Japonsko v kostce

Ahoj,

tak konečně se ozývám z dálav. Japonsko vypadá přesně dle mých představ.
Průběh pobytu dle mých představ tedy není, ale je to také ohromné. Hostící rodina se totiž o mě strašně boji. Není ochotna mě pustit samotnou ani do internetové kavárny, která je 10 minut od domu, tak se o mě bojí, natož abych si vyšla sama na nějaký výlet. Bydlím s rodinou v Maebashi City. 

Dnes byl volný den, tak jsem si myslela, ze vyrazím do města a pak si najdu internet a napíšu vám.  Paní domu měla kurz čajového obřadu.  Přísně mi přikázala, ať sama na internet určitě nechodím, že jsem příliš krásná a Japonci by mi mohli ublížit, ať počkám, až se vrátí a pak půjde se mnou. Tak jsem celý den čekala doma, ale úspěšně jsem ukecala pána domu, ať jdeme alespoň na nákup a něco děláme. Paní domu se vrátila v 17*30 a už  to vypadalo, ze nikam nepůjdeme, protože večeře je v 18*30. Nakonec se smilovala a jely jme na kole do internetové kavárny, kterou jsem si našla v Praze a vysvetlila jim, kde je.  Teď tedy mám opravdu malou chvilku, napsat vám  pár řádků.

Plán cesty nastavený hostící rodinou:

30/9 Maebashi

1/10 Nikkó

2/10 Nikkó

3/10 Maebashi

4/10 Ósaka

5/10 Ósaka - Nara

6/10 Ósaka - Kjóto

7/10  cesta domů, krátká zastávka v Tokiu

8/10 Maebashi

9/10 Bonsai v Omyja

10/10 Ikamo lázně

11/10 Ikamo

12/10 Maebashi

13/10 Maebashi -Tokyo přesun

Nikkó bylo překrásné, opravdu jsem si to užila. Jak prohlídku památek, tak samotné ubytování v japonském stylu.

4-7/10 byly hektické dny, přesunuli jsme se za kamarády do Ósaky. Naru a Kjóto jsem absolvovala formou organizovaného japonského zájezdu. Představte si organizované japonské zájezdy v Praze - tak něco v tom stylu. Obrovská zkouška trpělivosti jak pro mě, tak asi i pro ně, protože jsem si drze dovolovala vyběhávat ze své skupiny (podotýkám, byla jsem vždy na dohled) a užívat si foceni pokud možno sama mezi tisíci lidmi.

Ovšem večery byly vždy úžasné. Asi přijedu dvojnásobná, protože se tu konají neskutečné žranice sushi, které miluji. Poslední večer paní ósackého domu mi dovolila obléci tradiční japonské kimono své dcery. Oblékaly mne dvě ženy celou hodinu. Neskutečný zážitek!

7/10 Tokio - vyběhli jsme z železniční stanice. Koukli na zahrady císaře z dálky a jeli domů. Ovšem zajímavá byla cesta rychlovlakem, kde kvůli dobrému místu na focení mě posadili vedle cizí paní. Ta neuměla ani slovo anglicky, ale celou dobu jsme si povídaly. Samozřejmě moje vyšperkovaná gramatika ze školy vzala za své a omezila jsem se jen na přítomný, minulý a budoucí čas, a to ještě formou hesel a posunků. Dobře jsme se bavily a vyměnily si adresy. Následujici korespondence bude určitě také zajímavá.

Japonci jsou velice vstřícní lidé. Hlavně ženy. Jsem aktrakcí místních čajových dýchánků. Jejich nadšení pro moji bídnou znalost japonštiny nezná mezí. Dělaji skoro salta. Samou radosti se 1000 krát klaní a hýkají, a sou desu, subarashii... sou desu ne, něco jako aha, to je skvělé, opravdu.

Teď už mě čekají jen klidné dny. Rozloučila jsem se s myšlenkou, že bych jela někam sama. Užívám si bláznovství dění kolem sebe. Zítra se půjdeme podivat na bonsaje a pak nás čekají nějaké lázně. Prostě odpočinek.
Jsem i celkem ráda, že více poznám běžný život, než být součástí organizovaného zájezdu. Jedině, co mne mrzí, že jsme úplně zabili Kjóto. Tak krasné město, tolik možností, které nebyly využity! Na Kjóto by chtělo 3 dny. Napadlo mě se trhnout a zůstat tam, ale pak jsem si uvědomila, že by to nebylo vůbec slušné k rodině, která se o mě stará jako o vlastní dceru, tak jsem to ani nezkusila. Poslouchám na slovo a učim se japonským zvykům. Kubo, nemysli si však, že se ti vrátí hodná a poslušná manželka...

Za chvíli mě tu vyhmátne paní domu a pojedeme zpět na večeři.

Kvůli času, nemám možnost překontrolovat gramatiku a styl psaní. Omlouvám se proto dodatenčně za připadné nedostatky.

A ještě důležita poznámka. První tajfun jsme úspěšně minuli. Vše dobře dopadlo. Teď se řítí další, tak snad zas nezavřou letiště jako u toho prvního a dostanu se v pořdku domů.

Táňa