Hle, zde stojí mohutný správec léta, jemuž jest ovšem na protivnost velkolepého školního prázdna slynouti po svém předchůdci červnem malým, neboli červencem. Jemu Mistr Mánes přiznal tvářnost požínaček, mimo zvyklý názor svůj cele oděných, by snad dítkám patřícím na mechaniku orlojovou neunikala velebnost času, v paže vložil srb a zlatavou báň nad pole hýřící klasem.
Hle, zde stojíme i my, chráníce se před rozmařilým sluncem ve chladu loubí či v útrobí zahrad, neb útočiště stanovilo nám po způsobu hostinském přívětivé Blato na mez rybníků, lesů a pastevních luk.
Nejsme-li řiditelé vůkolního dějství, který smysl nám zbývá plnější než shromáždění přátel ku besidce v okruží svornosti?
Jaká ušlechtilost vyniká nad plavbu těla, kdy rázně čeříme hřejivé vlny vod?
Koho znovu nepřekvapí hvězdná noc venkoncem stejná jako na počátku světa? Vznešená klenba nad hlavou ukrájí nám dech, ač nemá větší účelnosti než trvání.
A trvání - toť, čeho se nám nedostává!
Tak minuly rozmarné dny a všeho je zase méně.
Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Taťána a
Jarda
---
Blato, Nová Bystřice, 25. - 27. července 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat