Těšení od Zdeňka

Blíží se zima a tak vzpomínám, jak jsem se dříve na ni těšíval.

Jako malý kluk jsem se těšil, že se budu koulovat a stavět sněhuláky. Jako trochu větší, že budu jezdit na saních, později na lyžích, či budu bruslit na starém zimním stadionu na Štvanici, na tom, který se dnes bourá. Více jsem se ale těšil na zamrzlé rybníčky ve Stromovce, kde jsme hráli hokej, nebo na bruslení na Vltavě, která v té době ještě zamrzala.

S přibývajícími roky jsem si pořídil běžky a těšil se z běhání po horách, nejprve sám či s kamarády, posléze s Jitkou. Jak šel čas, běh jsem proměnil v procházky na lyžích s pohledy na krásy zasněžené krajiny.

Léta přibývala, hodnoty se měnily. Odložil jsem postupně brusle i lyže, a nyní se těším, jak se budu s vnoučaty koulovat a stavět sněhuláky. Ta dvě starší už ale dávají přednost sjezdovkám a bobům a ty už nedohoním. No, na ta mladší snad letos ještě stačím.

Na zimu se vlastně již ani moc netěším, ale o to víc se těším na léto. Má to také svou výhodu – budu se těšit déle.