V Klášterním šenku se útulným přítmím šířila vůně pečeného masa. Seděli jsme s Táňou u dlouhého stolu před krbem a odlesky ohně prosvěcovaly sklenice s domácím pivem Benedikt (IPA), že vznášely se jako magické lampy, když jsme je zvedali k ústům.
Stůl pro dvanáct lidí a u něj jen my dva. Tak vytrácí se Řev.
Ale v té atmosféře poklidu, když mazal jsem si chleba škvarkovým sádlem, zasáhl mě náhle jakýsi zmatený obraz události, která se právě přihodila. Stopa pošetilého dění:
Pozorovatel stál nehybně, stín ve stínech večera. Díval se.
U chodníku zaparkovalo auto. Ti, co vystoupili, pan a paní K., pobrali tašky a zmizeli v blízkém domě.
Jiný pán vyšel z poza rohu, zastavil se a použil mobilní telefon.
Pozorovatel si povzdechl.
Odněkud se objevil náklaďáček. Řidič cosi zavolal, pán s mobilem přikývl a ukázal na auto. To za chvíli bylo naloženo a spolu s náklaďáčkem se rozplynulo v šeru.
Pán schoval mobil, rozhlédl se po tiché ulici, ale pozorovatele si nevšiml. Pomalu se vzdaloval podél šedých zdí. Vypadal velmi upracovaně.
Pozorovatel sledoval, jak se vracejí pán a paní K. Zdáli se mu spokojení, poté poněkud zmatení a nakonec rozčilení. Zarazili se na místě, kde chybělo auto.
Obzírali to prázdno. Rozhlíželi se. Přešlapovali sem a tam. Chvíli telefonovali.
Pak odešli.
Pozorovatel stál nehybně. Stín ve stínech večera.
Vlastně ne stín, spíš jen zdání, jen náznak, jen nejasný příslib příběhu.
Zvonila Zuza, že práce ji stále nepouští. My s Táňou dali jsme si další chod a další pivo na počest veselých bohů Siléna, Aegira, Yasigia či Mbaba Mwana Waresy.
Jako zlatý hřeb objevili se Vlasta a Karel a vyprávěli příhodu s autem, možná trochu pravděpodobnější než ta moje tušená (policie jim odtáhla vozidlo až kamsi k Hostivaři), leč neméně nesmyslnou.
Účast: Vlasta, Karel, Taťána a
Jarda
---
Klášterní šenk, pátek 28. března 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat