V sobotu 7. 1. 2012 došlo k nevídané události. Zuzka, která je velice zimomřivá, nějak vnitřně podlehla mému otužileckému nadšení a požádala mne, ať ji doprovodím k Vltavě, že to také zkusí. Dopoledne jsme se tam společně vydali. V šatně bylo pár otužilců, když většina byla na závodech v Pardubicích. Služba se opozdila a kamna ještě nebyla roztopená a v šatnách byla zima. Převlékl jsem se do plavek. Zuzka měla plavky na sobě již z domova. Rychle jsme se vydali k vodě. Mírně mžilo a bylo kolem 5o C. Cestou k vodě jsem již mohl na své husí kůži ukázat, že zima je i mně.Voda měla 5,5o C a docela to teklo. Ani tohle však Zuzku neodradilo a pokračovala ve svém předsevzetí to zkusit. Celkem rychle se svlékla do plavek a pak začala přemýšlet, jak se dostat postupně do vody. Přesvědčil jsem ji, že do vody je nejlepší vstoupit co nejrychleji. Přemýšlení o tom, jak se na to připravit, je jen trápení. A pak se to stalo a Zuzka vstoupila do řeky. Musel jsem jít do vody s ní a přidržovat ji za ruku. Měla strach, aby ji proud neodnesl. J. Ponořila se celá po krk a vydržela tam 20 sekund. Když vylezla, tak byla nadšená, že to dokázala. Také potvrdila, že největší zima je na nohy.
Mám radost, že mohu přivítat novou otužilkyni. Tedy doufám, že ji to nějakou dobu vydrží.
Václav st.
Žádné komentáře:
Okomentovat