, posílám tip na literární výlet.
V roce stého výročí od úmrtí spisovatele Bohumila Hrabala jsem se totiž vydal po jeho stopách do Městečka u vody (Postřižiny a Krasosmutnění) i Městečka, kde se zastavil čas a kam autor umístil Francina, Maryšku i Pepina do domova důchodců zbudovaného v Šporkově zámku (Harlekýnovy miliony), na Hráz věčnosti v Libni (Svatby v domě a jiné texty) a také do Kerska (Slavnosti sněženek).
Jaromír

 01 Rodný pivovar v Nymburku

02 Pamětní deska v rodném pivovaře

03 Pamětní deska je skutečně ve výšce psa

04 Vila Hrabalových rodičů v rodném Nymburce z roku 1940

05 Bohumil Hrabal a kočky na náměstí v Nymburku

06 Na hrázi věčnosti 24

07 Zeď Bohumila Hrabala v Libni

08 Dům Bohumila Hrabala v Kersku

09 Hájenka  ze Slavnosti sněženek

10 Na šípkové nebo se zelím

11 Na šípkové zvítězila

12. Domov seniorů - Šporkův zámek v Lysé n.L

13 Hrabalův hrob v Hradišťku

Pálava jako mlha na jazyku

Jakou chuť má burčák? Pokaždé jinou. Ani sladkou, ani trpkou.
Záleží na času kvasu, jakož i kvasu času.
Na správný okamžik se čekávalo ve sklepích i několik hodin, během nichž se popíjelo víno a hloubalo o životě.
Burčák se rodí z vinného moštu ve stádiu rovnováhy alkoholu s cukrem. Je bouřlivý a teplý.
Jako vášeň. Jako mládí.
A zrovna tak rychle zaniká.

Pálava, ta měsíční bohyně, co chvíli mizela v deštivých mracích, které, jak Vlasta viděla svým okouzleným zrakem, živeny byly kužely páry, stoupajícími z vod Novomlýnských nádrží.
Večer se otřepával po posledním lijáku a mlha, táhnoucí se z vinohradů, zanechávala na jazyku zvláštní pocit příslibu a tajemství.
Obcházeli jsme Pavlov, koštovali burčák a šero ze sklepů měnilo den v noc.
V kuchyni Vinařského domu pak seděli jsme a povídali dlouho přes půlnoc, neboť poslední přijedší propustila dálnice D1 až se střídou pátku a soboty. Ale burčák nás průběžně posiloval velmi.

Pověra praví, že burčáku měli bychom vypít tolik, kolik máme krve. Průměrným lidským organismem koluje přibližně 4–6 litrů krve, což je asi 8 % tělesné hmotnosti.
Pravý burčák obsahuje až šest procent alkoholu. Kromě toho v něm bouří velké množství kvasinek, které mají v sobě komplex vitamínů B. Jedním z nich je tiamin, který podporuje srdeční činnost. A kyselina nikotinová a nikotinamid zabraňují nervovým a kožním poruchám. Kyselina pantotenová chrání tělo proti onemocnění sliznice a zažívacího ústrojí. Pozitivní, čistící působnost na trávicí ústrojí je nepochybná.

Celou noc valila se voda z atmosférických front a tloukla do hroznů. Kolem desáté ale kapky prořídly a Děvičky vystoupily z oparu jako právě zakotvená archa na Araratu. A tak naplnili  jsme své sklenice opět burčákem, neboť psáno jest, že po potopě: "Noe pak obíraje se zemí, začal dělati vinice. A pije víno, opil se ..." (Genesis, 9.20,21).

Item zazpívali jsme Táňa má narozeniny, my máme přáni jediný ...

Posléze však, zlákáni předzvěstí zlepšeného počasí, odložili jsme nádoby s mokem již pravda stárnoucím a vydali se do různých světa stran nejen zaopatřit zásoby burčáku čerstvého:
Pavlov, Děvičky, Lednice, Valtice. (Jen Bulhary ne).
V podvečer opět navštívili jsme sklepy na České i jinde a u burčáku dobře bylo.
I na penziónu navršilo se ho množství víc než dostatečné, takže nic nebránilo opětovné zdravotní kůře.

Ani jsme si v té pohodě neuvědomili, jakou je náš burčák vlastně zvláštností, neboť čerstvě zkvašený hroznový mošt jinde takřka nenajdeme. Nejen že se v cizině nepije v takové míře jako u nás, ale dokonce pro něj nemají ani žádné přesné pojmenování! Většinou se název vyjadřuje opisem (partially fermented wine…).

Pak přihnala se od jihovýchodu bouřka a zužovala kraj až do dalšího rána.

Neděle se probudila celá uráchaná a my začali po snídani balit. Ještě nakoupit u Šilinků, ještě ochutnat dnešní burčák, ještě skvostný oběd v hotelu Pavlov a pak domů - po úžasné dálnici D1!

Opouštěli jsme Pálavu, ten podmanivý balvan vápence v žírné krajině, kde lidé budovali svá stálá sídliště už před 30 000 lety, kde římský císař Marcus Aurelius hodlal vystavět hlavní město nové provincie a kde se nechávali pohřbívat velcí germánští králové.
Opouštěli jsme Pálavu dávných pověstí a starých vinohradů, jejichž vůně a chuť ulpívá na jazyku společně s mlhou věků.
Odjížděli jsme možná nadlouho a lijavec za námi zatáhl oponu.


Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Václav, Šárka, Anežka, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a 
Jarda
--- 
  Pavlov,  12. - 14. září 2014

Rozmarné Blato po páté

Hle, zde stojí mohutný správec léta, jemuž jest ovšem na protivnost velkolepého školního prázdna slynouti po svém předchůdci červnem malým, neboli červencem. Jemu  Mistr Mánes přiznal tvářnost požínaček, mimo zvyklý názor svůj cele oděných, by snad dítkám patřícím na mechaniku orlojovou neunikala velebnost času, v paže vložil srb a zlatavou báň nad pole hýřící klasem.

Hle, zde stojíme i my, chráníce se před rozmařilým sluncem ve chladu loubí či v útrobí zahrad, neb útočiště stanovilo nám po způsobu hostinském přívětivé Blato na mez rybníků, lesů a pastevních luk.

Nejsme-li řiditelé vůkolního dějství, který smysl nám zbývá plnější než shromáždění přátel ku besidce v okruží svornosti?
Jaká ušlechtilost vyniká nad plavbu těla, kdy rázně čeříme hřejivé vlny vod?
Koho znovu nepřekvapí hvězdná noc venkoncem stejná jako na počátku světa? Vznešená klenba nad hlavou ukrájí nám dech, ač nemá větší účelnosti než trvání.
A trvání - toť, čeho se nám nedostává!  

Tak minuly rozmarné dny a všeho je zase méně.

Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Taťána a 
Jarda
--- 
Blato, Nová Bystřice,  25. - 27. července 2014

Společné dny v Nebesku

Tu neděli jsme s Táňou jeli z daleka, až od moravských hranic. 
Z Kanady zvolna klesali jsme dolů do Polabí a za řekou zas vzhůru na Jičín a Paku, potom silničkami kolem Studence, přes Jilemnici, a od Štěpanc prudce dovrchu, až nakonec otevřel se nám pohled na Kotel a širošír země. 
Byli jsme u cíle, 1 000 metrů nad mořem.

Desetina letové hladiny Boeingu, osmina výšky Everestu a čtvrtina mého srdce - to je Benecko.

Hančova bouda přivítala nás svým stále stejným a stále novým kouzlem, svým geniem loci, svým géniem jmenem Čechotovští. 
Dva dny měli jsme chalupu i Krkonoše jen pro sebe. Náš byl fukéř na Sněžce, pusté louky kolem Luční boudy, zamžená Pláň, vylidněný klín Klínovek, avatárský Dlouhý důl i večery v prázdné Hančovce.

Ve středu pak dorazili první Řevové!  
Slunce vrhalo naše dlouhé stíny na cestu do Horních Štěpanic, kolem Jindrovy skály a přes Poustku. Vyhliželi jsme až za Ještěd, Bezděz a možná i Milešovku. Odpoledne plynulo pomalu jako první den prázdnin, tenkrát ...
U večeře nás kolem stolu sedělo deset.

Nazítří přijeli Bertíci a vypravili se s námi na Rovinka, kde nám obsluha oznámila, že horká tekila není a nebude!
Tak mizí jistoty a nejistá budoucnost nás pohlcuje. Proto se rádi vydáváme po známých cestičkách, které ach tak rychle zarůstají, proto i někteří zamířili na Janovu horu za starými kamarády. 
Ostatní pak postupovali chladivým lesem v družném hovoru vstřict nepochybným radovánkám tohoto milostí obdařeného dne.

Páteční ráno na nás hledělo modře jako oči Mela Gibsona. 
Anežka a Petr vyzvali své rodiče ke zkoušce zdatnosti, za kterou dozajista můžeme považovat vytlačení dvou kočárků od Hříběcích bud (750 m n.m.) až ke kapličnce mezi Luční a Studniční horou (1 550 m n.m.).   
Ani my jsme nezaháleli a vystoupali o polednách na horu Žalý.
Ten večer houpal se měsíc na eletrických drátech jako dvoučárkované f a Řevů dalo se u Hančovy boudy napočítat devatenáct, neboť přibyli i zbývající. 

V sobotu naplánovali jsme velkou výpravu na Zlaťák, k pramenům Labe a vůbec na Hřebeny. Jen Tomáš s Janou zvolili vlastní trasu, jíž ovšem, jak se ukázalo, předčili i naše "chrty", neb ušli více než 30 km.
Slunce pálilo a vše, co se přihodilo, přihodilo se dobře.

Neděle tradičně rozdělila nás do skupinek, takže mnozí prožili si mnohé rozličně. 
Já s Táňou přidali jsme se k dříve odjíždějícím a krátce po obědě jsme se rozloučili s pohostinnou a bezchybnou Hančovou boudou a opustili to krásné místo Benecko, kterému sami jeho dávní obyvatelé dali závratné jméno NEBESKO. 

Účast: Vlasta, Karel, Jana, Tomáš, Monika, Norbert, Zuzana, Šárka, Anežka, Václav, Klára, Mája, Milan, Táňa, Petr, Jan, Jakub, Taťána a 
Jarda
---
Hančova bouda, Benecko, 1.- 8. června 2014

Pavlovský košt po deseti letech

Na Velký pátek, v podvečer 9. dubna 2004,  dorazilo 11 členů Řevu přírody poprvé do Pavlova pod Pálavou, aby zúčastnilo se slavného Koštu vín.
Byli to Jitka, Zdeněk, Vlasta, Kája, Tomáš, Karel, Zuza, Václav, Artur, Táňa a Jarda. 
My před deseti lety.
A činili jsme se tenkrát velmi. Nejen v radostném pití skvělých pozdních sběrů a výběrů z hroznů, ale i v průzkumu neobyčejné místní přírody a přilehlého okolí.
Poprvé přešli jsme podélně celé pohoří Pálavy na jeden zátah (neuvěřitelných 12km!), pluli jsme po Černé Dyji a navštívili všechny tehdy dostupné pavlovské sklepy (U Bednářů a Venuši).
Obrázky ZDE a ZDE

Od té doby nevynechali jsme jediný rok.

Letos slibovaly Velikonoce na sklonku dubna teplé a krásné počasí. A opravdu, jednou bylo teplo a jindy zase krásně. Inu povětrný měsíc apríl!
Kosatce (Iris pumila) a koniklece (Pulsatilla grandis) na stráních u Děvíček již odkvetly, ale hlaváček (Adonis vernalis) ještě tu a tam zasvítil mezi kameny, na kterých se namlouvaly ještěrky zelené (Lacerta viridis). 
Křižovali jsme Pálavou a Tabulovou horou, navštivili Mikulov i Lednici, kde jsme se projeli po Zámecké Dyji a říkali si v tištěném Průvodci parkem a pátrali po sto vzácných stromech, označených k poučení dítek a nás dychtivých cedulkami s čísly.   
Pod Klentnicí přelezli jsme ochranný plot a vstřebávali energii kamenného kruhu s ústředním menhirem, v jehož skleněném oku svět se proměňuje.

V sobotu šťastně obsadili jsme stůl na balkoně pavlovského kulturáku a úderem desáté začali koštovat všechny ty dobroty, které nám s láskou zdejší vinaři připravili. Letos vylévali jsme jen pramálo. A nejlépe možná zachutnal mi tramín.
A nakonec začala hrát Cimballica!
Amen.

Účast: Hanka, Ema, Adélka, Honzík, Lenka, Taťána a 
Jarda
---
Vinařský dům, Pavlov 18.- 21. dubna 2014

Řev ve sklepě

Martin Janata natočil zajímavý a poučný dokument.
Místo: Pavlov po Pálavou
Čas: burčákové září 2013

Dívejte se, Řevové:


Tak, tak. Jak říká klasik:

Freude, schöner Götterfunken,

Tochter aus Elysium! *

A nížeji

Seid umschlungen, Millionen.

Diesen Kuß der ganzen Welt! **

Jarda
--- 
* Radosti, ty jiskro boží, / dcero, již nám ráj dal sám!
** V náruč spějte, milióny! / Zlíbat svět kéž dáno nám! 
 Friedrich Schiller, Óda na radost

O narozeninové smršti po Pálavou

Název Pálava, jak nás poučeně upozornila Zuza, vychází ze jména Pavlov, vesničky, kam jsme se o burčákovém čase sjeli pozdravit vinohrady, víno a jurské vápence tohoto podivného pohoří.
Římané ho znali jako Mons Veneris - Hora Venušina. Tak Pavlovským vrchům asi říkal i císař Marcus Aurelius, který v nedalekém Mušově psal někdy po roce 177 své Hovory k sobě, pravděpodobně první známou knihu, vznikající na našem území.

Strachotín září 2003

K ležící dívce nám přirovnával Pálavu i vinařský dědeček ve Stachotíně, kde jsme před deseti lety poprvé popíjeli burčák na břehu Novomlýnské nádrže (viz obr.)
Slované pojmenovali vrchol nad Pavlovem Děvín, na němž počátkem jedenáctého století vyrostl hrad Děvíčky a kam ve středu 25. září vystoupal první nedočkavý oddíl řevů: Jitka, Zdeněk, Vlasta Karel.
My s Táňou a věstonickým burčákem jsme dorazili až za tmy, ale to nevadilo, neboť výše zmíněným obyvatelům Vinařského domu už svítily oči.

Na čtvrtek jsme si naplánovali výlet k Velkému špuntu, o kterém nám pověděla Ála.
Z Klentnice vyrazili  jsme po modré vzhůru větrnými stráněmi plnými zralých trnek (Prunus spinosa), brslenů (Euonymus europaeus) či šípků (šípková růže se latinsky jmenuje Rosa canina - růže psí, což údajně souvisí s tím, že ji staří Římané používali proti vzteklině) k výhledům u rozbořené kaple svatého Antonína, o níž se věřilo, že bývávala klášterem. Ve skutečnosti ji postavili sedláci z Klentnice, Perné a Mušova z výnosu neobvykle velké úrody vína v roce 1650.

Velký špunt

Odtud jsme stoupali prudce podle zářivých stěn Trůnu a pěšičkou k Martince, kde jsme konečně uviděli Velký špunt - obří kámen zaklíněný v tektonické průrvě nad námi a zastírající kousek nebe, na kterém se začala stahovat dešťová mračna.
Někteří se pak otrle vrátili po vlastních stopách do Klentnice, ostatní pokračovali obloukem kolem Kotle přes Soutěsku tamtéž, což vyšlo nastejno, neb zmokli jsme všichni.    
Před posléze až průtrží hodlali jsme najít azyl v Café Fara, ale nějak nás ten podnik neoslovil, a tak jsme se uchýlili do hotelu Pavlov a tam se skutečně poměli.
Večer zašli jsme tradičně k Bednářům a po té oddali se doma společenským hrám.

Ráno pak jsme zazpívali:
Zdeněk má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...

Ten den jsme se vydali do Dolních Věstonic starou cestou přes kopec a dolů úvozem, kolem kterého kdysi kopal tým prof. Absolona. Tady někde také vyhrabali z pradávného ohniště lovců mamutů věhlasnou figurku Věstonické venuše. Jenže ...
Jenže z Věstonic pocházejí ještě minimálně tři další sošky, jež si nárokují stejné stáří 27 000 let  a pochopitelně i stejnou slávu.
Všechny tři jsou z pravé mamutoviny, což byl tehdy v mladším paleolitu obvyklý materiál. Přesto bývají označovány za falza!
Neobvyklá byla naopak hlína, ze které byla vypálena, jako jediná doposud nalezená figurka z tohoto období, Věstonická venuše. Přesto se považuje za pravou!
Podivné.

Věstonické vinohrady

My ale na to nemysleli, trhali švestky na mezi, procházeli mezi vinohrady a zdravili vinobrance (od vinobraní).
Sluníčko svítilo a dole na nás čekaly věstonické sklepy plné burčáků.
Zpátky vraceli jsme se podél vody rybářskými slumy. Velmi poučné!
Pod Pavlovem vyčarovala Táňa autobus, který nás vyvezl skoro až k penzionu, kde jsme se následně věnovali výměně krve společně s nově přijezdšími Zuzou, Táňou a Jakubem. (Jan a Petr se procesu kolik krve-tolik burčáku  nezúčastnili.)


Ráno pak jsme zazpívali:
Zuza má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...

V sobotu čekaly nás přes den Lednice a Valtice, večer (na počest Zuze) sklep u Jirky Šilinka ml., kde hrála Cimballica a bylo dobře.

A tam jsme zazpívali:
Ála má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...

Burčák a řízky a písničky a koleno a guláš a cimbál a Pálava od Ály a my všichni pospolu, komu by se chtělo domů!
Nicméně po půlnoci šli jsme, neb ještě jsme mohli.

A ráno pak jsme zazpívali:
Vlasta má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...

Byla to narozeninová smršť, ale i překrásný čas žírného podzimu pod Pálavou.

Účast: Jitka, Zdeněk, Vlasta, Karel, Zuza, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a 
Jarda 
---
Pavlov, Vinařský dům, 25. - 29. září 2013

Velikonoce v Laponsku na konci lyžařské sezóny

Před dvěma lety jsme se Zuzkou trávili velikonoce na Sicílii a setkali se s největší křesťanskou oslavou. Nyní jsem se v době svátků přesunul trochu více na sever za polární kruh. Jaký klid proti Sicílii či svátkům u nás. Nikde žádné pomlázky, nikde žádné kraslice. Jestli zvony odletěly do Říma nevím. Kostelů tam moc nebylo. Jenže já za polární kruh neletěl kvůli velikonocím. Mým cílem bylo lyžování. Protože cyklistická sezóna se letos posunula do dubna, využil jsem chladu a prodloužil si běžkování. A byl to opravdu svátek. Sněhu kolem metru. Ráno pravidelně kolem -15^oC a pak celý den sluníčko, které zapadalo po osmé. Asi dvakrát sněžilo ale ne víc než hodinku a vždy nasněžilo tak do půl centimetru. A kde že to bylo? První dubnový týden jsem trávil s kamarády z Říčan na Laponském lyžařském týdnu Laponia Hihto. Se mnou tam bylo dalších 12 běžkařských apoštolů.  V rámci týdne jsme se účastnili tří závodů. První závod nás čekal v úterý 2. 4. 2013 a mělo to být 60 km. Jaký šok když jsem po hodině a půl rychlé jízdy zjistil, že jsem ujel jen 10 km. Pak se ukázalo, že první mezičas byl prodloužen o 5 km.  Zbylé závody již byly vždy cca o 4 km kratší. I tak jsme si však krásně zajezdili. V úterý to byl závod na 50 km, který měřil jen 46 a v sobotu závod na 80 km v délce 76. Ovšem závodní atmosféra a organizace kolem perfektní, takže tyto drobné nepřesnosti byly prominuty.  Všech závodů se účastnilo kolem 400 lidí. Stopy byl perfektně upravené. Prostě bez chyb. A ostatní příprava kolem závodů také neměla chyb. Do obchodů pro pivo to bylo po upravené stopě pouhé 4 km.  Nevím, co více bych vám o tom ještě napsal, ale rozhodně všem mohu podobný týden na lyžích doporučit. Registrace na příští ročník již začala:  http://www.lapponiahiihto.fi/en/?Lapponia_skiing_week . Na stránkách najdete profil tratí i výsledky předchozích let.
Připojuji ještě odkaz na pár fotek. https://picasaweb.google.com/100621729692713654455/Laponsko2013# 
Protože cestou na sever jsme strávili přes 6 hodin v Helsinkách, kde jsme přestupovali na letadlo do Kittily, jsou tam i obrázky z Helsinek. Jako správní sportovci jsme museli navštívit i Olympijský stadión, kde to tenkrát Zátopek vyhrál.

Horské středisko Pavlov

Již z dáli bělal se nad rozbouřeným jezerem do sněhu oděný hrb Pálavy. Děvičky svítily tam oproti temnému nebi jako hrad Zimní královny. Blížili jsme se zavátými vinicemi a mrazivý vítr se občas opřel do auta, až nejistě poskočilo po kluzké vozovce. Stoupali jsme pak tichými ulicemi Pavlova a nic nenasvědčovalo, že by zítra měly nastat přeslavné dny Velikonoc.

Končil Zelený čtvrtek a my byli jedinými hosty ve sklepě U Bednářů.
Nějakou dobu po té seděli jsme s Táňou sami v penzionu Vinařský dům a otevřeli první láhev šilinkovic vína. Naše očekávání věcí příštích pomalu začalo se lepšit.
Půlnoc už byla růžová.

Na druhý den dokonce zasvítilo slunce. Procházeli jsme se zahradami pod Mikulovským zámkem a četli si botanické názvy na cedulkách tu a tam vykukujících ze sněhu. Mezi kameny vápencové skály kvetly fialky.
Ten večer na penziónu v Pavlově cinkaly skleničky s výběry a pozdními sběry a bylo nás tam Řevů jedenáct. Měly jsme spolu dobrou vůli takřka do rána a zaslali SMS všem Velkým Pátkům.

Bílá sobota nijak neohromila. Připravila nám jen mlhu a lezavost. Na koštu však čekalo  nás 564 vzorků vín (vzorek = 3 lahve), mužácký sbor a cimbál.
Večer začalo sněžit.

Sněžilo a chumelilo i celou neděli. Děvíčky se ztrácely v mracích jako vrcholová stanice lanovky a Pavlov začal připomínat horské středisko v Alpách.
Na krátké procházce, kterou nás provázel vzdálený hukot lavin, všimli jsme si, že všichni pálavští sněhuláci mají červená ústa od vína.
Pak nás ale fujavice zahnala domů (s krátkou zastávkou u Topolanských). Sníh se sypal vodorovně a jeho množství přibývalo.
Večeřeli jsme U Bednářů a sotva došli tou slotou zpět.
Jen skvělý mok rodinného vinařství Šilinek nám pomohl přežít!

V pondělí jsme se probudili do modré a bílé a slunce svítilo na tu nádheru. Koledníci si prohrabávali cestu lopatami a my se chystali k odjezdu.
Ohlédli jsme se za letošními Velikonocemi a konstatovali jejich nezvyklost.
Ale prázdné lahve, které Hanka obětavě spočítala, nás ujistily, že i v těchto tvrdých podmínkách neztratili jsme chuť do života.


Účast: Hanka, Jan, Ema, Adéla, Lenka, Kateřina (+3 kamarádky), Táňa, Jakub, Jan, Taťána a Jarda
----
Pavlovský košt, Vinařský dům, 28. 3. - 1. 4. 2013

Rozmarné Blato počtvrté

V rozprostřenosti, jíž jest slouti, ne snad pro nedostatek vhodnějších posudků, leč spíše díky šibalství, Českou Kanadou, možno poutníku náhle vyšedšímu z hvozdu popatřit hládě několika rybníků svírajích k sobě osadu velice řádnou.

Jak známo i velebnost mohutné přírody venkoncem unaví a tratí pohodlí, takže chodec, byť jeho lýtka snad ještě mohla by měřiti se s usilovností pochodu, rád přivítá přívětivost stavení se stínem a sedátkem u stolu vhodného k hoštění pokrmů a moku.

Libé toto sídliště, které zdejší lid kdys dávno nazval dle klikatosti místních pramenů zvučným jménem Sichelbach, dnešnímu cestovateli spíše jako Blato povědomo bude.

A hle, zde branka do zahrady ku soudružskému potkání, zde palouk a kout pro rozpravy a chvíle pokoje. Zde oheň v souladu s masem pernatců. Zde víno a jiná hrdlu příjemná napojení.

Ach ano, přátelé, kolik ještě příhodných večerů nám tento urputný měsíc srpen poskytne, ježto ranní chladna po bouřlivé noci spravedlivě jako opar pokládají se do luk a na zadržené vody.

Pospěšme, ještě maličko nám brázditi třpytivými vlnkami lázně, mnohdy i bez plovacího šatu, ještě na chvilku snad můžeme mhouřiti oči v žáru vysokého slunce, než pozvolna jej zastře letící mrak.

Létu přibývá vrtošivosti stejně jako létům života.

Hurá za těch něco společných úkročí času!

Hurá, přátelé, neb duši jest oddychnouti dobře.

Jarda
Blato 3.- 5. 8.2012

Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Václav st., Taťána a Jarda

Dva muži na cestách aneb Řev v plné síle.

O minulém víkendu sjeli se Řevové v hojném počtu na krkonošskou Möhwaldovu boudu, aby zde technikou pozitivní diskriminace (affirmative action) vybrali ze svého středu dva členy, kterým svévolně přidělili čísla 70 a 60 a vyslali je na cestu kolem světa - ovšem s časovým omezením 120 minut!
Tím těmto dvěma neohroženým mužům způsobili (a to zcela vědomě!) zážitky pohybující se sice mimo zdravý rozum, nicméně (či právě proto) vymykající se běžně chápanému smyslu slova nádhera (velkolepost, skvělost, krása, okouzlení aj. apod.) - vrcholící posléze dojetím.
Za což oba přeživší děkují !!!

Účast: Václav, Zuza, Miro, Gábi, Jakub, Táňa, Jan, Lenka, Kateřina, Martin, Honzík, Hanka, Ema, Adélka, Karel, Vlasta, Olinka, Norbert, Monika, Kelpie, Karel, Zuzana, Marek, Šárka, Jitka, Taťána, 
Zdeněk a Jarda




Doplnění aktuality odkazem na první výběr z fotek:
https://picasaweb.google.com/100621729692713654455/CestaKolemSvetaZa120Minut#

Václav

Další doplnění odkazem na druhý výběr fotek:
http://www.revprirody.cz/picture/0612/70-60/index.htm

Autor: Bertík & Monika

Řev přírody na Möhwaldově boudě

Milí přátelé!

Blíží se naše shledání v Krkonoších, již příští týden !
Pro přehled uvádím rekapitulaci, jak to s námi vypadá.

Máme objednáno ubytování se snídaní od 8.6. do 10.6. – pátek až neděle (4 z Odolky a pes pouze v so+ne).
Na pokojích budeme takto:

č. 0: Václav a Zuzka Pátkovi 2x
č. 1: Miro a Gábi Urbanovi 2x
č. 2: Jakub, Táňa a Jan Šmejkalovi 2,5x
č. 3: Lenka a Kateřina Kocourkovy 2x
č. 4: Honzík, Hanka, Ema a Adélka 4x
č. 5: Karel a Vlasta Koubští 2x

č. 7: Olga Malá 1x
č. 9: Norbert a Monika Riegelovi 2x
č. 10: Jarda a Táňa Šmejkalovi 2x

č. 13: Karel, Zuzana, Marek, Šárka Dlouzí 4x
č. 14: Zdeněk a Jitka Kocourkovi 2x

Celkem nás bude 26 oslavovadel.
Možná dorazí ještě Hanka a Jiří Svobodovi a Honzík Stejskal s Blankou (celkem 30 oslavovadel).

Na sobotu máme bloknutou Bažinu, kde budeme rožnit masíčko a opékat buřty.
V sobotu se naobědváme asi někde na výletě a v neděli také.

Celou chalupu máme pro sebe a ještě jsou volné dva pokoje,
kdyby se chtěl ještě přidat někdo z juniorů případně i seniorů.

Těšíme se.

Táňa a Jarda