Na Rio de la Plata

Minulý týden odletěla Zuza s výpravou českých zimních plavců do Argentiny.
Jejich cílem je mimo jiné štafetové přeplavání čtyřiceti kilometrové Rio de la Plata nebo plavání u ledovce Perito Moreno v  Parque Nacional de Los Glaciares.
Dnes jsme dostali tuto SMS-ku:

Ahojte, zdravím z Buenos Aires!
Včera jsme přeplavali Rio, byl to úžasný zážitek, 25 hodin na lodi.
Skvěle se tu o nás starají, máme nabitý program, steaky, večeře s velvyslanci...
Je tu 17 stupňů, azuro.
Dnes volby, tak nějaké demonstrace, máme zážitky!
Myslím na vás, Zuza

Rozmarné Blato po šesté

Kterýsi rek vystoupav za veder poledne na kopec a spatřiv šír obzoru, nakročil mu v ústrety a pasuje se s dechem vyřkl památná slova o létu a dalekosti: "Ach ano, ano ... "

Žel, opravdovosti náš věk nepřičítá váhy, leč zhusta nic zaměňuje za mnohost a libuje si v kadeřavé řeči.
Kdo tedy, než my, soudruzi ospalých vod, temností hájů či žhnoucí báně nad hlavou, měli by zvolnit v pokroku a usednout pod stinný altán jsouce připraveni ku slyšení ticha? 

Jako po šestero roků v řadě, svedl nás spolkový obyčej rozruchem cest na Blato, do končin vezkrze příhodných k obcování s rozmarnou spanilostí léta.

Zatímco měřidla přístrojů stoupala k hřejivým výškám rekordů, my klesali do chladiště vln v blahém smyslu plovárenském. 

Večer pak Venuše, Jupiter a nakonec i rozverný Měsíc na nebesích byly nám lampami znamenitějšími než hranice planoucí tmou pro úžeh našich buřtů.

Ach ano, ano ...
Příhody přicházejí taženy jsouc parou, míjí nás a mizí  provázeny dýmem, hlukem a zvoněním.
Jak sladké je posedávat na nádraží a nikam nemířit než k rybníku, jenž naproti čeří svou hláď.
Ničeho neželet, než dne, který zvolna končí. 
Nikoho nečekat, než přátel, co právě odešli.


Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Vláclav, Šárka, Anežka, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a 
Jarda
--- 
Blato, Nová Bystřice,  3. - 6. července 2015