Lidé ocitnuvší se pohromadě v jakémkoli prostoru, vytvářejí kupodivu jen malý počet geometrických útvarů. Nazýváme je průvody, zástupy, fronty, špalíry, kruhy či hloučky.
Uprostřed jednoho takového hloučku stál jsem já a stála Táňa. Byl teplý listopadový večer, něco po páté.
V krámku příjemně útulném, pod klenutím solidního domu, který kdysi vlastnil Josef Jungmann, hovořila Vlasta. O špercích a individualitě jejich nositelů, o Art Deco, o rodinné firmě R Design.
Dveřmi otevřenými do ulice vstupoval k nám se mdlým pouličním osvětlením odlesk časů dvacátých let. Podíval jsem se přes skleničku se šampaňským, které pilně doléval Petr. Mezi bublinkami usmíval se Bertík a dojaté Monice zářily oči.
Ve vitrínách podél bočních stěn usazeny byly šperky a jevily krásu. Procházeli jsme kolem a četli jména jejich tvůrců: Norbert, Petr, Monika. Ta poslední stála kdesi vzadu a za ruku se jí držel malý Maxmilián. Uznale jsme jí zamávali.
A pak jsme si s Kájou, Martou, se všemi již jmenovanými a nemalým počtem ostatních připili na zdar, na řemeslo a na ten krásný svět, kterému se říká Les Arts décoratifs!
Jarda
---
Slavnostní otevření prodejny firmy R Design, Jungmannova 32, Praha 2, pondělí 3. listopadu 2014
středa 5. listopadu 2014
středa 22. října 2014
Pozvánka do Jungmannovy 32
Vážení ,
jelikož jsme se už úplně zbláznili a nevíme co s nasušenými bankovkami, rozhodli jsme se učinit závažný krok v životě lidském.
Náš věk už nás nepředurčuje k rozhojnění lidstva o další genie, tudíž jsme si pořídili břímě převeliké.
Pokud budete mít chuť a vůli nás podpořit alespoň morálně, jste srdečně zváni.
Monika a Norbert
úterý 14. října 2014
Divadlo se Řevem přírody v prosinci
Vážená a milá divadla a dividla!
V pondělí 15. 12. 2014 od 19:30 hod hrají v Ypsilonce Vánoční večery.
Máme rezervováno 22 lístků.
Lístek stojí 390 + 10 = 400 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do pátku 17. 10. !!!
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Rezervace byla možná jen na omezený počet lístků.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.
S přáním hezkého dne,
čtvrtek 9. října 2014
Japonsko v kostce
Ahoj,
tak
konečně se ozývám z dálav. Japonsko vypadá přesně dle mých představ.
Průběh pobytu dle mých představ tedy není, ale je to také ohromné. Hostící rodina se totiž o mě strašně boji. Není ochotna mě pustit samotnou ani do internetové kavárny, která je 10 minut od domu, tak se o mě bojí, natož abych si vyšla sama na nějaký výlet. Bydlím s rodinou v Maebashi City.
Průběh pobytu dle mých představ tedy není, ale je to také ohromné. Hostící rodina se totiž o mě strašně boji. Není ochotna mě pustit samotnou ani do internetové kavárny, která je 10 minut od domu, tak se o mě bojí, natož abych si vyšla sama na nějaký výlet. Bydlím s rodinou v Maebashi City.
Dnes byl volný den, tak jsem si myslela, ze vyrazím do
města a pak si najdu internet a napíšu vám. Paní domu měla kurz čajového obřadu. Přísně mi přikázala, ať sama na internet určitě
nechodím, že jsem příliš krásná a Japonci by mi mohli ublížit, ať
počkám, až se vrátí a pak půjde se mnou. Tak jsem celý den čekala doma,
ale úspěšně jsem ukecala pána domu, ať jdeme alespoň na nákup a něco
děláme. Paní domu se vrátila v 17*30 a už to vypadalo, ze nikam nepůjdeme, protože večeře je v 18*30. Nakonec se smilovala a jely jme na kole
do internetové kavárny, kterou jsem si našla v Praze a vysvetlila jim, kde
je. Teď tedy mám opravdu malou chvilku, napsat vám pár řádků.
Plán cesty nastavený hostící rodinou:
30/9 Maebashi
1/10 Nikkó
2/10 Nikkó
3/10 Maebashi
4/10 Ósaka
5/10 Ósaka - Nara
6/10 Ósaka - Kjóto
7/10 cesta domů, krátká zastávka v Tokiu
8/10 Maebashi
9/10 Bonsai v Omyja
10/10 Ikamo lázně
11/10 Ikamo
12/10 Maebashi
13/10 Maebashi -Tokyo přesun
Nikkó bylo překrásné, opravdu jsem si to užila. Jak prohlídku památek, tak samotné ubytování v japonském stylu.
4-7/10
byly hektické dny, přesunuli jsme se za kamarády do Ósaky. Naru a
Kjóto jsem absolvovala formou organizovaného japonského zájezdu.
Představte si organizované japonské zájezdy v Praze - tak něco v tom
stylu. Obrovská zkouška trpělivosti jak pro mě, tak asi i pro ně,
protože jsem si drze dovolovala vyběhávat ze své skupiny (podotýkám, byla
jsem vždy na dohled) a užívat si foceni pokud možno sama mezi tisíci
lidmi. 
Ovšem
večery byly vždy úžasné. Asi přijedu dvojnásobná, protože se tu
konají neskutečné žranice sushi, které miluji. Poslední večer paní ósackého domu mi dovolila obléci tradiční japonské kimono své dcery.
Oblékaly mne dvě ženy celou hodinu. Neskutečný zážitek!
7/10
Tokio - vyběhli jsme z železniční stanice. Koukli na zahrady císaře z
dálky a jeli domů. Ovšem zajímavá byla cesta rychlovlakem, kde kvůli
dobrému místu na focení mě posadili vedle cizí paní. Ta neuměla ani
slovo anglicky, ale celou dobu jsme si povídaly. Samozřejmě moje
vyšperkovaná gramatika ze školy vzala za své a omezila jsem se jen na
přítomný, minulý a budoucí čas, a to ještě formou hesel a posunků. Dobře
jsme se bavily a vyměnily si adresy. Následujici korespondence bude
určitě také zajímavá.
Japonci
jsou velice vstřícní lidé. Hlavně ženy. Jsem aktrakcí místních čajových
dýchánků. Jejich nadšení pro moji bídnou znalost japonštiny nezná
mezí. Dělaji skoro salta. Samou radosti se 1000 krát klaní a hýkají, a
sou desu, subarashii... sou desu ne, něco jako aha, to je skvělé,
opravdu.
Teď
už mě čekají jen klidné dny. Rozloučila jsem se s myšlenkou, že bych
jela někam sama. Užívám si bláznovství dění kolem sebe. Zítra se půjdeme
podivat na bonsaje a pak nás čekají nějaké lázně. Prostě odpočinek.
Jsem i celkem ráda, že více poznám běžný život, než být součástí organizovaného zájezdu. Jedině, co mne mrzí, že jsme úplně zabili Kjóto. Tak krasné město, tolik možností, které nebyly využity! Na Kjóto by chtělo 3 dny. Napadlo mě se trhnout a zůstat tam, ale pak jsem si uvědomila, že by to nebylo vůbec slušné k rodině, která se o mě stará jako o vlastní dceru, tak jsem to ani nezkusila. Poslouchám na slovo a učim se japonským zvykům. Kubo, nemysli si však, že se ti vrátí hodná a poslušná manželka...
Jsem i celkem ráda, že více poznám běžný život, než být součástí organizovaného zájezdu. Jedině, co mne mrzí, že jsme úplně zabili Kjóto. Tak krasné město, tolik možností, které nebyly využity! Na Kjóto by chtělo 3 dny. Napadlo mě se trhnout a zůstat tam, ale pak jsem si uvědomila, že by to nebylo vůbec slušné k rodině, která se o mě stará jako o vlastní dceru, tak jsem to ani nezkusila. Poslouchám na slovo a učim se japonským zvykům. Kubo, nemysli si však, že se ti vrátí hodná a poslušná manželka...
Za chvíli mě tu vyhmátne paní domu a pojedeme zpět na večeři.
Kvůli času, nemám možnost překontrolovat gramatiku a
styl psaní. Omlouvám se proto dodatenčně za připadné nedostatky.
Táňa
čtvrtek 2. října 2014
Divadlo se Řevem přírody v listopadu
Vážená a milá divadla a dividla!
Léto je již za námi, a tak můžeme zahájit novou divadelní sezónu (listopad 2014 – duben 2015).
V úterý 11. 11. 2014 od 19:30 hod hrají v Dejvickém divadle představení Brian.
Máme rezervováno 20 lístků.
Lístek stojí 420 + 10 = 430 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do úterý 7. 10.!!!
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Rezervace byla možná jen na omezený počet lístků.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.
Krásné probarvené podzimní dny přejí
Táňa a Jarda
P.S.:
V prosinci snad vyjdou Vánoční večery v Ypsilonce.
čtvrtek 25. září 2014
Po stopách Bohumila Hrabala
Než se po prázdninch zase rozproudí spolkový život, posílám tip na
literární výlet.
V roce stého výročí od úmrtí spisovatele Bohumila Hrabala jsem se totiž vydal po jeho stopách do Městečka u vody (Postřižiny a Krasosmutnění) i Městečka, kde se zastavil čas a kam autor umístil Francina, Maryšku i Pepina do domova důchodců zbudovaného v Šporkově zámku (Harlekýnovy miliony), na Hráz věčnosti v Libni (Svatby v domě a jiné texty) a také do Kerska (Slavnosti sněženek).
Jaromír
V roce stého výročí od úmrtí spisovatele Bohumila Hrabala jsem se totiž vydal po jeho stopách do Městečka u vody (Postřižiny a Krasosmutnění) i Městečka, kde se zastavil čas a kam autor umístil Francina, Maryšku i Pepina do domova důchodců zbudovaného v Šporkově zámku (Harlekýnovy miliony), na Hráz věčnosti v Libni (Svatby v domě a jiné texty) a také do Kerska (Slavnosti sněženek).
Jaromír
 | |
| 01 Rodný pivovar v Nymburku |
 |
| 02 Pamětní deska v rodném pivovaře |
 |
| 03 Pamětní deska je skutečně ve výšce psa |
 |
| 04 Vila Hrabalových rodičů v rodném Nymburce z roku 1940 |
 |
| 05 Bohumil Hrabal a kočky na náměstí v Nymburku |
 |
| 06 Na hrázi věčnosti 24 |
 | |
| 07 Zeď Bohumila Hrabala v Libni |
 |
| 08 Dům Bohumila Hrabala v Kersku |
 |
| 09 Hájenka ze Slavnosti sněženek |
 |
| 10 Na šípkové nebo se zelím |
 | |
| 11 Na šípkové zvítězila |
 |
| 12. Domov seniorů - Šporkův zámek v Lysé n.L |
 |
| 13 Hrabalův hrob v Hradišťku |
úterý 16. září 2014
Pálava jako mlha na jazyku
Jakou chuť má burčák? Pokaždé jinou. Ani sladkou, ani trpkou.
Záleží na času kvasu, jakož i kvasu času.
Na správný okamžik se čekávalo ve sklepích i několik hodin, během nichž se popíjelo víno a hloubalo o životě.
Burčák se rodí z vinného moštu ve stádiu rovnováhy alkoholu s cukrem. Je bouřlivý a teplý.
Jako vášeň. Jako mládí.
A zrovna tak rychle zaniká.
Pálava, ta měsíční bohyně, co chvíli mizela v deštivých mracích, které, jak Vlasta viděla svým okouzleným zrakem, živeny byly kužely páry, stoupajícími z vod Novomlýnských nádrží.
Večer se otřepával po posledním lijáku a mlha, táhnoucí se z vinohradů, zanechávala na jazyku zvláštní pocit příslibu a tajemství.
Obcházeli jsme Pavlov, koštovali burčák a šero ze sklepů měnilo den v noc.
V kuchyni Vinařského domu pak seděli jsme a povídali dlouho přes půlnoc, neboť poslední přijedší propustila dálnice D1 až se střídou pátku a soboty. Ale burčák nás průběžně posiloval velmi.
Pověra praví, že burčáku měli bychom vypít tolik, kolik máme krve. Průměrným lidským organismem koluje přibližně 4–6 litrů krve, což je asi 8 % tělesné hmotnosti.
Pravý burčák obsahuje až šest procent alkoholu. Kromě toho v něm bouří velké množství kvasinek, které mají v sobě komplex vitamínů B. Jedním z nich je tiamin, který podporuje srdeční činnost. A kyselina nikotinová a nikotinamid zabraňují nervovým a kožním poruchám. Kyselina pantotenová chrání tělo proti onemocnění sliznice a zažívacího ústrojí. Pozitivní, čistící působnost na trávicí ústrojí je nepochybná.
Celou noc valila se voda z atmosférických front a tloukla do hroznů. Kolem desáté ale kapky prořídly a Děvičky vystoupily z oparu jako právě zakotvená archa na Araratu. A tak naplnili jsme své sklenice opět burčákem, neboť psáno jest, že po potopě: "Noe pak obíraje se zemí, začal dělati vinice. A pije víno, opil se ..." (Genesis, 9.20,21).
Item zazpívali jsme Táňa má narozeniny, my máme přáni jediný ...
Posléze však, zlákáni předzvěstí zlepšeného počasí, odložili jsme nádoby s mokem již pravda stárnoucím a vydali se do různých světa stran nejen zaopatřit zásoby burčáku čerstvého:
Pavlov, Děvičky, Lednice, Valtice. (Jen Bulhary ne).
V podvečer opět navštívili jsme sklepy na České i jinde a u burčáku dobře bylo.
I na penziónu navršilo se ho množství víc než dostatečné, takže nic nebránilo opětovné zdravotní kůře.
Ani jsme si v té pohodě neuvědomili, jakou je náš burčák vlastně zvláštností, neboť čerstvě zkvašený hroznový mošt jinde takřka nenajdeme. Nejen že se v cizině nepije v takové míře jako u nás, ale dokonce pro něj nemají ani žádné přesné pojmenování! Většinou se název vyjadřuje opisem (partially fermented wine…).
Pak přihnala se od jihovýchodu bouřka a zužovala kraj až do dalšího rána.
Neděle se probudila celá uráchaná a my začali po snídani balit. Ještě nakoupit u Šilinků, ještě ochutnat dnešní burčák, ještě skvostný oběd v hotelu Pavlov a pak domů - po úžasné dálnici D1!
Opouštěli jsme Pálavu, ten podmanivý balvan vápence v žírné krajině, kde lidé budovali svá stálá sídliště už před 30 000 lety, kde římský císař Marcus Aurelius hodlal vystavět hlavní město nové provincie a kde se nechávali pohřbívat velcí germánští králové.
Opouštěli jsme Pálavu dávných pověstí a starých vinohradů, jejichž vůně a chuť ulpívá na jazyku společně s mlhou věků.
Odjížděli jsme možná nadlouho a lijavec za námi zatáhl oponu.
Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Václav, Šárka, Anežka, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a
Jarda
---
Pavlov, 12. - 14. září 2014
Záleží na času kvasu, jakož i kvasu času.
Na správný okamžik se čekávalo ve sklepích i několik hodin, během nichž se popíjelo víno a hloubalo o životě.
Burčák se rodí z vinného moštu ve stádiu rovnováhy alkoholu s cukrem. Je bouřlivý a teplý.
Jako vášeň. Jako mládí.
A zrovna tak rychle zaniká.
Pálava, ta měsíční bohyně, co chvíli mizela v deštivých mracích, které, jak Vlasta viděla svým okouzleným zrakem, živeny byly kužely páry, stoupajícími z vod Novomlýnských nádrží.
Večer se otřepával po posledním lijáku a mlha, táhnoucí se z vinohradů, zanechávala na jazyku zvláštní pocit příslibu a tajemství.
Obcházeli jsme Pavlov, koštovali burčák a šero ze sklepů měnilo den v noc.
V kuchyni Vinařského domu pak seděli jsme a povídali dlouho přes půlnoc, neboť poslední přijedší propustila dálnice D1 až se střídou pátku a soboty. Ale burčák nás průběžně posiloval velmi.
Pověra praví, že burčáku měli bychom vypít tolik, kolik máme krve. Průměrným lidským organismem koluje přibližně 4–6 litrů krve, což je asi 8 % tělesné hmotnosti.
Pravý burčák obsahuje až šest procent alkoholu. Kromě toho v něm bouří velké množství kvasinek, které mají v sobě komplex vitamínů B. Jedním z nich je tiamin, který podporuje srdeční činnost. A kyselina nikotinová a nikotinamid zabraňují nervovým a kožním poruchám. Kyselina pantotenová chrání tělo proti onemocnění sliznice a zažívacího ústrojí. Pozitivní, čistící působnost na trávicí ústrojí je nepochybná.
Celou noc valila se voda z atmosférických front a tloukla do hroznů. Kolem desáté ale kapky prořídly a Děvičky vystoupily z oparu jako právě zakotvená archa na Araratu. A tak naplnili jsme své sklenice opět burčákem, neboť psáno jest, že po potopě: "Noe pak obíraje se zemí, začal dělati vinice. A pije víno, opil se ..." (Genesis, 9.20,21).
Item zazpívali jsme Táňa má narozeniny, my máme přáni jediný ...
Posléze však, zlákáni předzvěstí zlepšeného počasí, odložili jsme nádoby s mokem již pravda stárnoucím a vydali se do různých světa stran nejen zaopatřit zásoby burčáku čerstvého:
Pavlov, Děvičky, Lednice, Valtice. (Jen Bulhary ne).
V podvečer opět navštívili jsme sklepy na České i jinde a u burčáku dobře bylo.
I na penziónu navršilo se ho množství víc než dostatečné, takže nic nebránilo opětovné zdravotní kůře.
Ani jsme si v té pohodě neuvědomili, jakou je náš burčák vlastně zvláštností, neboť čerstvě zkvašený hroznový mošt jinde takřka nenajdeme. Nejen že se v cizině nepije v takové míře jako u nás, ale dokonce pro něj nemají ani žádné přesné pojmenování! Většinou se název vyjadřuje opisem (partially fermented wine…).
Pak přihnala se od jihovýchodu bouřka a zužovala kraj až do dalšího rána.
Neděle se probudila celá uráchaná a my začali po snídani balit. Ještě nakoupit u Šilinků, ještě ochutnat dnešní burčák, ještě skvostný oběd v hotelu Pavlov a pak domů - po úžasné dálnici D1!
Opouštěli jsme Pálavu, ten podmanivý balvan vápence v žírné krajině, kde lidé budovali svá stálá sídliště už před 30 000 lety, kde římský císař Marcus Aurelius hodlal vystavět hlavní město nové provincie a kde se nechávali pohřbívat velcí germánští králové.
Opouštěli jsme Pálavu dávných pověstí a starých vinohradů, jejichž vůně a chuť ulpívá na jazyku společně s mlhou věků.
Odjížděli jsme možná nadlouho a lijavec za námi zatáhl oponu.
Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Václav, Šárka, Anežka, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a
Jarda
---
Pavlov, 12. - 14. září 2014
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)