Úvaha o "nemládí" od Vládi Šorala

Se zájmem jsem si přečetl příspěvky na blogu „Řevu“ a zaujala mne mimo jiné Jardova úvaha ohledně „těšení se na stáří“ spojené se získáváním životní moudrosti… Nemám rád Klausovské patvary typu „nevítězství“, však je dobře znáte z projevů pana profesora, ale pro vyjádření svého věku na rozdíl od Jardy cítím, že starý nejsem, ale spíše „nemladý“, což je myslím gramaticky přijatelné při vědomí relativnosti pojmu čas.
Onehdy jsem poslouchal rozhovor s vynikajícím bluesrockovým kytaristou Lubošem Andrštem, jenž reagoval na otázku redaktora, zda neměl v letech po revolučním převratu uvažovat o uplatnění se v zahraničí a pokusit se prorazit mimo naši republiku. Andrštovi bylo v té době kolem 40, cítil se na takovýto krok „příliš starý“ a ze změn měl obavu. Po téměř 22 letech řadu odvážných projektů uskutečnil i na mezinárodní hudební scéně a došel k závěru, že v životě „již starý byl“, právě v těch „40“, nyní se cítí daleko mladší, v pohodě a svobodnější.
Okamžitě se mi vybavil téměř shodný pocit, který jsem zažil i já. Uvědomil jsem si, že po absolvování VŠ jsem okamžikem nástupu do prvního úřednického zaměstnání na Generálním ředitelství Potravinářského obchodu ztratil kousek svého mládí. Život jsem profesně trávil v našedlé atmosféře v kvádru, kanclu a na schůzích, prakticky ztratil kontakt s kulturou, filmy, hudbou a duchem mladými lidmi. Ve vyjetých kolejích jsem směřoval k postupnému papaláštví a přežívání v práci, jejíž smysl jsem občas dost obtížně hledal. Ve srovnání s následujícími lety jsem se nejstarší cítil právě ve věku od 25. do cca 34 let, kdy se otočil režim. Zjistil jsem, že od tohoto okamžiku jsem svobodnější, změnil jsem profesi, viděl řadu hudebních koncertů, především v big beatu navázal na období střední školy, kdy vše „frčelo“, díky ženě Aleně měl možnost vidět kus světa, jako kdybych proti chodu času „omládl“…
Je jasné, že zákony přírody oblafnout nelze, na „Běchovicích“ jsem již o 10 minut pomalejší než v oněch letech, hůře vidím, stále něco hledám, nemohu si vzpomenout, jistě víte, co mám na mysli.
Byl bych rád, kdyby mi „nemládí“ vydrželo co nejdéle, i při něm lze získávat zkušenosti, moudrost a užívat zdraví, které biologickému věku odpovídá. Skutečné stáří ať si ještě počká, nemusím mít všechno „teď a hned“…Nicméně Jardu chápu, na pojem stáří, čas, mládí lze nazírat z různých rovin, a mé zamyšlení, pokud bylo správně pochopeno, je toho důkazem.