U Marka (5:22) a Lukáše (8:41) čteme v Novém zákoně historku o dceři Jairově, která na pokyn Ježíše vstala z mrtvých: "Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘ Tu děvče hned vstalo a chodilo."
Podivný pan Michel de Ghelderode ve své Slečně Jairové ukázal nám, jak by takové vzkříšení mohlo vypadat dnes a na co se lidé, kteří v ně věří, mají těšit.
Oč lepší a normálnější jsou ti zlomyslní, ziskuchtuví a šíleni obyvatelé vlámského městečka, než jejich sousedka slečna Jairová probuzená, nemrtvá, neživá.
Vyšinutý pašijový čas jako karneval soumraku světa míjí nás za ohradou dvorku, kde děje se příběh hrozný, hrůzný a nepochopitelný.
Víc nakonec věříme karikaturám než nesmyslnému zázraku.
Odvážná a fascinující inscenace.
Scéna, kostýmy, hudba, režie a především členové našeho oblíbeného divadla tak včera velkolepě uzavřeli spolkovou divadelní sezónu 2013-2014.
Děkujeme.
Účast: Jaromír, hosté (10), Taťána
a Jarda
----
SLEČNA JAIROVÁ
Divadlo v Dlouhé, úterý 28. dubna 2014
Autor - Michel de Ghelderode
Překlad - Tomáš Kybal
Režie - Hana Burešová
Dramaturgie - Štěpán Otčenášek
Scéna - Martin Černý
Kostýmy - Hana Fischerová
Hudba Vladimír Franz
Hráli:
Miroslav Táborský - Jairos
Lenka Veliká - Paní Jairová
Magdalena Zimová - Blandina, jejich dcera
Jan Meduna - Kubíček, její snoubenec
Jan Vondráček - Kalifáš, vikář
Tomáš Turek - Kloribus, doktor
Emma Černá - Antikva Mankabéna
Martin Matejka - Marienka Chrchla
Martin Veliký - Marienka Cuchta
Peter Varga - Marienka Krkna
Jiří Wohanka - Cizinec (Lazar)
Jiří Wohanka - Truhlář
Halina Ničová - Sousedka
Jiří Wohanka - Muž s lucernou
Martin Veliký, Martin Matejka, Peter Varga, Halina Ničová, Zuzana Kolomazníková - Maškary
Tomáš Zvědělík - Zrzoun
Datum premiéry: 3.5.2013
Délka představení: 150 min
úterý 29. dubna 2014
čtvrtek 24. dubna 2014
Buchty a loutky reloaded
Tentokrát převážil vtip a hravost nad hrůzou a ponurostí Psycha, kterým jsme se ve "Švanďáku"
probáli před dvěma roky.
Není než žasnout nad vynalézavostí loutkářů, s jakou přeložili (reloaded) životnost svých absurdních příběhů do dřevěného (papír, PVC, hadry atd. aj.) světa.
Píšu záměrně svých, neboť tyto Čelisti měly s původními Spielbergovými (Jaws) pramálo společného.
A tomu jsem upřímě rád.
Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Václav, Šárka, Taťána a
Jarda
----
ČELISTI RELOADED
Buchty a loutky ve Švandově divadle středa 23. dubna 2014
Scénář a režie: Radek Beran a Buchty a loutky
Udělena cena za herecký výkon Marku Bečkovi na festivalu Skupova Plzeň 2012!
PREMIÉRA - 26.listopadu.2011
probáli před dvěma roky.
Není než žasnout nad vynalézavostí loutkářů, s jakou přeložili (reloaded) životnost svých absurdních příběhů do dřevěného (papír, PVC, hadry atd. aj.) světa.
Píšu záměrně svých, neboť tyto Čelisti měly s původními Spielbergovými (Jaws) pramálo společného.
A tomu jsem upřímě rád.
Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Václav, Šárka, Taťána a
Jarda
----
ČELISTI RELOADED
Buchty a loutky ve Švandově divadle středa 23. dubna 2014
Scénář a režie: Radek Beran a Buchty a loutky
Udělena cena za herecký výkon Marku Bečkovi na festivalu Skupova Plzeň 2012!
PREMIÉRA - 26.listopadu.2011
úterý 22. dubna 2014
Pavlovský košt po deseti letech
Na Velký pátek, v podvečer 9. dubna 2004, dorazilo 11 členů Řevu přírody poprvé do Pavlova pod Pálavou, aby zúčastnilo se slavného Koštu vín.
Byli to Jitka, Zdeněk, Vlasta, Kája, Tomáš, Karel, Zuza, Václav, Artur, Táňa a Jarda.
My před deseti lety.
A činili jsme se tenkrát velmi. Nejen v radostném pití skvělých pozdních sběrů a výběrů z hroznů, ale i v průzkumu neobyčejné místní přírody a přilehlého okolí.
Poprvé přešli jsme podélně celé pohoří Pálavy na jeden zátah (neuvěřitelných 12km!), pluli jsme po Černé Dyji a navštívili všechny tehdy dostupné pavlovské sklepy (U Bednářů a Venuši).
Obrázky ZDE a ZDE
Od té doby nevynechali jsme jediný rok.
Letos slibovaly Velikonoce na sklonku dubna teplé a krásné počasí. A opravdu, jednou bylo teplo a jindy zase krásně. Inu povětrný měsíc apríl!
Kosatce (Iris pumila) a koniklece (Pulsatilla grandis) na stráních u Děvíček již odkvetly, ale hlaváček (Adonis vernalis) ještě tu a tam zasvítil mezi kameny, na kterých se namlouvaly ještěrky zelené (Lacerta viridis).
Křižovali jsme Pálavou a Tabulovou horou, navštivili Mikulov i Lednici, kde jsme se projeli po Zámecké Dyji a říkali si v tištěném Průvodci parkem a pátrali po sto vzácných stromech, označených k poučení dítek a nás dychtivých cedulkami s čísly.
Pod Klentnicí přelezli jsme ochranný plot a vstřebávali energii kamenného kruhu s ústředním menhirem, v jehož skleněném oku svět se proměňuje.
V sobotu šťastně obsadili jsme stůl na balkoně pavlovského kulturáku a úderem desáté začali koštovat všechny ty dobroty, které nám s láskou zdejší vinaři připravili. Letos vylévali jsme jen pramálo. A nejlépe možná zachutnal mi tramín.
A nakonec začala hrát Cimballica!
Amen.
Účast: Hanka, Ema, Adélka, Honzík, Lenka, Taťána a
Jarda
---
Vinařský dům, Pavlov 18.- 21. dubna 2014
Byli to Jitka, Zdeněk, Vlasta, Kája, Tomáš, Karel, Zuza, Václav, Artur, Táňa a Jarda.
My před deseti lety.
A činili jsme se tenkrát velmi. Nejen v radostném pití skvělých pozdních sběrů a výběrů z hroznů, ale i v průzkumu neobyčejné místní přírody a přilehlého okolí.
Poprvé přešli jsme podélně celé pohoří Pálavy na jeden zátah (neuvěřitelných 12km!), pluli jsme po Černé Dyji a navštívili všechny tehdy dostupné pavlovské sklepy (U Bednářů a Venuši).
Obrázky ZDE a ZDE
Od té doby nevynechali jsme jediný rok.
Letos slibovaly Velikonoce na sklonku dubna teplé a krásné počasí. A opravdu, jednou bylo teplo a jindy zase krásně. Inu povětrný měsíc apríl!
Kosatce (Iris pumila) a koniklece (Pulsatilla grandis) na stráních u Děvíček již odkvetly, ale hlaváček (Adonis vernalis) ještě tu a tam zasvítil mezi kameny, na kterých se namlouvaly ještěrky zelené (Lacerta viridis).
Křižovali jsme Pálavou a Tabulovou horou, navštivili Mikulov i Lednici, kde jsme se projeli po Zámecké Dyji a říkali si v tištěném Průvodci parkem a pátrali po sto vzácných stromech, označených k poučení dítek a nás dychtivých cedulkami s čísly.
Pod Klentnicí přelezli jsme ochranný plot a vstřebávali energii kamenného kruhu s ústředním menhirem, v jehož skleněném oku svět se proměňuje.
V sobotu šťastně obsadili jsme stůl na balkoně pavlovského kulturáku a úderem desáté začali koštovat všechny ty dobroty, které nám s láskou zdejší vinaři připravili. Letos vylévali jsme jen pramálo. A nejlépe možná zachutnal mi tramín.
A nakonec začala hrát Cimballica!
Amen.
Účast: Hanka, Ema, Adélka, Honzík, Lenka, Taťána a
Jarda
---
Vinařský dům, Pavlov 18.- 21. dubna 2014
středa 2. dubna 2014
Indický Benedikt, vytrácení a příhoda s autem
V Klášterním šenku se útulným přítmím šířila vůně pečeného masa. Seděli jsme s Táňou u dlouhého stolu před krbem a odlesky ohně prosvěcovaly sklenice s domácím pivem Benedikt (IPA), že vznášely se jako magické lampy, když jsme je zvedali k ústům.
Stůl pro dvanáct lidí a u něj jen my dva. Tak vytrácí se Řev.
Ale v té atmosféře poklidu, když mazal jsem si chleba škvarkovým sádlem, zasáhl mě náhle jakýsi zmatený obraz události, která se právě přihodila. Stopa pošetilého dění:
Pozorovatel stál nehybně, stín ve stínech večera. Díval se.
U chodníku zaparkovalo auto. Ti, co vystoupili, pan a paní K., pobrali tašky a zmizeli v blízkém domě.
Jiný pán vyšel z poza rohu, zastavil se a použil mobilní telefon.
Pozorovatel si povzdechl.
Odněkud se objevil náklaďáček. Řidič cosi zavolal, pán s mobilem přikývl a ukázal na auto. To za chvíli bylo naloženo a spolu s náklaďáčkem se rozplynulo v šeru.
Pán schoval mobil, rozhlédl se po tiché ulici, ale pozorovatele si nevšiml. Pomalu se vzdaloval podél šedých zdí. Vypadal velmi upracovaně.
Pozorovatel sledoval, jak se vracejí pán a paní K. Zdáli se mu spokojení, poté poněkud zmatení a nakonec rozčilení. Zarazili se na místě, kde chybělo auto.
Obzírali to prázdno. Rozhlíželi se. Přešlapovali sem a tam. Chvíli telefonovali.
Pak odešli.
Pozorovatel stál nehybně. Stín ve stínech večera.
Vlastně ne stín, spíš jen zdání, jen náznak, jen nejasný příslib příběhu.
Zvonila Zuza, že práce ji stále nepouští. My s Táňou dali jsme si další chod a další pivo na počest veselých bohů Siléna, Aegira, Yasigia či Mbaba Mwana Waresy.
Jako zlatý hřeb objevili se Vlasta a Karel a vyprávěli příhodu s autem, možná trochu pravděpodobnější než ta moje tušená (policie jim odtáhla vozidlo až kamsi k Hostivaři), leč neméně nesmyslnou.
Účast: Vlasta, Karel, Taťána a
Jarda
---
Klášterní šenk, pátek 28. března 2014
Stůl pro dvanáct lidí a u něj jen my dva. Tak vytrácí se Řev.
Ale v té atmosféře poklidu, když mazal jsem si chleba škvarkovým sádlem, zasáhl mě náhle jakýsi zmatený obraz události, která se právě přihodila. Stopa pošetilého dění:
Pozorovatel stál nehybně, stín ve stínech večera. Díval se.
U chodníku zaparkovalo auto. Ti, co vystoupili, pan a paní K., pobrali tašky a zmizeli v blízkém domě.
Jiný pán vyšel z poza rohu, zastavil se a použil mobilní telefon.
Pozorovatel si povzdechl.
Odněkud se objevil náklaďáček. Řidič cosi zavolal, pán s mobilem přikývl a ukázal na auto. To za chvíli bylo naloženo a spolu s náklaďáčkem se rozplynulo v šeru.
Pán schoval mobil, rozhlédl se po tiché ulici, ale pozorovatele si nevšiml. Pomalu se vzdaloval podél šedých zdí. Vypadal velmi upracovaně.
Pozorovatel sledoval, jak se vracejí pán a paní K. Zdáli se mu spokojení, poté poněkud zmatení a nakonec rozčilení. Zarazili se na místě, kde chybělo auto.
Obzírali to prázdno. Rozhlíželi se. Přešlapovali sem a tam. Chvíli telefonovali.
Pak odešli.
Pozorovatel stál nehybně. Stín ve stínech večera.
Vlastně ne stín, spíš jen zdání, jen náznak, jen nejasný příslib příběhu.
Zvonila Zuza, že práce ji stále nepouští. My s Táňou dali jsme si další chod a další pivo na počest veselých bohů Siléna, Aegira, Yasigia či Mbaba Mwana Waresy.
Jako zlatý hřeb objevili se Vlasta a Karel a vyprávěli příhodu s autem, možná trochu pravděpodobnější než ta moje tušená (policie jim odtáhla vozidlo až kamsi k Hostivaři), leč neméně nesmyslnou.
Účast: Vlasta, Karel, Taťána a
Jarda
---
Klášterní šenk, pátek 28. března 2014
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)