Babí léto v Bohnicích

Ahoj,

připomínám, že už tuto sobotu je od 12 hodin v Bohnicích Babí léto, ale já budu v Olomouci, tak se můžeme setkat jen prostřednictvím webu rádia Proglas, kde bylo v těchto dnech umístěno krátké video o duchovní péči v Psychiatrické nemocnici Bohnice: (http://www.youtube.com/watch?v=ftpoAiWuabI&feature=c4-overview&list=UUMGxWQFuxt50mlCE0D1G7sA).

Jaromír

Zuzka a závod

Ahoj,
nedá mi abych se s vámi nepodělil o následující informaci:
Včera večer nám volala Zuzka, že úspěšně absolvovala závod
dvojic v Beskydech, jehož start byl v pátek 6. 9. večer a cíl 7. 9.
rovněž večer
                      - délka závodu 84 km
                      - převýšení   3.400 m
                      - od startu do cíle 20 hod 28 min.

Počasí prý jim přálo.

Při této příležitosti mně napadlo - škoda, že to nemohu sdělit
také Vaškovi.

Přeji hezkou neděli a všechny zdravím

Zdeněk

Sobota, na níž budu vzpomínat.

Mám rád soboty pozdního léta, kdy dlouhé a měkké světlo zostřuje obrysy obzorů, že matou nás zdánlivou blízkostí.
Mám rád soboty - a tato již od rána slibovala zářivý a pokojný den.
Stáli jsme pod košatými listnáči, které stínily bělostnou kapličku před námi. Do jejich uklidňujícího šumění vplouvala tichá hudba a zpěv:

Nezapadej slunce, nezapadej ještě, 
já mám potěšení na dalekej cestě ...  

Pozoroval jsem květy ve věncích, četl si nápisy na stuhách, jenže slova z nich opadávala a splývala do barevných skvrn.
Pan profesor Trojan mluvil o vzácnosti života a jeho běhu.
O našem běhu. O cíli. O poselství. O míjení. O pomíjivosti.
Mluvil krásně, ale já se díval do listoví stromů, na modravé nebe, přejížděl jsem pohledem po trávě, náhrobcích, po ohradní zdi a nic zvláštního neviděl.

Žádný pohádkový pták, větrný vír či ohnivý sloup.
Nic mimořádného.

Jen lenivé sváteční poledne.
Sobota, kterou mám rád.
Sobota, na níž budu vzpomínat.
Sobota, kdy jsme pohřbili Václava.

Jarda, Chlumín 17.8.2013
---
Poznámka: Ten večer jsme se, my řevové, znovu všichni sešli v Mosquitu a zapálili svíčku. 

Sbohem, Václave

Milý Václave,

ačkoli jsi se šibalským úsměvem tvrdíval, že se nikdy nemýlíš, v jednom ses přece jen zmýlil. Když jsme totiž před mnohými lety vymýšleli stanovy Řevu přírody, navrhl jsi, že členství v našem spolku bude doživotní a ukončit je může pouze smrt.

A vidíš, v tom ses zmýlil. Neboť navzdory tomu, co se Ti přihodilo, zůstáváš stále s námi, ba co víc, přestal jsi být pouhým presidentem spolku cestovatelů, ale vstoupil jsi do našich srdcí a stal ses inspirací, severkou našich cest.

Drahý příteli, byl jsi nejlepší z nás. Vždy plný energie, nápadů, síly, humoru a smyslu pro nesmysl. Dokázals víc, než my si jen stačili pomyslet. Zdolával jsi vrcholky a vzdálenosti světa nejen běháním, chůzí, jízdou na kole či na lyžích, ale i rozumem, pokaždé tolerantní a stále připraven pomoci druhým.

Bylo Tě všude plno tak samozřejmě, že teprve nyní zjišťujeme, kde všude a jak moc nám chybíš.

Není fér, to co se stalo, ale já jsem ten poslední, kdo by mohl soudit záměry náhody, osudu či čehosi vyššího.

Jsou věci, které nás přesahují a jsou věci, které nám zbývají: smutek, že nejsi a radost, že jsi byl.

Sbohem, Václave

Za Řev přírody Jarda 

---

P.S.

Dopis pro Vaška od jeho kamarádů otužilců ZDE.

Václav

Přátelé, kamarádi,

ta zpráva je zlá ...

Mojito v Mosquitu

Když anglický korzár Richard Drake tenkrát v 16. století poprvé namíchal mojito (na Kubě se říká mohito), sotva mohl tušit, jakou tento nápoj získá popularitu i mezi Řevy. Také včera večer čelili jsme tropickému období tohoto léta v branickém Mosquitu vesměs popíjením mochita.
Prošli jsme tudíž večerem v dobré náladě, ač vzpomínky, nostalgie a starost o osud kamaráda občas utlumily naše jinak rozsochaté hovory.

Účast: Monika, Marta, Norbert, Vlasta, Karel, Taťána a 
           Jarda

Seřvání v červenci

Milí kamarádi,

ve středu 24. 7. od 18:00 hod máme rezervován salónek u akvária v Mosquitu
Měla bych upřesnit počet míst. Dejte, prosím, vědět, kdo dorazíte.

Přejeme Vám příjemné letní dny,

Táňa a Jarda