Milí přátelé,
dovoluji se s vámi podělit o radost ze zdolání "údajně" nejvyšší evropské hory, Elbrus. Podle Rusů sice jde o nejvyšší horu bez slov "údajné", ale zeptejte se Francouzů. Takže zpět k tématu. Na nejvyšší vrchol Elbrusu ve výšce 5 642 m.n.m. jsem vystoupil v neděli 8.7.2012 v 10:00. Musím přiznat, že cesta byla náročná (těžší než na Mont Blanc) a dlouhá. Vstávali jsme ve 2:50 a vycházeli ve 3:30. Až do osmé jsme šli ve stínu a byla zima (kolem mínus 8 C). Jakmile jsme se dostali do sedla mezi dvěma vrcholy na sluníčko, začalo být teplo. Dolů cesta trvala již rychle. Část jsem jel na igelitové tašce jako drak. A protože jsem při sestupu pospíchal (šel jsem na pomoc kolegovi co měl horskou nemoc), udělalo se mi také špatně. Ale vrátil jsem se živý a zdravý, a to je hlavní. Pokud to shrnu, tak počasí nám přálo. Při aklimatizačních výstupech jsme občas zmokli, či šli ve sněžení, při výstupu na Elbrus jsme měli však počasí skvělé. Co se týče samotného Ruska, tak místní lidé byli vstřícní a přátelští, vojáci (hlídali blízkou hranici s Gruzií) komisní a upjatí a všude kolem hrozný nepořádek. Pro zájemce o aktuální pohled na hezkou krajinu a kopce připojuji odkaz na první výběr fotek:
https://picasaweb.google.com/100621729692713654455/Elbrus2012#
Mezi fotkami je záběr na jednu spolucestovatelku, která je zraněná odvážena dolů na koni. V jejím případě jsem asistoval při operaci, kdy se bez umrtvení musel strhnout nehet na palci u nohy. Tento zážitek považuji za velmi silný a poučný. Operaci prováděl náš horský vůdce (po telefonní konzultaci s dvěma chirurgy z Česka) ve stanovém táboře v Zelené gostinici ve výšce 2 600 m. Jemu všechna čest a zraněné obdiv za to, že to vydržela. Jako operační nástroj sloužil víceúčelový nůž švýcarské armády (měl ostré nůžky!!! a pevné kleště!!!).
O tom, jaká hora je další na řadě, nyní přemýšlím.
Václav
