Včera nás minula Smrtná neděle*, předvelikonoční doba, kdy se vynášívala z vesnic Smrtka (Mořena, Mařena, Morena) a přinášelo "líto" (zelená větev, stromek).
My, moderní lidé, ovšem těmto starým pověrečným praktikám nevěříme. Asi proto, že máme své vlastní, jako třeba letní čas, který zavádíme stále dokola, i když tím způsobujeme víc hloupého než dobrého.
Dělají to tak v celé Evropě, nemůžeme proto jinak.
Je to ale ještě horší.
Průzkum university v Leedsu totiž potvrdil naši tendenci jednat jako ovce, když bezděčně následujeme dav, jako bychom ani neměli svou vlastní uvažující mysl.
Vědci dokázali, že už menšina pouhých 5% jedinců může ovlivňovat směr proudícího davu – zbývajících 95% je následují, aniž by si uvědomovali, co se děje.
„Každý jsme se už ocitl v situaci, kdy jsme byli strženi davem,“ říká vedoucí projektu
prof. Krause.
„Co je ale na tomto průzkumu zajímavé, je skutečnost, že účastníci našich experimentů se rozhodovali stejně i navzdory skutečnosti, že neměli povoleno mezi sebou komunikovat nebo gestikulovat. Ve většině případů si lidé ani nevšimli, že vlastně byli vedeni někým jiným.“
"Je to děsivé. Jsme až takové ovce, že dovolujeme několika málo „informovaným“ jedincům, aby nás vedli, aniž bychom věděli, co se vlastně děje? Je to smutné, ale dává to smysl. Kolik z nás se nechává napalovat podvody všeho druhu jen proto, že pochází od přítele nebo z 'dobře informovaného' zdroje, z různých pyramidových akcí nebo náboženských hoaxů či z politických kamufláží! Vypadá to, že jsme schopni uvěřit skoro všemu nebo případně slepě tolerovat každé poselství, které pochází z prostředí s dostatečnou důvěryhodností."
Podívejme se třeba na tak úžasný fenomén naší zeměpisné šířky, jakým je každoroční migrace ptáků.
Ještě v devatenáctém století panoval mezi odborníky názor, že ptáci zimu prospí zimním spánkem, tak jako někteří savci. Konkrétně o vlaštovkách (Hirundo rustica) se učilo, že se na zimu zahrabávají do bahna, neboť tak to popisoval sám velký Aristotelés!
Poslední vlaštovky se totiž před odletem shromažďují nad vodou, kde ještě najdou za podzimních dnů létající hmyz. A první vlaštovky po příletu na jaře se objevují opět nad vodou, kde loví hmyz. Z toho lze logicky vyvodit, že vlaštovky v bahně zmizí a na jaře vylezou.
Jistě, vyskytly se i nezávislé duše, které se tlakem autorit nenechaly zmást. Například ve Vařečkově Ptactvu Písecka z roku 1880, se můžeme dočíst, že jiřičky (Delichon urbica) tráví zimu v hroznech, podobně jako netopýři, v dutinách stromů.
Mimochodem náš nejdále táhnoucí pěvec se jmenuje
rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris). Hlášení o nalezení okroužkovaného ptáka pochází až z
Durbanu v Jihoafrické republice, což je vzdálenost přes 8 tisíc kilometrů!
Rákosníci zpěvní u nás žijí pouze po nezbytnou dobu potřebnou, aby vyvedli potomstvo. Zbytek roku tráví na cestách. Odlétají v srpnu, zhruba v listopadu dorazí do Keni, koncem listopadu a během prosince se ještě dále přesunují do jižní Afriky, kde tráví zbytek zimy, aby pak začátkem května přiletěli zpět. Na tak malého tvorečka vskutku obdivuhodný výkon!
Ale koneckonců je to pták. Ovšem, co třeba lidé?
Na internetu způsobilo hodně rozruchu video levitující dívky, které bylo údajně natočeno v Rusku. „Tohle video jsem nahrál při dlouhé procházce se psem. Sám si nedovedu vysvětlit, co to tam bylo,“ napsal autor videa v popisu.
Video ukazuje aportujícího psa. Pak se najednou napravo objeví děvče vznášející se ve vzduchu. Na zemi stojí žena, která ji pozoruje. Když pes na obě osoby zaštěká, holčička se rychle snese zpět na zem a obě spolu utíkají pryč. Ostatně přesvěčte se sami
ZDE.
"Samovolné poletování vzduchem" neboli levitace lidí byla známa už od pradávna. V pohoří Ahaggar na Shaře se našly prastaré skalní kresby znázorňující lidské postavy vznášející se volně prostorem.
Jedním z těch, kteří se údajně dokázali samovolně vznášet, byl sv. František z Assisi, kterého nejednou přistihli, jak při modlitbě levituje několik stop nad zemí (1 stopa = 30,48 cm). Lidé, kteří jeho levitaci zažili, jsou historiky označováni jako svědkové naprosto důvěryhodní a bezúhonní.
Z českých historických postav můžeme uvédst českou princeznu a nejmladší dceru krále Přemysla Otakara I., která byla rovněž spatřena, jak se v modlitbách vznáší nad zemí. Tato dáma později proslula jako Svatá Anežka Česká.
Joseph von Görres ve své publikaci Křesťanská mystika
(Die christliche Mystik), uvádí řadu dalších jmen světců, kteří se údajně dokázali z nevysvětlitelných důvodů vznášet. Mezi nimi jsou například sv. Ambrož Sensedonio, sv. Filip z Néri, sv. Terezie z Avily, sv. Tomáš Akvinský, sv. Saviour z Horty, sv. Tomáš z Vilanovy, sv. Kateřina ze Sienny a mnozí další.
Nejvýznamnější levitátorem 19. století byl bezesporu
Daniel Dunglas Home. Do pozornosti široké veřejnosti se dostal v srpnu roku 1852, kdy se o něm s údivem zmínil vydavatel listu Hartford Times F. L. Burr. Po čtyřicet let ukazoval Home svůj dar tisícům diváků, mezi něž patřili i tak slavní lidé, jako William M. Thackeray, Mark Twain, Napoleon III, známí politici, lékaři a vědci. Žádný z nich Homeho neobvinil z podvodu.
Co s tím?
Můžeme věřit, můžeme nevěřit, můžeme dokonce proti levitaci bojovat jako
klub Sisyfos a můžeme si myslet, že jsme k tomu oprávněni, neboť známe pravdu.
To si patrně myslel i nadaný ornitolog pan Ph. C. Dalimil Vladimír Vařečka, když psal o zimování jiřiček ve svém Ptactvu Písecka.
Jarda
---
* Pátá neděle postní. Latinsky se nazývá Judica podle vstupní antifony, která je ze Žalmu 43, 1-2: Judica me, Deus …
Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne.