Zemřít prý znamená přidat se k většině. Těžko ovšem představit si ty zástupy předků, ztracené v neznámu naší budoucnosti!
Přesto si je však v těchto dnech připomínáme.
Proč?
Keltové, kteří před dvěma a půl tisící lety žili a umírali na stejných místech jako my dnes, slavili počátkem listopadu Nový rok.
Novoroční noc bývá vždy magická, ale ta jejich, s podivným jménem Samhain, otevírala bránu mezi světy, mrtví se vraceli z říše temnot a krajinou bloudily zlé mocnosti. Proto se zapalovali ohně a obětovali dary. Neboť není nic zoufalejšího, než zapomenutí mrtví.
K této pradávné tradici se přihlásil roku 998 benediktinský opat Odilo z Cluny a na den 2. listopadu přikázal slavit památku zemřelých, neboli Dušičky.
Není třeba přílišné obrazotvornosti k vysledování jeho pohnutek. Tento zbožný muž totiž pocházel ze staré šlechtické rodiny z Auvergne, francouzské provincie, nazvané podle mocného keltského kmene Arvernů, jejichž náčelník Vercingetorix spojil "veškeré obyvatelstvo Galie k poslednímu velkému pokusu vybojovat si svobodu a nezávislost na římské republice, proti prokonzulovi a pozdějšímu diktátorovi Gaiu Juliu Caesarovi".
Hlavním sídlem Avernů bylo Nemossus, později zvané Augustometum nyní Clermont, město, kde se roku 962 Odilo, jehož později prohlásili za svatého, narodil.
Ostatně jméno Odilo vzniklo zdrobněním germánského Odo - Otto (Od = bohatý) a není bez zajímavosti, že druhého listopadu si Gótové a později i Frankové, sídlící také v okolí Clermontu, připomínali Ódina, jenž měl na starosti všechny zemřelé.
Jenže ...
Jenže na rozdíl od Keltů a Germánů omezují křesťané o Dušičkách svou pozornost pouze "na všechny věrné zemřelé", čili jen na ty zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do nebe a nacházejí se podle učení katolické církve ve fázi "očišťování", tedy v "očistci". Ti, kteří již dosáhli svatosti, jsou vzpomínáni o den dříve na slavnosti Všech Svatých a ti s jiným světovým názorem zůstávají nepovšimnuti vůbec.
Naštěstí první světová válka, na jejíchž bojištích zahynulo "demokraticky", tj. bez ohledu na vyznání, nevídané množství lidí, zpopularizovala svátek Dušiček do dnešní všeobecné podoby vzpomínky na své mrtvé.
Ale vraťme se na začátek této úvahy: mají nebožtíci opravdu přesilu? Kolik vlastně lidí již v průběhu věků zemřelo?
Abychom dospěli k nějakému relevantnímu výsledku, musíme vzít v potaz, kdy poprvé lidé vznikli a jaká byla odhadovaná rychlost růstu populace v jednotlivých historických obdobích.
Tohoto výpočtu se ujal demograf Carl Haub z Population Reference Bureau:
"Na základě publikace Spojených národů Determinants and Consequences of Population usoudil, že první Homo sapiens se objevil asi před 50 tisíci let a celou populaci představovali dva lidé – jako Adam a Eva. Víme jen málo o životě v době tak dávné, ale průzkumem údajů OSN a dalších Haub spočítal, že okolo roku 8000 před Kristem, v době zemědělské revoluce na Středním východě, Země hostila zhruba pět milionů lidí.
Mezi vzestupem zemědělství a vrcholem římské vlády byl růst populace pomalý; o méně než pouhou desetinu procenta za rok. Touto rychlostí se lidstvo dopracovalo k 300 milionů lidí, kteří obývali Zemi v roce 1 našeho letopočtu.
Tento počet se později snížil, když různé mory zkosily velkou část lidstva. (Černá smrt ve 14. století vybila nejméně 75 milionů lidí.) V důsledku toho do roku 1650 světová populace vzrostla na pouhých 500 milionů.
Do roku 1850 se však díky vylepšenému zemědělství a hygieně zdvojnásobila na více než jednu miliardu."
31. října 2011 populace lidí na Zemi podle OSN dosáhla počtu 7 miliard jedinců s mírně rostoucím tempem růstu (opisující přibližně exponencielu) s efektivní hodnotou 1,092 % ročně.
Ze všech těchto čísel lze usoudit, že armáda mrtvých čítá více než 100 miliard nebožtíků!
Jenže...
Jenže, víme my vůbec, kdo byli naši prvotní prapředci?
Prof. Dr. Joshua Akey z Washingtonské univerzity totiž letos oznámil, že se svým týmem našel u členů tří afrických kmenů zvláštní DNA.
Vědci zkoumali DNA u 15 jedinců z různých kmenů mluvících unikátním mlaskavým jazykem, který je připisován nejstarším Afričanům. Po dlouhém ověřování výsledků dospěli badatelé k závěru, že našli „neznámou DNA“ starou až 2 miliony let.
Přestože zkoumaní lidé žijí na opačných stranách rovníkové Afriky, odděleni stovkami kilometrů džungle, měli tuto pradávnou složku společnou. Ještě pozoruhodnější je, že tento genom patřil člověku, který byl „anatomicky příbuzný s moderním člověkem“.
O moderním člověku, jehož potomky mají být všichni žijící lidé, se předpokládá, že se vyvinul asi před 200 až 280 tisíci let v Africe. Jak je tedy možné, že afričtí domorodci mají ve své DNA přísadu desetkrát staršího genomu moderního člověka?
Asi nejen mne, jako milovníka děl Zecharia Sitchina, napadlo v souvislosti s touto záhadou, že se možná jedná o potvrzení jeho neobyčejně smělých teorií!
Zecharia Sitchin totiž na základě své analýzy dochovaných sumerských textů tvrdil, že kolem našeho Slunce krouží hypotetická planeta Nibiru, kterou obývala technologicky vysoce vyvinutá, lidem podobná rasa, jíž Sumerové říkali Anunnaki.
Tito "bohové" hledali na Zemi nerostné suroviny, hlavně zlato, které našli a těžili v Africe. K těžbě však potřebovali výkonné a inteligentní dělníky. Sitchin věřil, že Anunnaki proto geneticky vyvinuli křížením svých mimozemských genů s geny Homo erectus předky moderního člověka.
Naše předky.
Jarda
