Jakou chuť má burčák? Pokaždé jinou. Ani sladkou, ani trpkou.
Záleží na času kvasu, jakož i kvasu času.
Na správný okamžik se čekávalo ve sklepích i několik hodin, během nichž se popíjelo víno a hloubalo o životě.
Burčák se rodí z vinného moštu ve stádiu rovnováhy alkoholu s cukrem. Je bouřlivý a teplý.
Jako vášeň. Jako mládí.
A zrovna tak rychle zaniká.
Pálava, ta měsíční bohyně, co chvíli mizela v deštivých mracích, které, jak Vlasta viděla svým okouzleným zrakem, živeny byly kužely páry, stoupajícími z vod Novomlýnských nádrží.
Večer se otřepával po posledním lijáku a mlha, táhnoucí se z vinohradů, zanechávala na jazyku zvláštní pocit příslibu a tajemství.
Obcházeli jsme Pavlov, koštovali burčák a šero ze sklepů měnilo den v noc.
V kuchyni Vinařského domu pak seděli jsme a povídali dlouho přes půlnoc, neboť poslední přijedší propustila dálnice D1 až se střídou pátku a soboty. Ale burčák nás průběžně posiloval velmi.
Pověra praví, že burčáku měli bychom vypít tolik, kolik máme krve. Průměrným lidským organismem koluje přibližně 4–6 litrů krve, což je asi 8 % tělesné hmotnosti.
Pravý burčák obsahuje až šest procent alkoholu. Kromě toho v něm bouří velké množství kvasinek, které mají v sobě komplex vitamínů B. Jedním z nich je tiamin, který podporuje srdeční činnost. A kyselina nikotinová a nikotinamid zabraňují nervovým a kožním poruchám. Kyselina pantotenová chrání tělo proti onemocnění sliznice a zažívacího ústrojí. Pozitivní, čistící působnost na trávicí ústrojí je nepochybná.
Celou noc valila se voda z atmosférických front a tloukla do hroznů. Kolem desáté ale kapky prořídly a Děvičky vystoupily z oparu jako právě zakotvená archa na Araratu. A tak naplnili jsme své sklenice opět burčákem, neboť psáno jest, že po potopě: "
Noe pak obíraje se zemí, začal dělati vinice. A pije víno, opil se ..." (Genesis, 9.20,21).
Item zazpívali jsme
Táňa má narozeniny, my máme přáni jediný ...
Posléze však, zlákáni předzvěstí zlepšeného počasí, odložili jsme nádoby s mokem již pravda stárnoucím a vydali se do různých světa stran nejen zaopatřit zásoby burčáku čerstvého:
Pavlov, Děvičky, Lednice, Valtice. (Jen Bulhary ne).
V podvečer opět navštívili jsme sklepy na České i jinde a u burčáku dobře bylo.
I na penziónu navršilo se ho množství víc než dostatečné, takže nic nebránilo opětovné zdravotní kůře.
Ani jsme si v té pohodě neuvědomili, jakou je náš burčák vlastně zvláštností, neboť čerstvě zkvašený hroznový mošt jinde takřka nenajdeme. Nejen že se v cizině nepije v takové míře jako u nás, ale dokonce pro něj nemají ani žádné přesné pojmenování! Většinou se název vyjadřuje opisem (
partially fermented wine…).
Pak přihnala se od jihovýchodu bouřka a zužovala kraj až do dalšího rána.
Neděle se probudila celá uráchaná a my začali po snídani balit. Ještě nakoupit u Šilinků, ještě ochutnat dnešní burčák, ještě skvostný oběd v hotelu Pavlov a pak domů - po úžasné dálnici D1!
Opouštěli jsme Pálavu, ten podmanivý balvan vápence v žírné krajině, kde lidé budovali svá stálá sídliště už před 30 000 lety, kde římský císař
Marcus Aurelius hodlal vystavět hlavní město nové provincie a kde se nechávali
pohřbívat velcí germánští králové.
Opouštěli jsme Pálavu dávných pověstí a starých vinohradů, jejichž vůně a chuť ulpívá na jazyku společně s mlhou věků.
Odjížděli jsme možná nadlouho a lijavec za námi zatáhl oponu.
Účast:
Vlasta, Karel, Zuza, Václav, Šárka, Anežka, Táňa, Jakub, Jan, Petr, Taťána a
Jarda
---
Pavlov, 12. - 14. září 2014
