Abychom neprodlévali ve při s původním posláním spolku cestovatelů, vybrali jsme pro naše říjnové seřvání zlíchovskou restauraci Jelica, kde podávají srbskou, potažmo balkánskou krmi.
A ach, neprohloupili jsme.
Svatební zelí se šesti druhy masa, pljeskavica, leskovačský uštipci nebo musaka - vše ve vynikající formě!
Však jsme se hned objednali i na příště.
Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Monika, Norbert, Taťána a
Jarda
---
Jelica, 8. října 2013
středa 9. října 2013
pátek 4. října 2013
Tomáš na skok v Utahu
O svatém Václavu cestoval Tomáš do Ameriky, kde měl mít v Salt Lake City přednášku.
Dnes psala Vlasta:
"Jako pyšná matka hlásím, že Tomáš získal první cenu za studentkou prezentaci na konferenci s odměnou 600 dolarů a protože má zavřené národní parky, odejel je utratit do pouští jižního Utahu ( raduji se a zároveň strachuji... tak už to v životě chodí :-)."
Blahopřejeme !!!
Jarda
---
Aktualizace k 9.10.:
Posílám jen několik obrázků od Tomáše, které před pár hodinami přišly (mé mateřské srdce se trošku uklidnilo :-)
Vlasta
Dnes psala Vlasta:
"Jako pyšná matka hlásím, že Tomáš získal první cenu za studentkou prezentaci na konferenci s odměnou 600 dolarů a protože má zavřené národní parky, odejel je utratit do pouští jižního Utahu ( raduji se a zároveň strachuji... tak už to v životě chodí :-)."
Blahopřejeme !!!
Jarda
---
Aktualizace k 9.10.:
Posílám jen několik obrázků od Tomáše, které před pár hodinami přišly (mé mateřské srdce se trošku uklidnilo :-)
Vlasta
středa 2. října 2013
O narozeninové smršti po Pálavou
Název Pálava, jak nás poučeně upozornila Zuza, vychází ze jména Pavlov, vesničky, kam jsme se o burčákovém čase sjeli pozdravit vinohrady, víno a jurské vápence tohoto podivného pohoří.
Římané ho znali jako Mons Veneris - Hora Venušina. Tak Pavlovským vrchům asi říkal i císař Marcus Aurelius, který v nedalekém Mušově psal někdy po roce 177 své Hovory k sobě, pravděpodobně první známou knihu, vznikající na našem území.
K ležící dívce nám přirovnával Pálavu i vinařský dědeček ve Stachotíně, kde jsme před deseti lety poprvé popíjeli burčák na břehu Novomlýnské nádrže (viz obr.)
Slované pojmenovali vrchol nad Pavlovem Děvín, na němž počátkem jedenáctého století vyrostl hrad Děvíčky a kam ve středu 25. září vystoupal první nedočkavý oddíl řevů: Jitka, Zdeněk, Vlasta Karel.
My s Táňou a věstonickým burčákem jsme dorazili až za tmy, ale to nevadilo, neboť výše zmíněným obyvatelům Vinařského domu už svítily oči.
Na čtvrtek jsme si naplánovali výlet k Velkému špuntu, o kterém nám pověděla Ála.
Z Klentnice vyrazili jsme po modré vzhůru větrnými stráněmi plnými zralých trnek (Prunus spinosa), brslenů (Euonymus europaeus) či šípků (šípková růže se latinsky jmenuje Rosa canina - růže psí, což údajně souvisí s tím, že ji staří Římané používali proti vzteklině) k výhledům u rozbořené kaple svatého Antonína, o níž se věřilo, že bývávala klášterem. Ve skutečnosti ji postavili sedláci z Klentnice, Perné a Mušova z výnosu neobvykle velké úrody vína v roce 1650.
Odtud jsme stoupali prudce podle zářivých stěn Trůnu a pěšičkou k Martince, kde jsme konečně uviděli Velký špunt - obří kámen zaklíněný v tektonické průrvě nad námi a zastírající kousek nebe, na kterém se začala stahovat dešťová mračna.
Někteří se pak otrle vrátili po vlastních stopách do Klentnice, ostatní pokračovali obloukem kolem Kotle přes Soutěsku tamtéž, což vyšlo nastejno, neb zmokli jsme všichni.
Před posléze až průtrží hodlali jsme najít azyl v Café Fara, ale nějak nás ten podnik neoslovil, a tak jsme se uchýlili do hotelu Pavlov a tam se skutečně poměli.
Večer zašli jsme tradičně k Bednářům a po té oddali se doma společenským hrám.
Ráno pak jsme zazpívali:
Zdeněk má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
Ten den jsme se vydali do Dolních Věstonic starou cestou přes kopec a dolů úvozem, kolem kterého kdysi kopal tým prof. Absolona. Tady někde také vyhrabali z pradávného ohniště lovců mamutů věhlasnou figurku Věstonické venuše. Jenže ...
Jenže z Věstonic pocházejí ještě minimálně tři další sošky, jež si nárokují stejné stáří 27 000 let a pochopitelně i stejnou slávu.
Všechny tři jsou z pravé mamutoviny, což byl tehdy v mladším paleolitu obvyklý materiál. Přesto bývají označovány za falza!
Neobvyklá byla naopak hlína, ze které byla vypálena, jako jediná doposud nalezená figurka z tohoto období, Věstonická venuše. Přesto se považuje za pravou!
Podivné.
My ale na to nemysleli, trhali švestky na mezi, procházeli mezi vinohrady a zdravili vinobrance (od vinobraní).
Sluníčko svítilo a dole na nás čekaly věstonické sklepy plné burčáků.
Zpátky vraceli jsme se podél vody rybářskými slumy. Velmi poučné!
Pod Pavlovem vyčarovala Táňa autobus, který nás vyvezl skoro až k penzionu, kde jsme se následně věnovali výměně krve společně s nově přijezdšími Zuzou, Táňou a Jakubem. (Jan a Petr se procesu kolik krve-tolik burčáku nezúčastnili.)
Ráno pak jsme zazpívali:
Zuza má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
V sobotu čekaly nás přes den Lednice a Valtice, večer (na počest Zuze) sklep u Jirky Šilinka ml., kde hrála Cimballica a bylo dobře.
A tam jsme zazpívali:
Ála má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
Burčák a řízky a písničky a koleno a guláš a cimbál a Pálava od Ály a my všichni pospolu, komu by se chtělo domů!
Nicméně po půlnoci šli jsme, neb ještě jsme mohli.
A ráno pak jsme zazpívali:
Vlasta má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
Byla to narozeninová smršť, ale i překrásný čas žírného podzimu pod Pálavou.
Účast: Jitka, Zdeněk, Vlasta, Karel, Zuza, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a
Jarda
---
Pavlov, Vinařský dům, 25. - 29. září 2013
Římané ho znali jako Mons Veneris - Hora Venušina. Tak Pavlovským vrchům asi říkal i císař Marcus Aurelius, který v nedalekém Mušově psal někdy po roce 177 své Hovory k sobě, pravděpodobně první známou knihu, vznikající na našem území.
 |
| Strachotín září 2003 |
Slované pojmenovali vrchol nad Pavlovem Děvín, na němž počátkem jedenáctého století vyrostl hrad Děvíčky a kam ve středu 25. září vystoupal první nedočkavý oddíl řevů: Jitka, Zdeněk, Vlasta Karel.
My s Táňou a věstonickým burčákem jsme dorazili až za tmy, ale to nevadilo, neboť výše zmíněným obyvatelům Vinařského domu už svítily oči.
Na čtvrtek jsme si naplánovali výlet k Velkému špuntu, o kterém nám pověděla Ála.
Z Klentnice vyrazili jsme po modré vzhůru větrnými stráněmi plnými zralých trnek (Prunus spinosa), brslenů (Euonymus europaeus) či šípků (šípková růže se latinsky jmenuje Rosa canina - růže psí, což údajně souvisí s tím, že ji staří Římané používali proti vzteklině) k výhledům u rozbořené kaple svatého Antonína, o níž se věřilo, že bývávala klášterem. Ve skutečnosti ji postavili sedláci z Klentnice, Perné a Mušova z výnosu neobvykle velké úrody vína v roce 1650.
 |
| Velký špunt |
Někteří se pak otrle vrátili po vlastních stopách do Klentnice, ostatní pokračovali obloukem kolem Kotle přes Soutěsku tamtéž, což vyšlo nastejno, neb zmokli jsme všichni.
Před posléze až průtrží hodlali jsme najít azyl v Café Fara, ale nějak nás ten podnik neoslovil, a tak jsme se uchýlili do hotelu Pavlov a tam se skutečně poměli.
Večer zašli jsme tradičně k Bednářům a po té oddali se doma společenským hrám.
Ráno pak jsme zazpívali:
Zdeněk má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
Ten den jsme se vydali do Dolních Věstonic starou cestou přes kopec a dolů úvozem, kolem kterého kdysi kopal tým prof. Absolona. Tady někde také vyhrabali z pradávného ohniště lovců mamutů věhlasnou figurku Věstonické venuše. Jenže ...
Jenže z Věstonic pocházejí ještě minimálně tři další sošky, jež si nárokují stejné stáří 27 000 let a pochopitelně i stejnou slávu.
Všechny tři jsou z pravé mamutoviny, což byl tehdy v mladším paleolitu obvyklý materiál. Přesto bývají označovány za falza!
Neobvyklá byla naopak hlína, ze které byla vypálena, jako jediná doposud nalezená figurka z tohoto období, Věstonická venuše. Přesto se považuje za pravou!
Podivné.
 |
| Věstonické vinohrady |
Sluníčko svítilo a dole na nás čekaly věstonické sklepy plné burčáků.
Zpátky vraceli jsme se podél vody rybářskými slumy. Velmi poučné!
Pod Pavlovem vyčarovala Táňa autobus, který nás vyvezl skoro až k penzionu, kde jsme se následně věnovali výměně krve společně s nově přijezdšími Zuzou, Táňou a Jakubem. (Jan a Petr se procesu kolik krve-tolik burčáku nezúčastnili.)
Ráno pak jsme zazpívali:
Zuza má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
V sobotu čekaly nás přes den Lednice a Valtice, večer (na počest Zuze) sklep u Jirky Šilinka ml., kde hrála Cimballica a bylo dobře.
A tam jsme zazpívali:
Ála má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
Burčák a řízky a písničky a koleno a guláš a cimbál a Pálava od Ály a my všichni pospolu, komu by se chtělo domů!
Nicméně po půlnoci šli jsme, neb ještě jsme mohli.
A ráno pak jsme zazpívali:
Vlasta má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví ...
Byla to narozeninová smršť, ale i překrásný čas žírného podzimu pod Pálavou.
Účast: Jitka, Zdeněk, Vlasta, Karel, Zuza, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a
Jarda
---
Pavlov, Vinařský dům, 25. - 29. září 2013
úterý 1. října 2013
Řevské novinky
Vážená radovadla a jásadla!
Dovoluji si Vás nalákati do nové srbské restaurace Jelica, Na Zlíchově.
Trošku dražší leč skvělá kuchyně http://www.jelica.cz/.
Co je absolutně báječné? Mají velmi příjemnou zahrádku.
Je zde možné pořádat i větší akce s opékáním prasátka, jehňátka, a tak.
Na to si ale budeme muset asi počkat až na jaro.
Seřvání jsme naplánovali na řevském burčákovém výjezdu na úterý 8. 10. 2013 od 18:00 hod.
Zatím přijdou Kocouři Zdeněk s Jitkou, Koubští Karel a Vlasta, Pátková Zuza, Šmejkalovi Jarda a Táňa.
Napište, prosím, co nejdřív, kdo dorazíte.
Podle toho bloknu místečka.
Doporučuji nastudovat na internetu srbskou kuchyni.
Zuza již tak učinila a byla ve značné převaze.
Také jsme vymysleli termín pro pravidelný řevský výjezd v akci „Řev ještě neusnul“.
Byl by to vždy první červnový víkend. Mohli bychom to pojmout jako MDD pro děti od 1 měsíce do 100 let.
Příští rok to vychází na 6. až 8. 6. (pro ty, kdo by si chtěl víkend prodloužit 4. až 8. 6.).
Jeli bychom na Hančovu boudu http://www.hancovabouda.cz/.
Napište, prosím, jak by to s vámi vypadalo. Já pak předběžně bloknu pokojíčky na Hančovce
(pokud už je nemá paní Čechotovská obsazené).
Podle zájmu dohodnu s paní Čechotovskou termín (třeba do konce října), do kdy se jí každý z vás nahlásí samostatně.
Následné případné odhlašování si také každý bude řešit sám.
Teď potřebuji vědět počet pokojíčků a délku pobytu.
Napište, prosím, do pondělí 7. 10..
Milí kamarádi, máme vás rádi.
Mějte se krásně,
Táňa
Dovoluji si Vás nalákati do nové srbské restaurace Jelica, Na Zlíchově.
Trošku dražší leč skvělá kuchyně http://www.jelica.cz/.
Co je absolutně báječné? Mají velmi příjemnou zahrádku.
Je zde možné pořádat i větší akce s opékáním prasátka, jehňátka, a tak.
Na to si ale budeme muset asi počkat až na jaro.
Seřvání jsme naplánovali na řevském burčákovém výjezdu na úterý 8. 10. 2013 od 18:00 hod.
Zatím přijdou Kocouři Zdeněk s Jitkou, Koubští Karel a Vlasta, Pátková Zuza, Šmejkalovi Jarda a Táňa.
Napište, prosím, co nejdřív, kdo dorazíte.
Podle toho bloknu místečka.
Doporučuji nastudovat na internetu srbskou kuchyni.
Zuza již tak učinila a byla ve značné převaze.
Také jsme vymysleli termín pro pravidelný řevský výjezd v akci „Řev ještě neusnul“.
Byl by to vždy první červnový víkend. Mohli bychom to pojmout jako MDD pro děti od 1 měsíce do 100 let.
Příští rok to vychází na 6. až 8. 6. (pro ty, kdo by si chtěl víkend prodloužit 4. až 8. 6.).
Jeli bychom na Hančovu boudu http://www.hancovabouda.cz/.
Napište, prosím, jak by to s vámi vypadalo. Já pak předběžně bloknu pokojíčky na Hančovce
(pokud už je nemá paní Čechotovská obsazené).
Podle zájmu dohodnu s paní Čechotovskou termín (třeba do konce října), do kdy se jí každý z vás nahlásí samostatně.
Následné případné odhlašování si také každý bude řešit sám.
Teď potřebuji vědět počet pokojíčků a délku pobytu.
Napište, prosím, do pondělí 7. 10..
Milí kamarádi, máme vás rádi.
Mějte se krásně,
Táňa
úterý 24. září 2013
Nahá žena na střeše a na koncertě
Ahoj,
tentokrát s vámi do divadla nemůžu, ale na oplátku vás zvu do Bohnic na koncert a besedu u příležitosti vydání knihy "Nahá žena na střeše".
Jaromír
tentokrát s vámi do divadla nemůžu, ale na oplátku vás zvu do Bohnic na koncert a besedu u příležitosti vydání knihy "Nahá žena na střeše".
Jaromír
čtvrtek 19. září 2013
Divadlo se Řevem přírody v listopadu
Vážená a milá divadla a dividla!
Děkuji Hance, která mě trochu postrčila a dala mi skvělý tip.
Povedlo se.
A tak můžeme zahájit novou divadelní sezónu.
Ve čtvrtek 28. 11. 2013 od 19:00 hod hraje Klicperovo divadlo z Hradce Králové
v Divadle v Dlouhé Richarda III.
Lístek stojí 320 + 10 = 330 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do úterý 24. 9.!!!
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Máme rezervováno 30 lístků ve 3. – 5. řadě.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.
Na Drábkovo představení se strašně těšíme, protože loni jsme se neskutečně bavili u Figarovy svatby.
http://www.i-divadlo.cz/divadlo/klicperovo-divadlo/hodnoceni
http://www.klicperovodivadlo.cz/richard_III.htm
http://www.klicperovodivadlo.cz/figarova_svatba.htm
Mějte se krásně,
Táňa
Děkuji Hance, která mě trochu postrčila a dala mi skvělý tip.
Povedlo se.
A tak můžeme zahájit novou divadelní sezónu.
Ve čtvrtek 28. 11. 2013 od 19:00 hod hraje Klicperovo divadlo z Hradce Králové
v Divadle v Dlouhé Richarda III.
Lístek stojí 320 + 10 = 330 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do úterý 24. 9.!!!
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Máme rezervováno 30 lístků ve 3. – 5. řadě.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.
Na Drábkovo představení se strašně těšíme, protože loni jsme se neskutečně bavili u Figarovy svatby.
http://www.i-divadlo.cz/divadlo/klicperovo-divadlo/hodnoceni
http://www.klicperovodivadlo.cz/richard_III.htm
http://www.klicperovodivadlo.cz/figarova_svatba.htm
Mějte se krásně,
Táňa
čtvrtek 12. září 2013
Ploskovice: Zpráva z podsopčí
Každý ví, že Ploskovice u Litoměřic vypálil Dalibor z Kozojed, aby se pomstil za smrt svého přítele Zdeňka, v jehož "ňader tůň se hroužil", jak německy veršoval Josef Wenzig do fortepiana pana skladatele Smetany.
Každý ovšem také ví, že to nejspíše nebude pravda, neboť Dalibora ve skutečnosti vedla přirozená touha po bohatství, které se tak sladce získává lupem. Proto byl ostatně vězněn (hrát na housle = být vsazen do pranýře) a nakonec popraven.
Málokdo naopak bývá zpraven o pravděpodobné účasti slavného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera na vzniku novodobého zámku, který tu nechala postavit dcera vévody Sasko-Lauenburského Anna Marie Františka, nepříliš šťastně provdaná za Toskánského velkovévodu jménem Gaston, jenž byl nejspíše gay.
Ploskovice si zamiloval i poslední korunovaný český král Ferdinand I., kterému Češi říkali Ferdáček a o kterém jsme na našem blogu již marginálně psali, jakož i prezident Edvard Beneš. Oba zde rádi a často pobývali.
Ačkoli se Ploskovice připomínají již roku 1057 ve vůbec první česky psané větě, která se nám dochovala („Pauel dal gest ploscoucih zemu
Zdroj: http://www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/historie-a-knihy/historie-knihy/4389-nejstarsi-ceske-vety ...“), vydali jsme se sem, na úpatí vyhaslých sopek majestátního Böhmisches Mittelgebirge, až o 956 let později - minulou sobotu 7. září.
Zdroj: http://www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/historie-a-knihy/historie-knihy/4389-nejstarsi-ceske-vety ...“), vydali jsme se sem, na úpatí vyhaslých sopek majestátního Böhmisches Mittelgebirge, až o 956 let později - minulou sobotu 7. září.
Proč jsme čekali tak dlouho? Protože teprve tento den byl vybrán z dlouhé historie Ploskovic k obřadu velmi významnému, při kterém pronesl člen našeho spolku tato slavnostní a zavazující slova:
"Já, Václav beru si tě Šárko za svou zákonnou manželku a slibuji, že tě budu milovat a ctít...", což potvrdila Šárka slibem podobným.
Tak už se nám ti naši mladí berou! Sélah!
A pak jsme se procházeli parkem, který vytvořil Antonio Octavio Broggio a do dnešní podoby přebudoval pro císařského důchodce Ferdinanda Jan Bělský. Měli jsme povznesenou náladu a fotili se u každého stromu.
Nakonec jsme se shromáždili u aut, zformovali kolonu a vyjeli vzhůru do tajných koutů neuvěřitelného Středohoří.
Na koňské farmě kdesi vysoko pod nebem strávili jsme zbytek odpoledne v pohodě, hrách, písních a tancích.
Večer pak ozdobila příjemná konverzace v Lipé, požár a hvězdy.
Byl to okouzlující a magický den.
Sobota, kterou mám rád.
Sobota, na níž budu vzpomínat.
Sobota, kdy jsme oženili Václava.
Jarda
FOTO: Vlasta a Karel
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)