V rozprostřenosti, jíž jest slouti, ne snad pro nedostatek vhodnějších posudků, leč spíše díky šibalství, Českou Kanadou, možno poutníku náhle vyšedšímu z hvozdu popatřit hládě několika rybníků svírajích k sobě osadu velice řádnou.
Jak známo i velebnost mohutné přírody venkoncem unaví a tratí pohodlí, takže chodec, byť jeho lýtka snad ještě mohla by měřiti se s usilovností pochodu, rád přivítá přívětivost stavení se stínem a sedátkem u stolu vhodného k hoštění pokrmů a moku.
Libé toto sídliště, které zdejší lid kdys dávno nazval dle klikatosti místních pramenů zvučným jménem Sichelbach, dnešnímu cestovateli spíše jako Blato povědomo bude.
A hle, zde branka do zahrady ku soudružskému potkání, zde palouk a kout pro rozpravy a chvíle pokoje. Zde oheň v souladu s masem pernatců. Zde víno a jiná hrdlu příjemná napojení.
Ach ano, přátelé, kolik ještě příhodných večerů nám tento urputný měsíc srpen poskytne, ježto ranní chladna po bouřlivé noci spravedlivě jako opar pokládají se do luk a na zadržené vody.
Pospěšme, ještě maličko nám brázditi třpytivými vlnkami lázně, mnohdy i bez plovacího šatu, ještě na chvilku snad můžeme mhouřiti oči v žáru vysokého slunce, než pozvolna jej zastře letící mrak.
Hurá za těch něco společných úkročí času!
Hurá, přátelé, neb duši jest oddychnouti dobře.
Jarda
Blato 3.- 5. 8.2012
Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Václav st., Taťána a Jarda
Ta poezie příspěvku mne bere u duše. Ó, jak rád bych ty chvíle prodloužil, však všeho s mírou. Pak krásné chvíle se nám lépe připomenou.
OdpovědětVymazatJardo
OdpovědětVymazatdovolil jsem si k tvému krásnému textu ještě přidat momentku s ukázkou radosti.