Prohledat tento blog

pátek 30. března 2012

Řev Řevu na seřvání u Chlupáče

Nejen proto, že se nás tentokrát sešlo více než bylo míst u stolu, ale možná i tím, že Táňa s Jardou dostali jako seniorský dar patentní zesilovač zvuku se speciáním filtrem na sprostá slova, mohl se hluk vybuzený námi v rohu  pod Chlupáčem chvílemi blížit úrovni, kterou snad lze již bez obav označiti za řev.
Táňa s patentním zesilovačem zvuku

Nicméně, jak říkal Machiavelli: "Účel světí prostředky".

Co mělo být oslaveno, oslaveno bylo, též zapito. Co ku probrání, probráno bylo zevrubně, obráceno naruby a zase nalíc, plány naplánovány, básně odrecitovány, návody k použití přečteny a večer takto prožit v dobré vůli a legraci vespolek. Sélah!

Účast: Jitka, Zdeněk, Ludmila, Hanka, Kateřina, Lenka, Monika, Norbert, Alenka, Vláďa, Oli, Vlasta, Zuza, Václav st., Taťána a Jarda

pondělí 26. března 2012

O Smrtné neděli, stádním pudu, ptácích a levitaci


Včera nás minula Smrtná neděle*, předvelikonoční doba, kdy se vynášívala z vesnic Smrtka (Mořena, Mařena, Morena) a přinášelo "líto" (zelená větev, stromek)
My, moderní lidé, ovšem těmto starým pověrečným praktikám nevěříme. Asi proto, že máme své vlastní, jako třeba letní čas, který  zavádíme stále dokola, i když tím způsobujeme víc hloupého než dobrého. 
Dělají to tak v celé Evropě, nemůžeme proto jinak.
Je to ale ještě horší.

Průzkum university v Leedsu totiž potvrdil naši tendenci jednat jako ovce, když bezděčně následujeme dav, jako bychom ani neměli svou vlastní uvažující mysl. 
Vědci dokázali, že už menšina pouhých 5% jedinců může ovlivňovat směr proudícího davu – zbývajících 95% je následují, aniž by si uvědomovali, co se děje.
„Každý jsme se už ocitl v situaci, kdy jsme byli strženi davem,“ říká vedoucí projektu prof. Krause. „Co je ale na tomto průzkumu zajímavé, je skutečnost, že účastníci našich experimentů se rozhodovali stejně i navzdory skutečnosti, že neměli povoleno mezi sebou komunikovat nebo gestikulovat. Ve většině případů si lidé ani nevšimli, že vlastně byli vedeni někým jiným.“
Mike Bundrant na stránkách NaturatNews  k tomu dodává:
"Je to děsivé. Jsme až takové ovce, že dovolujeme několika málo „informovaným“ jedincům, aby nás vedli, aniž bychom věděli, co se vlastně děje? Je to smutné, ale dává to smysl. Kolik z nás se nechává napalovat podvody všeho druhu jen proto, že pochází od přítele nebo z 'dobře informovaného' zdroje, z různých pyramidových akcí nebo náboženských hoaxů či z politických kamufláží! Vypadá to, že jsme schopni uvěřit skoro všemu nebo případně slepě tolerovat každé poselství, které pochází z prostředí s dostatečnou důvěryhodností."

Podívejme se třeba na tak úžasný fenomén naší zeměpisné šířky, jakým je každoroční migrace ptáků.
Ještě v devatenáctém století panoval mezi odborníky názor, že ptáci zimu prospí zimním spánkem, tak jako někteří savci. Konkrétně o vlaštovkách (Hirundo rustica) se učilo, že se na zimu zahrabávají do bahna, neboť tak to popisoval sám velký Aristotelés!
Poslední vlaštovky se totiž před odletem shromažďují nad vodou, kde ještě najdou za podzimních dnů létající hmyz. A první vlaštovky po příletu na jaře se objevují opět nad vodou, kde loví hmyz. Z toho lze logicky vyvodit, že vlaštovky v bahně zmizí a na jaře vylezou. 
Jistě, vyskytly se i nezávislé duše, které se tlakem autorit nenechaly zmást. Například ve Vařečkově Ptactvu Písecka z roku 1880, se můžeme dočíst, že jiřičky (Delichon urbica) tráví zimu v hroznech, podobně jako netopýři, v dutinách stromů.

Mimochodem náš nejdále táhnoucí pěvec se jmenuje rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris). Hlášení o nalezení okroužkovaného ptáka pochází až z Durbanu v Jihoafrické republice, což je vzdálenost přes 8 tisíc kilometrů! 
Rákosníci zpěvní u nás žijí pouze po nezbytnou dobu potřebnou, aby vyvedli potomstvo. Zbytek roku tráví na cestách. Odlétají v srpnu, zhruba v listopadu dorazí do Keni, koncem listopadu a během prosince se ještě dále přesunují do jižní Afriky, kde tráví zbytek zimy, aby pak začátkem května přiletěli zpět. Na tak malého tvorečka vskutku obdivuhodný výkon!
Ale koneckonců je to pták. Ovšem, co třeba lidé?

Na internetu způsobilo hodně rozruchu video levitující dívky, které bylo údajně natočeno v Rusku. „Tohle video jsem nahrál při dlouhé procházce se psem. Sám si nedovedu vysvětlit, co to tam bylo,“ napsal autor videa v popisu.
Video ukazuje aportujícího psa. Pak se najednou napravo objeví děvče vznášející se ve vzduchu. Na zemi stojí žena, která ji pozoruje. Když pes na obě osoby zaštěká, holčička se rychle snese zpět na zem a obě spolu utíkají pryč. Ostatně přesvěčte se sami ZDE.

"Samovolné poletování vzduchem" neboli levitace lidí byla známa už od pradávna. V pohoří Ahaggar na Shaře se našly prastaré skalní kresby znázorňující lidské postavy vznášející se volně prostorem.
Jedním z těch, kteří se údajně dokázali samovolně vznášet, byl sv. František z Assisi, kterého nejednou přistihli, jak při modlitbě levituje několik stop nad zemí (1 stopa = 30,48 cm). Lidé, kteří jeho levitaci zažili, jsou historiky označováni jako svědkové naprosto důvěryhodní a bezúhonní.
Z českých historických postav můžeme uvédst českou princeznu a nejmladší dceru  krále Přemysla Otakara I., která byla rovněž spatřena, jak se v modlitbách vznáší nad zemí. Tato dáma později proslula jako Svatá Anežka Česká.
Joseph von Görres ve své publikaci Křesťanská mystika (Die christ­liche Mystik), uvádí řadu dalších jmen světců, kteří se údajně dokázali z nevysvětlitelných důvodů vznášet. Mezi nimi jsou například sv. Ambrož Sensedonio, sv. Filip z Néri, sv. Terezie z Avily, sv. Tomáš Akvinský, sv. Sa­viour z Horty, sv. Tomáš z Vilanovy, sv. Kateřina ze Sienny a mnozí další.
Nejvýznamnější levitátorem 19. století byl bezesporu Daniel Dunglas Home. Do pozornosti široké veřejnosti se dostal v srpnu roku 1852, kdy se o něm s údivem zmínil vydavatel listu Hartford Times F. L. Burr. Po čtyřicet let ukazoval Home svůj dar tisícům diváků, mezi něž patřili i tak slavní lidé, jako William M. Thackeray, Mark Twain, Napoleon III, známí politici, lékaři a vědci. Žádný z nich Homeho neobvinil z podvodu.
Co s tím?

Můžeme věřit, můžeme nevěřit, můžeme dokonce proti levitaci bojovat jako klub Sisyfos a můžeme si myslet, že jsme k tomu oprávněni, neboť známe pravdu.
To si patrně myslel i nadaný ornitolog pan Ph. C. Dalimil Vladimír Vařečka, když psal o zimování jiřiček ve svém Ptactvu Písecka.

Jarda
--- 
* Pátá neděle postní. Latinsky se nazývá Judica podle vstupní antifony, která je ze Žalmu 43, 1-2: Judica me, Deus … 
Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne.

úterý 20. března 2012

Divadlo se Řevem přírody v květnu


Vážená a milá divadla a dividla!

Dle přání těch, kteří ještě neviděli Lháře, si dovolujeme zopakovat toto představení Divadla v Dlouhé.
Hraje se 24. 5., ve čtvrtek v Divadle pod Palmovkou.
Lístek stojí 320+10=330 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do pátku 30. 3.
Pošlete pak penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Máme rezervováno 16 lístků ve 4. až 6. řadě.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.

Mějte se bájo

Táňa

Seřvání U Chlupáče v březnu


Vážená radovadla a jásadla!

U příležitosti měsíce března si Vás dovoluji nalákati k Chlupáčovi.
Ve čtvrtek, 29.3., od 18:00 hod tu máme zarezervováno 12 míst.
Měla bych upřesnit počet. Dejte, prosím, vědět, kdo půjdete.

Těšíme se, taky se těšte...

Táňa

pondělí 19. března 2012

O Šmejkala více


Dovolujeme si oznámit váženému obecenstvu,
že nás po odvěkém nebytí obšťastnil svou přítomností
všemi očekávaný syn, vnuk a synovec,
p.t. kojenec (49/3,5) 

JAN 

Narodil se zvolna avšak s přehledem mamince Táně a tatínkovi Jakubovi 
dnes 19. března ve 12,46 hod.

Jak praví lidová moudrost:
Hříbě, štěně a dítě březnové dobré bývá.




neděle 18. března 2012

Řev na jevišti s Faidrou


Těsně před derniérou (28.4.2012) zastihli jsme antickou Faidru na prknech Divadla v Dlouhé -  a to doslova, neboť bylo nám usednouti přímo na jevišti a věci jevily se znepokojivě blízko nás.
Tragédii napsal stoický filosof Seneka, učitel něžného básníka Nerona, jenž mu nakonec přikázal se zabít.
Jak pod drobnohledem sledovali jsme studii vášně, kterou pohání všeobjímající zlo, k věčnému údivu nás všech vždy vítězící.

"Nad těmi, kdo jsou bez viny, vítězí
chtíč a zločin si trůní v paláci.
Dav svěřuje úřady špatným lidem.
Hned se jim koří, hned jimi pohrdá.
Počestnost získává zrůdnou odměnu:
topí se v bídě, zatímco ohavnost
všude vládne.
Stud je bezectný, čest plná falše."

Kdysi kdosi řekl: "Zlo se dá udělat jen z dobra, protože z ničeho jiného to nejde."

Imaginace par excellence od režie, přes herce, scénu, choreografii až po hudbu!

Účast: Jitka, Zdeněk, Hanka, Zuza, Václav st., Taťána, hosté (15) a
Jarda
____

Faidra
Divadlo v Dlouhé 17.03.2012

Autor: Lucius Annaeus Seneca
Režie:Hana Burešová
Hudba: Petr Skoumal (bravo!)
Hrají:  Helena Dvořáková - Faidra
Ema Černá - Chůva
Milan König - Hippolytus
Miroslav Táborský - Theseus
Miroslav Hanuš - Posel
Michaela Doležalová - Chór
Lenka Veliká - Chór
Magdalena Zimová - Chór
Premiéra: 17. března 2007

pátek 9. března 2012

O Titaniku, úplňku a spaní nadvakrát

Dívám se z okna dolů na řeku probleskující za skalou sv. Šebestiána se Zlíchovským kostelíkem na vršku. Je pár hodin po půlnoci a úplněk, poslední zimní. 
Krásná paní říká: "Při úplňku se projevuje náměsíčnost, nemoci se zhoršují a rány více krvácejí. Zvyšuje se kriminalita a sklon k sebevraždám. Rodí se nejvíce dětí. Lidé pociťují neklid, psychika je napjatá. Časté jsou také změny nálad, emoce jsou nestabilní. Metabolismus pracuje pomaleji, organismus je více oslabený. Ženy bývají podrážděnější a neobjektivní, muži naopak pozorní a vstřícní a mají větší zájem o sex. " Že by?

Měsíc prý měl spoluúčast i na ztroskotání Titaniku tenkrát před sto lety (14. dubna 1912). Čtvrtého ledna se totiž nacházel ve výjimečném postavení k Zemi - v nejmenší vzdálenosti od ní za posledních 1400 let. A  navíc také v úplňku!
Slunce stálo v jedné linii s Měsícem a den předtím bylo toho roku nejblíže k Zemi.
Silná gravitace, touto shodou okolností vytvořená, mohla způsobit extrémně mohutný příliv i odliv. Ten mohl nahnat ledovce až do oblasti, kterou se plavil Titanic. Normálně by sem ledovec zrozený v grónských fjordech tak brzy nedoplaval.
"Samozřejmě, loď se potopila, protože plula plnou rychlostí v nebezpečné oblasti. Ale měsíční spojení může vysvětlit, jak se jí tak nezvykle velký počet ledovců dostal do cesty," napsal astronom Donald Olson na stránce texaské univerzity.
Kdo ví? Faktem je, že se z té doby skutečně zachovaly zprávy o neobyčejně silných přílivech a odlivech.
Zdá se však, že pan profesor Olson, tvrdící, že loď plula plnou parou mezi ledovci, propadl jedné z velmi rozšířených legend, která přisuzuje příčinu neštěstí skutečnosti, že Titanic měl na příkaz ctižádostivých rejdařů vyfouknout cenu Modrá stuha pro nejrychlejší loď dosavadní držitelce rekordu Mauretanii.
Jenže...
Jenže Titanic byl sice konstruován jako symbol výborného společenského postavení, jako největší a nejluxusnější loď světa, nikoli však nejrychlejší. Při její  stavbě měly přednost bezpečnost a vybavení před rychlostí. V důsledku toho nebyl zaoceánský obr konstrukčně uzpůsoben k tomu, aby soupeřil s Mauretanií o dosažení rekordu.
Titanic si proto také nevybral nejrychlejší trasu, nýbrž zvolil jižnější, zdánlivě bezpečnější kurz, aby minimalizoval nebezpečí střetu s ledovci.
Že toho roku bylo nebezpečí ledovců podstatně větší než obvykle, kapitáni ovšem věděli. Kromě toho dostali při plavbě četná varování od jiných lodí. Radiotelegrafisté Titanicu byli ale natolik vytíženi vysíláním privátních telegramů pro pasažéry, že důležité radiogramy o blížících se ledovcích se na kapitánský můstek vůbec nedostaly.

Nevím, proč jsem zase vytáhl Titanic. Nevím proč se zaobírám problémy mořeplavců. možná to dělá ta řeka dole pod oky a noc, úplněk a tři hodiny zrána.
Ostatně zdá se, že mořeplavectví je velmi, velmi staré řemeslo. Dokonce už neandrtálci se prý plavili po Středozemním moři. Takovou možnost naznačují nálezy kamenných nástrojů na řeckých ostrovech Lefkada, Kefalonia a Zakynthos v Jónském moři, které jsou staré 110 000 až 35 000 let.
Podle řeckých geologů z Univerzity v Patrasu byly před 100 000 lety ostrovy Kefalonia a Zakynthos izolované a od pevniny i dalších ostrovů je dělilo hluboké moře. Neandrtálci se na ně tedy museli přeplavit nebo k nim doplavat.
Ve prospěch teorie o neandrtálských námořnících hovoří i nedávné (rok 2008) nálezy mousterienských kamenných nástrojů z Kréty. Jsou staré asi 130 000 let, a pokud víme, Kréta je posledních 5 milionů let ostrovem. Zdá se tedy, že v mořeplaveckých dovednostech mohli neandrtálci překonat anatomicky moderního člověka, který se na moře poprvé vydal cestou do Austrálie asi před 50 000 lety.
Ani jeden z těchto lidských druhů však zřejmě nebyl na moři první. Jeden milion let staré nálezy z indonéského ostrova Flores naznačují, že prvenství patří člověku Homo erectus. (Journal of Archaeological Science.)

Stojím u okna a siné město dívá se na mne z venčí. Je to divný čas, hodina mezi psem a vlkem, která přichází vždy v prvním dnu každé měsíční fáze asi kolem třetí ráno a trvá přibližně do čtyř hodin a padesáti minut.
V čem tkví její výjimečnost? Hlavně v tom, že dochází k totálním zmatkům, časovým, psychickým, magnetickým, optickým. Jako kdyby se vzbouřila příroda a část zákonů nefungovala.
Dr. Carl Wiesner z amerického výzkumného střediska zjistil, že právě v tomto „zmatku“ umírá nejvíce nemocných, stávají se nebezpečné dopravní nehody, ale rodí se i více dětí.

Každému z nás se asi přihodilo, že se v tento či jiný noční čas probudil, chvilku se převaloval, četl si nebo bloudil po bytě, aby pak zase tak jako tak usnul. Zdá se, že to není nic nezdravého.
Podle vědců může být noční přestávka ve spánku přirozená. Historické dokumenty naznačují, že kdysi býval spánek ve dvou fázích během noci zcela běžný.
Historik Roger Ekirch z univerzity ve Virginii našel kolem pětiset odkazů v historických pramenech - v soudních rozhodnutích, denících, lékařských záznamech, ale i literatuře - které říkají, že lidé kdysi spali dvoufázově.
"Nejde pouze o počet historických odkazů, ale také o to, že o takovém cyklu mluví, jakoby to byla úplně běžná věc," upozornil Roger Ekirch.
Lidé prý uléhali většinou hodinu či dvě po setmění. Po čtyřech hodinách - kterým se v pramenech říká první spánek - se budili. Po jedné až dvou hodinách bdění usnuli druhým spánkem.
Během nočního bdění se modlili, vyprávěli o snech, kouřili, či dokonce se i navštěvovali. Jedno doporučení dobového doktora říká, že "po prvním spánku" je ideální čas na plození dětí. Ve Francii tuto dobu označoval za skvělou chvíli pro nové myšlenky.
Dvoufázový spánek začal mizet začátkem průmyslové revoluce, když se rozšířilo domácí i pouliční osvětlení a ve městech vznikal noční život.
Už v 90. letech minulého století izoloval psychiatr Thomas Wehr při jednom pokusu osm lidí a 14 hodin denně je nechal ve tmě. Simuloval tak typickou zimní noc a sledoval, jak se lidem bez osvětlení či televize upraví spánek.
Po měsíci zjistil, že lidé místo nepřerušeného osmihodinového spánku spali na dvakrát v zhruba čtyřhodinových cyklech, přičemž druhý spánku byl lehčí. Mezi nimi měli přestávku dlouhou jednu až tři hodiny.
"Wehr se domníval, že náš spánkový cyklus je výtvor chronického nedostatku spánku a umělého světla," napsal před pěti lety americký psychiatr Walter Brown.

Stojím u okna a za Kavčími horami jakoby tušení zárodečné záře se chystalo. Ano, ještě jen jakoby.
A tehdy vzpomněl jsem si na dávného básníka, jenž v jiném městě a v jiném čase, možná však ve stejnou chvíli, také se díval přes chladné sklo na šírání dne:

Jitřenka jektajíc v svém růžotvárném šatu
v tom prázdnu nad Seinou teď pomaloučku šla tu
a temná Paříž, když si oči protřela,
jak pilná stařena nářadí sháněla.

Jmenoval se Charles Baudelaire*.

Jarda


* Charles Baudelaire, Květy Zla, přeložil Vítězslav Nezval

úterý 6. března 2012

Lidské umění

To je ten nejkrásnější dar, který jsme od přírody a boha dostali- něco umět.
Posílám dva odkazy z dnešního rána:http://www.stream.cz/svetoverekordy/666817-nejrychlejsi-hrac-na-kytaru
http://www.stream.cz/video/666771-joga-muze-byt-sexy. kdo umí umí,  vy se dívejte.
Berťas

pondělí 5. března 2012

Divadlo se Řevem přírody v dubnu


Vážená a milá divadla a dividla!
18. 4. 2012, ve středu, od 19:00 hod předvedou Buchty a loutky ve  studiu Švandova divadla strašlivý horor Psycho.
Lístek stojí 150 + 10 Kč.
Kdo se nebojí jít s námi na loutkové, dejte vědět nejpozději do čtvrtka, 8. 3. !!!
Pošlete pak penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Máme rezervováno 20 lístků. Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.
Lístky nejsou na místa. Sedí se, jak kdo přijde.

S přáním hezkého dne,

Táňa

sobota 3. března 2012

Kauza Esref

Nazdárek,
 tak jsem se podíval na stránky toho nevidomého malíře. Ještě před tím jsem však zauvažoval ESREF ARMAGNAN, zní to trochu podezřele něco jako na východ od nás. Nejsem xenofobní ani rasista, ale turek to bude jenom státní příslušností, spíš gruzínec.
A tady už mám podezření vyvolané televizní masáží: italský slepý důchodce bude vracet invalidní důchod za několik desítek let zpátky, neboť byl zachycen italskými médii při tom jak používal slepeckou hůl jako švihácký doplněk , nikoli jako zdravotní pomůcku, ještě při tom koukal holkám na nohy. Zázrak, který má podložený italským posudkovým lékařem, který kdysi konstatoval celkovou slepotu.
¨Přeji panu Armagnanovi hodně úspěchů, lidská fantazie nemá hranit, ale musí vycházet z nějakých prožitků- ty krajiny, lodě, zátiší, něco tu trošičku zavání pohádkami tisíce a jedné noci. Nepřesvědčil mě jako malíř, ale jako dobrý obchodník.

Na to lze reagovat pouze :
 Potkají se katolický, evangelický farář, islámský kněz a rabín.
 Sedí u kávy a mluví o počtu věřících, kteří církvi přispívají. Katolický kněz prohlásí , že jeho církev má tolik, že by si mohla koupit automobilku Mercedes. Evangelík se snaží a odpoví, že má tolik, že by si mohl koupit Apple. Islám je tak bohatý, že by si mohl koupit veškerou ropu světa.
 Jen Jehuda míchá lžičkou kávu a diví se: Koupit byste mohli, ale já zatím neprodávám.

čtvrtek 1. března 2012

Nejistoty jara

Dnes ráno poprvé vzbudili mě ptáci, nesporný to ukazatel blížicího se jara. Zvláště jeden kosák (Turdus merula) jen kousek od otevřeného okna prozpěvoval si hlasitěji něž budík, který však měl ještě nějakou dobu mlčet.
Kosové jsou kupodivu také tažní ptáci (odlétají k Atlantiku), ale mnozí, zvláště ti starší, u nás přezimují.
Za prvního ptačího navrátilce bývá obecně považován skřivan (Alauda arvensis). Známá pranostika hlásá, že „Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout“.
Jenže...
Jenže například pan ornitolog Václav Zámečník napsal v pondělí do novin, že návrat skřivanů letos proběhl v obvyklém termínu – 24. února. To je o tři neděle později, než tvrdí pranostika. Jak to?
Nejstarší zmínka o skřivanech ve spojení s Hromnicemi pochází ze spisu pana Ctibora Tovačovského z Cimburka „Hádání pravdy a lži o kněžské zboží a panování jich“ z roku 1457. V té době byl užíván tzv. juliánský kalendář, a tak tehdejší 2.únor (Hromnice) odpovídal dnešnímu 11. únoru. Až přechodem na gregoriánský kalendář v roce 1584 se Hromnice posunuly na současný brzký termín.
Navíc můžeme předpokládat, že v tehdejších časech začínalo jaro o 14 dní dříve než dnes. Vždyť Karel IV. už jedno století před první zmínkou o této pranostice úspěšně zakládal ve středních Čechách vinice!

Dobře. A ví se alespoň, kdy začíná jaro v současnosti?

"Jasně, přece 21. března," voláme pilně a potřásáme vzpaženou rukou. Tehdy astronomické jaro nastartuje jarní rovnodennost, při níž Slunce protne světový rovník a přejde z jižní polokoule na severní.
Jenže...
Jenže pro zbytek současného století to, zdá se, neplatí. Letos totiž nastane jaro už 20. března (6:14 hod.), což přetrvá až do roku 2043, kdy se jeho začátek posune dokonce na 19. března.
Proč to?
Jarní rovnodennost se totiž každý rok zpožďuje oproti předcházejícímu zhruba o šest hodin a ke změně dojde až  roku 2100. Ten by sice měl být  teoreticky přestupný (2012, 2016...2100), ale platí pravidlo, že letopočty se dvěma nulami na konci jsou přestupné, jen když se dají dělit 400.
Číslo 2100 takto dělit nelze, proto v následujícím roce nedojde ke zmiňovanému posunu zpět a začátek jara se brzy opět dostane na 21. březen (v roce 2102 v 1:31 hodin).

Tolik astronomie. A co na to říká její matka - astrologie?
Astrologicky označuje začátek jara přechod Slunce ze znamení Ryb do znamení Berana (Skopce).
Jenže...
Jenže většina západních astrologů používá "obratníkový" zvěrokruh, který je fixní. Každý astrologický rok začíná nultým stupněm Berana. (Astrologové dělí ekliptiku na dvanáct úseků po 30-ti stupních, dvanáct znamení zvěrokruhu.)
V důsledku pohybu zemské osy však nyní Slunce v den jarní rovnodennosti vychází v sedmi stupních Ryb*.
Pro většinu západních astrologů je dítě narozené 21. března Beran, avšak Slunce ve chvíli jeho narození ve skutečnosti vychází hluboko v Rybách!

Opět nejistota.

Nehledě na ni však v jednom z příštích dnů každý z nás jistě se zastaví v chůzi, nejprve zkusmo, pak zhluboka nasaje vzduch, přimhouří oči a s úsměvem pokývá hlavou: jaro je tady.
Nebo ne?

Jarda
---
* Tzv. precese je kuželovitý pohyb zemské osy, daný přitažlivostí Slunce a Měsíce. Jednu kružnici opíše zemská osa za 25 729 pozemských roků a tento časový interval nazýváme též „velkým" nebo „platónským" rokem. 
Vlivem precese se jarní bod (průsečík ekliptiky, čili zdánlivé dráhy Slunce kolem Země a zemského rovníku, promítnutého na nebeskou sféru) pohybuje rychlostí 50,4" za rok retrográdně, tedy couvá. Celou kružnici - jak již bylo řečeno - opíše za platónský rok.
Jestliže zvířetník skutečných souhvězdí označíme za siderický (čili hvězdný), pak „věkem" rozumíme období, po které jarní bod míří do toho kterého souhvězdí. V současné době se jarní bod svým retrográdním (couvavým) pohybem rychle přibližuje nultému stupni souhvězdí Ryb, aby za nějaký čas „zezadu" vstoupil do souhvězdí Vodnáře, kdy se náš věk Ryb přemění v tolika lidmi očekávaný věk Vodnáře.