Řev přírody na Möhwaldově boudě

Milí přátelé!

Blíží se naše shledání v Krkonoších, již příští týden !
Pro přehled uvádím rekapitulaci, jak to s námi vypadá.

Máme objednáno ubytování se snídaní od 8.6. do 10.6. – pátek až neděle (4 z Odolky a pes pouze v so+ne).
Na pokojích budeme takto:

č. 0: Václav a Zuzka Pátkovi 2x
č. 1: Miro a Gábi Urbanovi 2x
č. 2: Jakub, Táňa a Jan Šmejkalovi 2,5x
č. 3: Lenka a Kateřina Kocourkovy 2x
č. 4: Honzík, Hanka, Ema a Adélka 4x
č. 5: Karel a Vlasta Koubští 2x

č. 7: Olga Malá 1x
č. 9: Norbert a Monika Riegelovi 2x
č. 10: Jarda a Táňa Šmejkalovi 2x

č. 13: Karel, Zuzana, Marek, Šárka Dlouzí 4x
č. 14: Zdeněk a Jitka Kocourkovi 2x

Celkem nás bude 26 oslavovadel.
Možná dorazí ještě Hanka a Jiří Svobodovi a Honzík Stejskal s Blankou (celkem 30 oslavovadel).

Na sobotu máme bloknutou Bažinu, kde budeme rožnit masíčko a opékat buřty.
V sobotu se naobědváme asi někde na výletě a v neděli také.

Celou chalupu máme pro sebe a ještě jsou volné dva pokoje,
kdyby se chtěl ještě přidat někdo z juniorů případně i seniorů.

Těšíme se.

Táňa a Jarda

Benátský karneval srandy

Když se dvacet Řevů tenkrát v roce 2007 bavilo při Goldoniho frašce Lhář (Il bugiardo), já, sklácen chřipkou, tiše jsem jim při polykání aspyrinu záviděl.
Včera jsem si však při tomtéž představení Divadla v Dlouhé ověřil, že lékem na chřipky světa nejsou pilulky ale smích a že pan Vondráček je v tomto směru vskutku božský lékárník!

Účast: Jitka, Zdeněk, Lenka, Kateřina, Taťána, hosté (8) a
Jarda
____

LHÁŘ
Divadlo v Dlouhé 24.05.2012

Autor: Carlo Goldoni
Režie: Hana Burešová
Dramaturgie :Štěpán Otčenášek
Scéna: David Marek
Hudba :Petr Skoumal

Hráli: Jan Vondráček - Lelio
Pavel Tesař - Arlecchino
Jiří Wohanka - Pantalone
Vlastimil Zavřel - Doktor Balanzoni
Helena Dvořáková - Rosaura
Klára Sedláčková-Oltová - Beatrice
Premiéra: 16.04.2005

Indián v egyptské hrobce

Salonku v El Pablu, kde jsme se včera po čase opět sešli, vévodila tentokrát velká malovaná mapa Argentiny.
Nová těžká křesla u dlouhého dřevěného stolu navozovala atmosféru jídelen jihoamerických rančů. Z rohu místnosti se na nás šklebil indián ve slavnostní péřové čelence, jak ji známe z Vinnetoua. To vše samozřejmě stále doprovázely barevné hieroglyfy staroegyptského ražení.
Opravdu nápadité spojení, které nám udělalo radost, neboť souzní se základní myšlenkou Řevu přírody: "Všechno je všechno."

Probrali jsme na úvod něco technických drobností blížícího se spolkového výjezdu do Krkonoš a pak se plně věnovali zde nabízeným požitkům a zábavě všeobecné.
Příjemně jsme poseděli a exkluzivně pojedli.
(Skutečně si myslím, že tu připravují jedny z nejlepších steaků v Praze!)
Připománám, že toto, poněkud skromně navštívené Seřvání, bylo poslední před letní sezónou. Další zorganizujeme až v říjnu.

Účast: Zdeněk, Lenka, Olinka, Taťána a 
Jarda

Noční ptačí koncerty

Začalo to 1. května večer. Prostě jak říká klasik: „Byl pozdní večer první máj, večerní máj byl lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas …“ Otevřeným oknem se nám do pokoje nesl krásný ptačí zpěv. Všimli jsme si toho večer, když jsme šli v prvomájový den spát. Se Zuzkou jsme začali diskutovat, co to tak krásně zpívá. Hrdlička to nebyla. To tedy opravdu ne. A zpěv nekončil. Pokračoval celou noc. To jsme poznali, když jsme se na chvíli v noci probudili. Ráno jsme pokračovali v diskuzi. Co to bylo? Že by kosák? Nebo něco jiného? Jak již víme od jiných klasiků (např. pan Jirotka a jeho Saturnin), v románech se objevuji občas zkreslené informace. Nyní dovozuji, že by to mohlo být i v poezii. Jaký to vlastně zní v noci ptačí zpěv? Zuzce to prostě nedalo a stále o tom přemýšlela. V sobotní ráno při poslouchání meteoru na to konečně přišla. Doufám, že jste zvědaví? Dříve než vám prozradím, kdo tak krásně večer a v noci zve ku lásce, musím říci, jak na to Zuzka přišla. Vzpomněla si, že máme doma CD s nahrávkami hlasů ptáků: "Ptáci našich měst a vesnic. Hlas pro tento den." A tam, na CD č.2, nahrávka č. 15. Ano již to víte, je to slavík obecný - Luscinia megarhynchos! A pak jsem si vzpomněl na pokračování Máchovy básně: „… svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech.“ Vždyť on nám to Mácha naznačoval, že v noci zpívá slavík. Jen s tou růží mne to zmátlo. Nyní na jaře růže ještě nekvetou a tak tam mohla být těžko její vůně. Otázkou ještě je, zda Mácha slyšel večer dva zpěvné ptáky či jen jednoho. Já sám jsem hrdličku v pozdní večer neslyšel. To jsem si uvědomil, když jsem hlas hrdličky zaslechl ráno. Přestože nemám hudební sluch, je jasné, že zaměnit hrdličku se slavíkem nelze. Po vzoru Saturnina tedy dovozuji. V pozdní večer Mácha slyšel pouze slavíka. Hrdlička ve skutečnosti zpívala až ráno.  Mácha však umělecky přidal v pozdní večer ještě hrdličku. Všimněte si, zatímco hrdlička je ženského rodu, slavík je rodu mužského. Mácha tedy zaměnil pohlaví, která zvou ku lásce.

A kdo jste v pozdní večer, v noci či časné ráno neposlouchali, tak určitě budete mít ještě příležitost. Noční slavičí zpěv trvá téměř celé jaro.

Pokud bychom nyní do textu Máje správně dosadili namísto hrdličky slavíka, tak inkriminovaných text básně zní: Byl pozdní večer první máj, večerní máj byl lásky čas, slavičí zval ku lásce hlas …“.

Možná, že by se měla podobnou analýzou prozkoumat celá slavná báseň. Tuto záležitost však ponecháme na jindy.
Příjemné poslouchání nočního slavičího zpěvu.