Maximální minimum pro Maxe

V předvečer první české prohibice (lat. prohibitio – zákaz) sešli jsme se pospolu v branické pizzerii Mosquito.
Předním bodem programu našeho zářijového seřvání (13.9.) bylo provolání slávy novému řeváčkovi Maxmiliánovi* (z latinských jmen Maximus a Aemilianus), jakož i jeho rodičům a prarodičům, z nichž zástupkyně posledních, Monika, dala pokyn i prostředky k zapití téhož rituálním spolkovým nápojem Fernetem (alkoholický bylinný likér, vyráběný ze čtrnácti bylin macerovaných po řadu měsíců v lihu).
Jak se později ukázalo stal se tento panák maximálním minimem tvrdého alkoholu, jejž bylo nám lze na nějaký čas požíti a užíti.

Účast: Monika, Jitka, Zdeněk, Zuza, Václav st., Taťána a
Jarda

* První nositel tohoto velkolepého jména Maxmilián I. vládl v letech 1493 - 1519 jako německý král a římský císař.

Divadlo se Řevem přírody v říjnu

Ve středu 17.10. od 19:00 hrají v Divadle v Dlouhé Polední úděl.
Lístek stojí 320 + 10 = 330 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do pátku 31.8. !!!
Pošlete pak penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Máme rezervováno 30 lístků. Lístky nejsou na místa. Sedí se, jak kdo přijde.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.

Hezký den,

Táňa

Divadlo a seřvání v září

Tak se nám prázdniny schylují ke konci a nastává krásný čas kulturních stánků a pajzlíků.

Ve středu 19.9. od 19:30 v Dejvickém divadle hrají Muže bez minulosti.
Již dva roky se o toto představení snažím, ale zatím se nedařilo.
Nyní máme rezervováno pouze 20 lístků, protože víc divadlo na hromadné objednávky neuvolňuje.
Lístek stojí 390 + 10 = 400 Kč.
Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do 24. 8.. Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.
Pak Vám dám vědět, jestli to dobře dopadlo a kdo bude zařazen mezi dividla

Ve čtvrtek 13.9. od 18:00 máme rezervován salůnek u akvária v pizzerii Mosquito.
Měla bych upřesnit počet radovadel a jásadel. Dejte, prosím, vědět, kdo půjdete.

Ostatně máme opět důvod k napití, protože z tchýně Moniky se stala bába a z Norberta dědour.
Tím rozšířili řady řevských babizen a dědourů.
Rodičům i prarodičům blahopřejeme a děkujeme, že obohatili náš spolek o pěkný přírustek jménem Maxmilián.
Maxíkovi přejeme štěstí a štěstí a štěstí.
Budeme se těšit na foto a vůbec... .

Ahoj kamarádi. Máme Vás rádi.

Hezký zbytek prázdnin!!!!!!!!!!!!!!!!!

Téměř neviditelný Řev

Rozmarné Blato počtvrté

V rozprostřenosti, jíž jest slouti, ne snad pro nedostatek vhodnějších posudků, leč spíše díky šibalství, Českou Kanadou, možno poutníku náhle vyšedšímu z hvozdu popatřit hládě několika rybníků svírajích k sobě osadu velice řádnou.

Jak známo i velebnost mohutné přírody venkoncem unaví a tratí pohodlí, takže chodec, byť jeho lýtka snad ještě mohla by měřiti se s usilovností pochodu, rád přivítá přívětivost stavení se stínem a sedátkem u stolu vhodného k hoštění pokrmů a moku.

Libé toto sídliště, které zdejší lid kdys dávno nazval dle klikatosti místních pramenů zvučným jménem Sichelbach, dnešnímu cestovateli spíše jako Blato povědomo bude.

A hle, zde branka do zahrady ku soudružskému potkání, zde palouk a kout pro rozpravy a chvíle pokoje. Zde oheň v souladu s masem pernatců. Zde víno a jiná hrdlu příjemná napojení.

Ach ano, přátelé, kolik ještě příhodných večerů nám tento urputný měsíc srpen poskytne, ježto ranní chladna po bouřlivé noci spravedlivě jako opar pokládají se do luk a na zadržené vody.

Pospěšme, ještě maličko nám brázditi třpytivými vlnkami lázně, mnohdy i bez plovacího šatu, ještě na chvilku snad můžeme mhouřiti oči v žáru vysokého slunce, než pozvolna jej zastře letící mrak.

Létu přibývá vrtošivosti stejně jako létům života.

Hurá za těch něco společných úkročí času!

Hurá, přátelé, neb duši jest oddychnouti dobře.

Jarda
Blato 3.- 5. 8.2012

Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Václav st., Taťána a Jarda

Elbrus 2012

Milí přátelé,
dovoluji se s vámi podělit o radost ze zdolání "údajně" nejvyšší evropské hory, Elbrus. Podle Rusů sice jde o nejvyšší horu bez slov "údajné", ale zeptejte se Francouzů. Takže zpět k tématu. Na nejvyšší vrchol Elbrusu ve výšce 5 642 m.n.m. jsem vystoupil v neděli 8.7.2012 v 10:00. Musím přiznat, že cesta byla náročná (těžší než na Mont Blanc) a dlouhá. Vstávali jsme ve 2:50 a vycházeli ve 3:30. Až do osmé jsme šli ve stínu a byla zima (kolem mínus 8 C). Jakmile jsme se dostali do sedla mezi dvěma vrcholy na sluníčko, začalo být teplo. Dolů cesta trvala již rychle. Část jsem jel na igelitové tašce jako drak. A protože jsem při sestupu pospíchal (šel jsem na pomoc kolegovi co měl horskou nemoc), udělalo se mi také špatně. Ale vrátil jsem se živý a zdravý, a to je hlavní. Pokud to shrnu, tak počasí nám přálo. Při aklimatizačních výstupech jsme občas zmokli, či šli ve sněžení, při výstupu na Elbrus jsme měli však počasí skvělé. Co se týče samotného Ruska, tak místní lidé byli vstřícní a přátelští, vojáci (hlídali blízkou hranici s Gruzií) komisní a upjatí a všude kolem hrozný nepořádek. Pro zájemce o aktuální pohled na hezkou krajinu a kopce připojuji odkaz na první výběr fotek:

https://picasaweb.google.com/100621729692713654455/Elbrus2012#

Mezi fotkami je záběr na jednu spolucestovatelku, která je zraněná odvážena dolů na koni. V jejím případě jsem asistoval při operaci, kdy se bez umrtvení musel strhnout nehet na palci u nohy. Tento zážitek považuji za velmi silný a poučný. Operaci prováděl náš horský vůdce (po telefonní konzultaci s dvěma chirurgy z Česka) ve stanovém táboře v Zelené gostinici ve výšce 2 600 m. Jemu všechna čest a zraněné obdiv za to, že to vydržela. Jako operační nástroj sloužil víceúčelový nůž švýcarské armády (měl ostré nůžky!!! a pevné kleště!!!).

O tom, jaká hora je další na řadě, nyní přemýšlím.

Václav

Důvod k oslavě

Tak jsme si dnes mohli znovu u nás říci: Quod bonum, felix, faustum, fortunatum que sit čili Ať je to k dobru, štěstí, blahu a zdaru! Václav junior dnes skládal státní bakalářskou zkoušku a obhajoval bakalářskou práci. Ke zkoušce nastupoval v 10:00. V 11:04 pak mohl rozesílat SMS zprávu: Uspěl jsem, ale ještě nevím co mám. :) Podle večerního vyprávění se pak odebrali spolu s dalšími dnešními absolventy do přilehlé restaurace. Po návratu ho bolela hlava, ale my mu odpustili a ještě to s ním podruhé oslavili.

Zuzka a Václav

Dva muži na cestách aneb Řev v plné síle.

O minulém víkendu sjeli se Řevové v hojném počtu na krkonošskou Möhwaldovu boudu, aby zde technikou pozitivní diskriminace (affirmative action) vybrali ze svého středu dva členy, kterým svévolně přidělili čísla 70 a 60 a vyslali je na cestu kolem světa - ovšem s časovým omezením 120 minut!
Tím těmto dvěma neohroženým mužům způsobili (a to zcela vědomě!) zážitky pohybující se sice mimo zdravý rozum, nicméně (či právě proto) vymykající se běžně chápanému smyslu slova nádhera (velkolepost, skvělost, krása, okouzlení aj. apod.) - vrcholící posléze dojetím.
Za což oba přeživší děkují !!!

Účast: Václav, Zuza, Miro, Gábi, Jakub, Táňa, Jan, Lenka, Kateřina, Martin, Honzík, Hanka, Ema, Adélka, Karel, Vlasta, Olinka, Norbert, Monika, Kelpie, Karel, Zuzana, Marek, Šárka, Jitka, Taťána, 
Zdeněk a Jarda




Doplnění aktuality odkazem na první výběr z fotek:
https://picasaweb.google.com/100621729692713654455/CestaKolemSvetaZa120Minut#

Václav

Další doplnění odkazem na druhý výběr fotek:
http://www.revprirody.cz/picture/0612/70-60/index.htm

Autor: Bertík & Monika