Řev přírody na Möhwaldově boudě

Milí přátelé!

Blíží se naše shledání v Krkonoších, již příští týden !
Pro přehled uvádím rekapitulaci, jak to s námi vypadá.

Máme objednáno ubytování se snídaní od 8.6. do 10.6. – pátek až neděle (4 z Odolky a pes pouze v so+ne).
Na pokojích budeme takto:

č. 0: Václav a Zuzka Pátkovi 2x
č. 1: Miro a Gábi Urbanovi 2x
č. 2: Jakub, Táňa a Jan Šmejkalovi 2,5x
č. 3: Lenka a Kateřina Kocourkovy 2x
č. 4: Honzík, Hanka, Ema a Adélka 4x
č. 5: Karel a Vlasta Koubští 2x

č. 7: Olga Malá 1x
č. 9: Norbert a Monika Riegelovi 2x
č. 10: Jarda a Táňa Šmejkalovi 2x

č. 13: Karel, Zuzana, Marek, Šárka Dlouzí 4x
č. 14: Zdeněk a Jitka Kocourkovi 2x

Celkem nás bude 26 oslavovadel.
Možná dorazí ještě Hanka a Jiří Svobodovi a Honzík Stejskal s Blankou (celkem 30 oslavovadel).

Na sobotu máme bloknutou Bažinu, kde budeme rožnit masíčko a opékat buřty.
V sobotu se naobědváme asi někde na výletě a v neděli také.

Celou chalupu máme pro sebe a ještě jsou volné dva pokoje,
kdyby se chtěl ještě přidat někdo z juniorů případně i seniorů.

Těšíme se.

Táňa a Jarda

Benátský karneval srandy

Když se dvacet Řevů tenkrát v roce 2007 bavilo při Goldoniho frašce Lhář (Il bugiardo), já, sklácen chřipkou, tiše jsem jim při polykání aspyrinu záviděl.
Včera jsem si však při tomtéž představení Divadla v Dlouhé ověřil, že lékem na chřipky světa nejsou pilulky ale smích a že pan Vondráček je v tomto směru vskutku božský lékárník!

Účast: Jitka, Zdeněk, Lenka, Kateřina, Taťána, hosté (8) a
Jarda
____

LHÁŘ
Divadlo v Dlouhé 24.05.2012

Autor: Carlo Goldoni
Režie: Hana Burešová
Dramaturgie :Štěpán Otčenášek
Scéna: David Marek
Hudba :Petr Skoumal

Hráli: Jan Vondráček - Lelio
Pavel Tesař - Arlecchino
Jiří Wohanka - Pantalone
Vlastimil Zavřel - Doktor Balanzoni
Helena Dvořáková - Rosaura
Klára Sedláčková-Oltová - Beatrice
Premiéra: 16.04.2005

Indián v egyptské hrobce

Salonku v El Pablu, kde jsme se včera po čase opět sešli, vévodila tentokrát velká malovaná mapa Argentiny.
Nová těžká křesla u dlouhého dřevěného stolu navozovala atmosféru jídelen jihoamerických rančů. Z rohu místnosti se na nás šklebil indián ve slavnostní péřové čelence, jak ji známe z Vinnetoua. To vše samozřejmě stále doprovázely barevné hieroglyfy staroegyptského ražení.
Opravdu nápadité spojení, které nám udělalo radost, neboť souzní se základní myšlenkou Řevu přírody: "Všechno je všechno."

Probrali jsme na úvod něco technických drobností blížícího se spolkového výjezdu do Krkonoš a pak se plně věnovali zde nabízeným požitkům a zábavě všeobecné.
Příjemně jsme poseděli a exkluzivně pojedli.
(Skutečně si myslím, že tu připravují jedny z nejlepších steaků v Praze!)
Připománám, že toto, poněkud skromně navštívené Seřvání, bylo poslední před letní sezónou. Další zorganizujeme až v říjnu.

Účast: Zdeněk, Lenka, Olinka, Taťána a 
Jarda

Noční ptačí koncerty

Začalo to 1. května večer. Prostě jak říká klasik: „Byl pozdní večer první máj, večerní máj byl lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas …“ Otevřeným oknem se nám do pokoje nesl krásný ptačí zpěv. Všimli jsme si toho večer, když jsme šli v prvomájový den spát. Se Zuzkou jsme začali diskutovat, co to tak krásně zpívá. Hrdlička to nebyla. To tedy opravdu ne. A zpěv nekončil. Pokračoval celou noc. To jsme poznali, když jsme se na chvíli v noci probudili. Ráno jsme pokračovali v diskuzi. Co to bylo? Že by kosák? Nebo něco jiného? Jak již víme od jiných klasiků (např. pan Jirotka a jeho Saturnin), v románech se objevuji občas zkreslené informace. Nyní dovozuji, že by to mohlo být i v poezii. Jaký to vlastně zní v noci ptačí zpěv? Zuzce to prostě nedalo a stále o tom přemýšlela. V sobotní ráno při poslouchání meteoru na to konečně přišla. Doufám, že jste zvědaví? Dříve než vám prozradím, kdo tak krásně večer a v noci zve ku lásce, musím říci, jak na to Zuzka přišla. Vzpomněla si, že máme doma CD s nahrávkami hlasů ptáků: "Ptáci našich měst a vesnic. Hlas pro tento den." A tam, na CD č.2, nahrávka č. 15. Ano již to víte, je to slavík obecný - Luscinia megarhynchos! A pak jsem si vzpomněl na pokračování Máchovy básně: „… svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech.“ Vždyť on nám to Mácha naznačoval, že v noci zpívá slavík. Jen s tou růží mne to zmátlo. Nyní na jaře růže ještě nekvetou a tak tam mohla být těžko její vůně. Otázkou ještě je, zda Mácha slyšel večer dva zpěvné ptáky či jen jednoho. Já sám jsem hrdličku v pozdní večer neslyšel. To jsem si uvědomil, když jsem hlas hrdličky zaslechl ráno. Přestože nemám hudební sluch, je jasné, že zaměnit hrdličku se slavíkem nelze. Po vzoru Saturnina tedy dovozuji. V pozdní večer Mácha slyšel pouze slavíka. Hrdlička ve skutečnosti zpívala až ráno.  Mácha však umělecky přidal v pozdní večer ještě hrdličku. Všimněte si, zatímco hrdlička je ženského rodu, slavík je rodu mužského. Mácha tedy zaměnil pohlaví, která zvou ku lásce.

A kdo jste v pozdní večer, v noci či časné ráno neposlouchali, tak určitě budete mít ještě příležitost. Noční slavičí zpěv trvá téměř celé jaro.

Pokud bychom nyní do textu Máje správně dosadili namísto hrdličky slavíka, tak inkriminovaných text básně zní: Byl pozdní večer první máj, večerní máj byl lásky čas, slavičí zval ku lásce hlas …“.

Možná, že by se měla podobnou analýzou prozkoumat celá slavná báseň. Tuto záležitost však ponecháme na jindy.
Příjemné poslouchání nočního slavičího zpěvu.

Květnové seřvání v egyptské hrobce

Vážená jásadla a užívadla!

Dovoluji si Vás nalákati ku společnému radování u dobrého papání a osvěžujícího moku.
Ve čtvrtek, 17. 5. 2012, od 18:00 hod máme zarezervováno 12 míst v báru El Pablo.
Dejte, prosím, vědět, kdo příjdete. Měla bych upřesnit počet.

Těšíme se kamarádi. Užívejte si jaro, bude krásně!
Letos každý se svou osobní čarodějnicí... .

Táňa

Buchty a loutky, horor a Řev

Tak jó, byl to takový běžný příběh z jednoho toho spojeného státu USA.
Historka regionální úrovně.
O obyčejném hochovi a jeho matce, o blondýně, zpronevěře, taxidermii a divném motelu.
O vraždách s potoky krve a hrůzou v bažinách navrch.
Bože ano - hrůzou!

Ve sklepení Švandova divadla vládl včera večer strach a děs.
Prostě Psycho Reloaded!

P.S. Je-li duší loutky člověk, kdo nebo co je potom duší člověka?
Buchty a loutky to asi vědí, a proto hrají tak znamenitě.

Účast: Hanka, Artur, Václav st., Zuzanka, Taťána a
Jarda
____

PSYCHO RELOADED
Buchty a loutky 19.02.2012

Autor: Loutková adaptace Hitchcockova hororu z 50. let.
Režie: Radek Beran
Premiéra: 11.02.2011

Pálava nad námi, Pálava pod námi a Pálava v nás

Letos o Velikonocích svítilo sluníčko a padal sníh. Kvetly stromy a na noc se připlížil mráz. Alespoň v Pavlově pod hradem Děvičky, kde kdysi kněžka Mája marně čelila se svými slečnami přívalu křesťanství.
Sjeli jsme se tam, do městečka uprostřed vinohradů, ještě holých, ale již pečlivě zastřižených, abychom ochutnali, jak zdejší vinaři zušlechtili loňskou úrodu hroznů.

Děvy na Děvičkách

Tradiční Košt začal na Bílou sobotu v 10 hodin a kolem 17. hodiny bylo jasno: ze všech přítomných odrůd nejlépe nám chutnala Pálava. (I když každý jistě měl ještě svého osobního favorita.)
Z koštu jsme od cimbálu přešli studeným večerem do sklepa k Bednářům, abychom se zahřáli po celodenním dechberoucím výkonu teplou krmí.
Druhý den ráno jsme již stoupali příkrou strání přímo k azurovému nebi. Děvičky se bělaly nad námi jako kosti pravěkého ještěra, ale na jejich vyhlídkách málem nás smetla vichřice.
Neohroženě nicméně pokračovali jsme úbočím Pálavy, která nás odměnila stráněmi rozkvetlých kosatců (Iris pumila a Iris humilis subsp. arenaria), hlaváčků (Adonis vernalis) a konikleců (Pulsatilla grandis), abych jmenoval jen ty nejvzácnější lodyhy.
Poletoval sníh, ale vidět bylo daleko, předaleko. Dokonce i přízračné větrníky na rakouském obzoru chvěly se tam kdesi za Mikulovem jakoby nějaké kouřové signály starodávných bojovníků.
Večer nás opět hostili Bednářovi a Šilinkovic Pálava.
V pondělí jsme nakoupili něco krabic pavlovského zlata (my především Pálavu, výběr z hroznů 2011), rozloučili se a rozjeli do různých světastran.

Účast: Jitka, Zdeněk, Oli, Lenka, Kateřina, Míša, Karol, Táťána a 
Jarda