Nahá žena na střeše a na koncertě

Ahoj,

tentokrát s vámi do divadla nemůžu, ale na oplátku vás zvu do Bohnic na koncert a besedu u příležitosti vydání knihy "Nahá žena na střeše".

Jaromír

Divadlo se Řevem přírody v listopadu

Vážená a milá divadla a dividla!

Děkuji Hance, která mě trochu postrčila a dala mi skvělý tip.
Povedlo se.
A tak můžeme zahájit novou divadelní sezónu.

Ve čtvrtek 28. 11. 2013 od 19:00 hod hraje Klicperovo divadlo z Hradce Králové
v Divadle v Dlouhé Richarda III.
Lístek stojí 320 + 10 = 330 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do úterý 24. 9.!!!
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Máme rezervováno 30 lístků ve 3. – 5. řadě.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.

Na Drábkovo představení se strašně těšíme, protože loni jsme se neskutečně bavili u Figarovy svatby.

http://www.i-divadlo.cz/divadlo/klicperovo-divadlo/hodnoceni
http://www.klicperovodivadlo.cz/richard_III.htm
http://www.klicperovodivadlo.cz/figarova_svatba.htm

Mějte se krásně,

Táňa

Ploskovice: Zpráva z podsopčí

Každý ví, že Ploskovice u Litoměřic vypálil Dalibor z Kozojed, aby se pomstil za smrt svého přítele Zdeňka, v jehož "ňader tůň se hroužil", jak německy veršoval Josef Wenzig do fortepiana pana skladatele Smetany.

Každý ovšem také ví, že to nejspíše nebude pravda, neboť Dalibora ve skutečnosti vedla přirozená touha po bohatství, které se tak sladce získává lupem.  Proto byl ostatně vězněn (hrát na housle = být vsazen do pranýře) a nakonec popraven.

Málokdo naopak bývá zpraven o pravděpodobné účasti slavného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera na vzniku novodobého zámku, který tu nechala postavit dcera vévody Sasko-Lauenburského Anna Marie Františka, nepříliš šťastně provdaná za Toskánského velkovévodu jménem Gaston, jenž byl nejspíše gay.

Ploskovice si zamiloval i poslední korunovaný český král Ferdinand I., kterému Češi říkali Ferdáček a o kterém jsme na našem blogu již marginálně psali, jakož i prezident Edvard Beneš. Oba zde rádi a často pobývali.

Ačkoli se Ploskovice připomínají již roku 1057 ve vůbec první česky psané větě, která se nám dochovala („Pauel dal gest ploscoucih zemu
Zdroj: http://www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/historie-a-knihy/historie-knihy/4389-nejstarsi-ceske-vety ...“), vydali jsme se sem, na úpatí vyhaslých sopek majestátního Böhmisches Mittelgebirge, až o 956 let později - minulou sobotu 7. září.

Proč jsme čekali tak dlouho? Protože teprve tento den byl vybrán z dlouhé historie Ploskovic k obřadu velmi významnému, při kterém pronesl člen našeho spolku tato slavnostní a zavazující slova:

"Já, Václav beru si tě Šárko za svou zákonnou manželku a slibuji, že tě budu milovat a ctít...", což potvrdila Šárka slibem podobným.

A ženské brečely a chlapi se usmívali trochu nejistě, neboť i oni přemáhali dojetí.
Tak už se nám ti naši mladí berou! Sélah!

A pak jsme se procházeli parkem, který vytvořil Antonio Octavio Broggio a do dnešní podoby přebudoval pro císařského důchodce Ferdinanda Jan Bělský. Měli jsme povznesenou náladu a fotili se u každého stromu.

Nakonec jsme se shromáždili u aut, zformovali kolonu a vyjeli vzhůru do tajných koutů neuvěřitelného Středohoří.

Na koňské farmě kdesi vysoko pod nebem strávili jsme zbytek odpoledne v pohodě, hrách, písních a tancích.

Večer pak ozdobila příjemná konverzace v Lipé, požár a hvězdy.

Byl to okouzlující a magický den.

Sobota, kterou mám rád.

Sobota, na níž budu vzpomínat.

Sobota, kdy jsme oženili Václava.

Jarda
FOTO: Vlasta a Karel

Babí léto v Bohnicích

Ahoj,

připomínám, že už tuto sobotu je od 12 hodin v Bohnicích Babí léto, ale já budu v Olomouci, tak se můžeme setkat jen prostřednictvím webu rádia Proglas, kde bylo v těchto dnech umístěno krátké video o duchovní péči v Psychiatrické nemocnici Bohnice: (http://www.youtube.com/watch?v=ftpoAiWuabI&feature=c4-overview&list=UUMGxWQFuxt50mlCE0D1G7sA).

Jaromír

Zuzka a závod

Ahoj,
nedá mi abych se s vámi nepodělil o následující informaci:
Včera večer nám volala Zuzka, že úspěšně absolvovala závod
dvojic v Beskydech, jehož start byl v pátek 6. 9. večer a cíl 7. 9.
rovněž večer
                      - délka závodu 84 km
                      - převýšení   3.400 m
                      - od startu do cíle 20 hod 28 min.

Počasí prý jim přálo.

Při této příležitosti mně napadlo - škoda, že to nemohu sdělit
také Vaškovi.

Přeji hezkou neděli a všechny zdravím

Zdeněk

Sobota, na níž budu vzpomínat.

Mám rád soboty pozdního léta, kdy dlouhé a měkké světlo zostřuje obrysy obzorů, že matou nás zdánlivou blízkostí.
Mám rád soboty - a tato již od rána slibovala zářivý a pokojný den.
Stáli jsme pod košatými listnáči, které stínily bělostnou kapličku před námi. Do jejich uklidňujícího šumění vplouvala tichá hudba a zpěv:

Nezapadej slunce, nezapadej ještě, 
já mám potěšení na dalekej cestě ...  

Pozoroval jsem květy ve věncích, četl si nápisy na stuhách, jenže slova z nich opadávala a splývala do barevných skvrn.
Pan profesor Trojan mluvil o vzácnosti života a jeho běhu.
O našem běhu. O cíli. O poselství. O míjení. O pomíjivosti.
Mluvil krásně, ale já se díval do listoví stromů, na modravé nebe, přejížděl jsem pohledem po trávě, náhrobcích, po ohradní zdi a nic zvláštního neviděl.

Žádný pohádkový pták, větrný vír či ohnivý sloup.
Nic mimořádného.

Jen lenivé sváteční poledne.
Sobota, kterou mám rád.
Sobota, na níž budu vzpomínat.
Sobota, kdy jsme pohřbili Václava.

Jarda, Chlumín 17.8.2013
---
Poznámka: Ten večer jsme se, my řevové, znovu všichni sešli v Mosquitu a zapálili svíčku.