Berťas
pondělí 20. února 2012
Dobrý večer,
jelikož ve čtvrtek jdeme na večeři, rád bych Vás upozornil na nový příspěvek na www.restaurovanikovu.cz o stolním stříbře. Je mi jasné, že je to nošení dříví do lesa, ale přeci jen abychom u tabule nezaváhali. Jiří
Stanislav Guth-Jarkovský by měl určitě radost. i my ji určitě budeme mít ve čtvrtek u Chlupatýho ducha.
Berťas
Berťas
sobota 18. února 2012
O Vláďově mrtvole, Mozartovi a konci světa
Nedávno zde Vláďa psal o znalosti, či spíše neznalosti cizích jazyků, a o své unikátní studijní metodě, k níž je ovšem zapotřebí mrtvoly (Leiche), zbraně (Waffe), případně i vraha (Mörder).
Což mi připomělo pana radu Vacátka a jeho mordpartu.
Mord.
Slyšíte to? Takové jadrné "české" slovo!
A není jediné, další podobné výrazy na nás vykukují ze všech koutů našeho života. Nevěříte?
Vezměme si třeba za příklad instituci bydlení a hned se nám vybaví nespočet ryzích, i když trochu starosvětských názvů.
Namátkou: kvartýr (byt), špehýrka (malé okénko ve dveřích), cimra (místnost), konk (chodba), kvelb (malá místnost), klandr (zábradlí), podesta (odpočívadlo na schodech), krancle (římsy), kredenc (příborník), tištuch (ubrus), sesle (židle), štokrle (židle bez opěradla), lustr (stropní světlo), šifonér nebo veškostn (šatník, prádelník), betle (postel), strožok (slamník), lajntuch (prostěradlo), tebich (koberec), firhaňky (krátké záclony), stóry (dlouhé záclony), lavór (umyvadlo), špajz (spíž) atd. apod.
Když chceme mít doma všechno v cajku (v pohodě), nemůžeme se jen tak flinkat (nic nedělat) nebo neustále hauzírovat (chodit po návštěvách) po známých, ale naopak, měli bychom se tumlovat (snažit), aby byl všude ordnunk (pořádek) a ne švajneraj (nepořádek), protože to by jsme se moc nevycajchnovali (neukázali v dobrém světle). (Doc.Dr.B.Junková)
A to je jen malá ukázka jedné z desítek dalších oblastí!
Nebuďme tedy, co se týče cizích jazyků, na sebe příliš přísní. Z předešlého vyplývá, že jsme ve skutečnosti takoví tajní, neuvědomělí bilingvisté.
Jistě, mnohým to přijde jako nepravda, ale co už je dnes pravdivé?
Včera vysílala ČT2 Formanův film Amadeus. Nechci se nyní zabývat známou kontroverzností námětu, jen upozorňuji na název: Amadeus.
Proč Amadeus?
Inu proto, řeknete si, že film pojednává o rakouském skladateli Wolfgangu Amadeovi Mozartovi.
Jenže chyba lávky!
Tento hudební génius byl pokřtěn jmény Johannes Chrystostomus Wolfgangus Theophilus, z nichž se nejvíce vžilo Wolfgang Mozart.
Tvar Amadeus je latinským překladem jména Theophilus a Mozart jej takto nikdy nepoužíval, to spíše ve formě Amadé či Amadeo. Podoba jména Wolfganag Amadeus Mozart se prosadila teprve ve 20. století.
Takže zrovna tak by se film mohl jmenovat Bohumil, což je překlad český, a s pravdou by to vyšlo nastejno.
Připadá mi, že svět je jedna velká vesnice, která ráda naslouchá pomluvám, klevetám a fámám, až jim uvěří a zachází s nimi jako s danou skutečností.
Francouzský profesor Jean-Noel Kapferer napsal ve své studii Fáma – nejstarší médium světa (Praha, Práce, 1992), že "fáma je informace předkládaná k věření. Souvisí s aktuálním děním a je rozšiřována bez oficiálního ověření."
(Fáma v podobě trouby se ostatně stala i atributem našeho světce sv. Jana Nepomuckého.)
Jednou z takových fám, které milujeme, jsou informace o blížícím se konci světa.
Letos nastane 21. 12. 2012. Zaručeně. Ten den totiž končí 5126 let trvající cyklus mayského kalendáře.
Autor José Arguelles v knize z roku 1987 označil toto datum za "konec světa, jak ho známe my". Pod vlivem jeho díla se zrodila celá armáda teoretiků mayské civilizace, jejichž spekulace o zkáze a konci světa zaplavily všechna média.
Není to nic nového. První hysterie kolem konce světa prý nastala už v roce 1000. Sugestivně o tom píše francouzský autor Jacques Bergier: "V Paříži vypukla záplava dobra. (...) Jedni chtěli vracet lichvářské úroky, jiní se naopak snažili v rozporu s obvyklým lidským chováním být ještě lepší než dobří a odmítali přijmout vracení lichvářské ceny a úroky, které z nich byly vydřeny. Vše se stávalo groteskou. Kam se člověk podíval, všude jen čestní, spravedliví a odpouštějící lidé. Protože tak si vypočítali věčnou spásu: pokud zůstanou podvedení, mají snad dobrou šanci, že jim utrpěné bezpráví bude započteno proti spáchanému...
Obchodní vztahy mezi městy a zeměmi se hroutí, objevuje akutní nedostatek potravin, ve velkých městech se již šíří hlad, je však přijímán s osudovou smířeností. Proč ještě jíst a pít, když za několik týdnů stejně nastane konec světa?
Tomuto kolektivnímu šílenství nepropadají jen prostí lidé. Stranou nezůstávají ani duchovní...
31. prosince 999 očekává konec časů v Římě i papež Silvestr II. a slouží svou domněle poslední půlnoční mši. Bije půlnoc, v kostele nastává hrobové ticho - jako ostatně po celém kontinentu. Všichni čekají na zvuk nebeských trub, na narůstající hřmění, na zástupy andělů a konec světa.
Nestalo se samozřejmě nic... Přesto, že konci světa nakonec věřili všichni..."
Jenže.
Jenže o nějaké zvláštní hysterii kolem přelomu let 999 a 1000 neexistují žádné důkazy. Jako mnohem vhodnější chvíle pro zánik světa bylo za prvé vnímáno tisící výročí Kristovy smrti (nikoli narození) a za druhé se ještě zdaleka neprosadilo jednotné odpočítávání letopočtu od Kristova narození. Široké vrstvy obyvatelstva tak dosud neměly ani zdání o nějakém kalendáři, s jehož pomocí by mohly určité datum vysledovat (Ch. Pöppelmann).
Ale zpátky do roku 2012. Skutečně letos končí mayský kalendář?
Pro zjednodušení pomiňme, že starým civilizacím bylo naše lineární pojetí času neznámé a čas pro ně plynul cyklicky, z čehož vyplývá, že na konci dnů se kalendář prostě protočí a začne se opět od začátku.
Mayský kalendář, založený na pozorováních nebeských těles, "běžel" velmi přesně a byl rozdělen do několika časových pásem. Z našeho hlediska je nejdůležitější tzv. Dlouhý počet (Long Count).
Typické mayské datum v Douhém počtu vypadá jako sled pěti čísel, zleva doprava. Počátek tohoto kalendáře (který Mayové pokládali za okamžik stvoření světa) je tedy označen jako 0.0.0.0.0, jeho konec pak jako 13.0.0.0.0; počet dní celého cyklu je 1872000 dní, a tedy zhruba 5126 let.
Za zmínku ovšem stojí fakt, že tento kalendář se v době příchodu Španělů již dávno nepoužíval.
Velkým problémem je ale vztah mayského a našeho kalendáře, ona "korelace", čili převodní koeficient od jednoho ke druhému.
Nejčastěji používanou "korelací" je korelace GMT (první písmena příjmení tří autorů příslušných prací dnes již více než 60 let starých). K datu podle mayského kalendáře je třeba přičíst 584283 dnů, abychom dostali datum v našem (juliánském) kalendáři. Korelace GMT je založena na historických datech. Dnes je překonána, ale odborníci se nemohou dohodnout, čím ji nahradit a tak se konzervativně GMT drží. V současnosti známe asi 50 různých "korelací" lišících se i o stovky let. To znamená, že dějiny Mayů jsou vůči dějinám zbytku světa zatíženy chybou až stovky let "dopředu" nebo "dozadu". (Astronomický ústav AV ČR)
Podle typu korelace se tedy datum konce mayského kalendáře pohybuje od 26. 4. 1493 (Bowditch) přes letošní 21.12. 2012 (GMT), údajně nejpravděpodobnější 14.12. 2116 (Böhm & Böhm), až po 14. 8. 2532 (Vollemaere).
Takže, vážení, konec světa byl, je a bude!
Jarda
Připadá mi, že svět je jedna velká vesnice, která ráda naslouchá pomluvám, klevetám a fámám, až jim uvěří a zachází s nimi jako s danou skutečností.
Francouzský profesor Jean-Noel Kapferer napsal ve své studii Fáma – nejstarší médium světa (Praha, Práce, 1992), že "fáma je informace předkládaná k věření. Souvisí s aktuálním děním a je rozšiřována bez oficiálního ověření."
(Fáma v podobě trouby se ostatně stala i atributem našeho světce sv. Jana Nepomuckého.)
Jednou z takových fám, které milujeme, jsou informace o blížícím se konci světa.
Letos nastane 21. 12. 2012. Zaručeně. Ten den totiž končí 5126 let trvající cyklus mayského kalendáře.
Autor José Arguelles v knize z roku 1987 označil toto datum za "konec světa, jak ho známe my". Pod vlivem jeho díla se zrodila celá armáda teoretiků mayské civilizace, jejichž spekulace o zkáze a konci světa zaplavily všechna média.
Není to nic nového. První hysterie kolem konce světa prý nastala už v roce 1000. Sugestivně o tom píše francouzský autor Jacques Bergier: "V Paříži vypukla záplava dobra. (...) Jedni chtěli vracet lichvářské úroky, jiní se naopak snažili v rozporu s obvyklým lidským chováním být ještě lepší než dobří a odmítali přijmout vracení lichvářské ceny a úroky, které z nich byly vydřeny. Vše se stávalo groteskou. Kam se člověk podíval, všude jen čestní, spravedliví a odpouštějící lidé. Protože tak si vypočítali věčnou spásu: pokud zůstanou podvedení, mají snad dobrou šanci, že jim utrpěné bezpráví bude započteno proti spáchanému...
Obchodní vztahy mezi městy a zeměmi se hroutí, objevuje akutní nedostatek potravin, ve velkých městech se již šíří hlad, je však přijímán s osudovou smířeností. Proč ještě jíst a pít, když za několik týdnů stejně nastane konec světa?
Tomuto kolektivnímu šílenství nepropadají jen prostí lidé. Stranou nezůstávají ani duchovní...
31. prosince 999 očekává konec časů v Římě i papež Silvestr II. a slouží svou domněle poslední půlnoční mši. Bije půlnoc, v kostele nastává hrobové ticho - jako ostatně po celém kontinentu. Všichni čekají na zvuk nebeských trub, na narůstající hřmění, na zástupy andělů a konec světa.
Nestalo se samozřejmě nic... Přesto, že konci světa nakonec věřili všichni..."
Jenže.
Jenže o nějaké zvláštní hysterii kolem přelomu let 999 a 1000 neexistují žádné důkazy. Jako mnohem vhodnější chvíle pro zánik světa bylo za prvé vnímáno tisící výročí Kristovy smrti (nikoli narození) a za druhé se ještě zdaleka neprosadilo jednotné odpočítávání letopočtu od Kristova narození. Široké vrstvy obyvatelstva tak dosud neměly ani zdání o nějakém kalendáři, s jehož pomocí by mohly určité datum vysledovat (Ch. Pöppelmann).
Ale zpátky do roku 2012. Skutečně letos končí mayský kalendář?
Pro zjednodušení pomiňme, že starým civilizacím bylo naše lineární pojetí času neznámé a čas pro ně plynul cyklicky, z čehož vyplývá, že na konci dnů se kalendář prostě protočí a začne se opět od začátku.
Mayský kalendář, založený na pozorováních nebeských těles, "běžel" velmi přesně a byl rozdělen do několika časových pásem. Z našeho hlediska je nejdůležitější tzv. Dlouhý počet (Long Count).
Typické mayské datum v Douhém počtu vypadá jako sled pěti čísel, zleva doprava. Počátek tohoto kalendáře (který Mayové pokládali za okamžik stvoření světa) je tedy označen jako 0.0.0.0.0, jeho konec pak jako 13.0.0.0.0; počet dní celého cyklu je 1872000 dní, a tedy zhruba 5126 let.
Za zmínku ovšem stojí fakt, že tento kalendář se v době příchodu Španělů již dávno nepoužíval.
Velkým problémem je ale vztah mayského a našeho kalendáře, ona "korelace", čili převodní koeficient od jednoho ke druhému.
Nejčastěji používanou "korelací" je korelace GMT (první písmena příjmení tří autorů příslušných prací dnes již více než 60 let starých). K datu podle mayského kalendáře je třeba přičíst 584283 dnů, abychom dostali datum v našem (juliánském) kalendáři. Korelace GMT je založena na historických datech. Dnes je překonána, ale odborníci se nemohou dohodnout, čím ji nahradit a tak se konzervativně GMT drží. V současnosti známe asi 50 různých "korelací" lišících se i o stovky let. To znamená, že dějiny Mayů jsou vůči dějinám zbytku světa zatíženy chybou až stovky let "dopředu" nebo "dozadu". (Astronomický ústav AV ČR)
Podle typu korelace se tedy datum konce mayského kalendáře pohybuje od 26. 4. 1493 (Bowditch) přes letošní 21.12. 2012 (GMT), údajně nejpravděpodobnější 14.12. 2116 (Böhm & Böhm), až po 14. 8. 2532 (Vollemaere).
Takže, vážení, konec světa byl, je a bude!
Jarda
středa 15. února 2012
Nové filmy
Doporučuji dva filmy s titulky, které naleznete na netu,
Red Dog, australský film s Kelpušou v hlavní roli. Film pohladí na duši a je stejně dobrý jako původní knižní předloha.
War Horse režie Steven Spilberg, nebudu prozrazovat obsah jen podotknu- kritika nepřijala film s nadšením, asi nejslabší film známého režiséra. Jak pro koho. silné téma osudů několika lidí za 1. světové války, které spojuje osud jednoho neobyčejného koně.
A jeden pro ty co nečtou title: Útěk ze Sibiře-silné drama se šesti herci.
Red Dog, australský film s Kelpušou v hlavní roli. Film pohladí na duši a je stejně dobrý jako původní knižní předloha.
War Horse režie Steven Spilberg, nebudu prozrazovat obsah jen podotknu- kritika nepřijala film s nadšením, asi nejslabší film známého režiséra. Jak pro koho. silné téma osudů několika lidí za 1. světové války, které spojuje osud jednoho neobyčejného koně.
A jeden pro ty co nečtou title: Útěk ze Sibiře-silné drama se šesti herci.
Od Berťase
Vážení, pokud by jste měli zájem o další informace co se týče Pokladu podívejte se na naše stránky: www.restaurovanikovu.cz,
pokud by Vás tížilo svědomí týkající se chátrání památek, nepravostí vyskytujících se okolo vás, věděli o zajímavých výstavách, určitě napište.
P.S. otužování není PAMÁTKA !!!!!!!
Přidal jsem jeden receptík na chutnou krmi pro zdatné kuchaře.
Jen takový nápadeček: mohli bychom uspořádat naše soukromé PROSTŘENO, ješitní kuchaři by se určitě našli?!
pokud by Vás tížilo svědomí týkající se chátrání památek, nepravostí vyskytujících se okolo vás, věděli o zajímavých výstavách, určitě napište.
P.S. otužování není PAMÁTKA !!!!!!!
Přidal jsem jeden receptík na chutnou krmi pro zdatné kuchaře.
Jen takový nápadeček: mohli bychom uspořádat naše soukromé PROSTŘENO, ješitní kuchaři by se určitě našli?!
Seřvání u Chlupáče v únoru
Vážená radovadla a jásadla!
U příležitosti měsíce února si Vás dovoluji nalákati k Chlupáčovi – viz www.uchlupatyhoducha.cz.
Byli jsme zde již v lednu. Podniček se nám zalíbil nejen proto, že se tu nekouří,
ale dobře se tu také papá a je sem dobré spojení ze všech konců Prahy.
Ve čtvrtek, 23.2., od 18:00 hod tu máme zarezervováno 12 míst.
Měla bych upřesnit počet. Dejte, prosím, vědět, kdo půjdete.
Příští seřvání bude asi ve čtvrtek, 29.3., od 18:00 hod, někde...
Těšíme se, taky se těšte...
Táňa
Láska a peníze aneb Řev v Dlouhé
Tak takoví jsme? Asi ano, občas, někdy. Možná určitě.
Divadlo v Dlouhé nám včera předvedlo výlet proti času válečnou zónou jménem obyčejný život.
To pravé se ukrývá pod povrchem, za slovy.
Ale co se to vlastně děje?
Může být hluboká láska větší než touha po Audi, žal opravdovější než vztek na pompézní náhrobek souseda?
Proč ta závislost na obchodech, penězích, požitcích, věcech, sexu?
Jaký je rozdíl mezi normálem a úchylkou?
Kdo tomu rozumí?
Jsme zrozeni z hvězd a umíráme jako odhozený joint.
Excelentní. Z některých hereckých výkonů až mráz po zádech běhal!
Účast: Václav st., Hanka, Táňa, Jakub, Taťána, hosté (8) a
Jarda
____
Láska a peníze
Divadlo v Dlouhé 15.02.2012
Autor: Dennis kelly
Režie: Jan Mikulášek
Hrají: Miloslav König, Magdalena Zimová, Jan Vondráček, Klára Sedláčková-Oltová, Miroslav Hanuš a další
Premiéra: středa 16. listopadu 2011
Divadlo v Dlouhé nám včera předvedlo výlet proti času válečnou zónou jménem obyčejný život.
To pravé se ukrývá pod povrchem, za slovy.
Ale co se to vlastně děje?
Může být hluboká láska větší než touha po Audi, žal opravdovější než vztek na pompézní náhrobek souseda?
Proč ta závislost na obchodech, penězích, požitcích, věcech, sexu?
Jaký je rozdíl mezi normálem a úchylkou?
Kdo tomu rozumí?
Jsme zrozeni z hvězd a umíráme jako odhozený joint.
Excelentní. Z některých hereckých výkonů až mráz po zádech běhal!
Účast: Václav st., Hanka, Táňa, Jakub, Taťána, hosté (8) a
Jarda
____
Láska a peníze
Divadlo v Dlouhé 15.02.2012
Autor: Dennis kelly
Režie: Jan Mikulášek
Hrají: Miloslav König, Magdalena Zimová, Jan Vondráček, Klára Sedláčková-Oltová, Miroslav Hanuš a další
Premiéra: středa 16. listopadu 2011
pátek 27. ledna 2012
Řev U Chlupatýho ducha
Včerejší večer jsme strávili ve společnosti Chlupatýho ducha z Konvitské ulice. A bylo nám příjemně a gastronomicky objevně.
Na radu krásné servírky snad všichni požili jsme chutnou krmi masitou s nezvyklými názvy: KASTELÁNOVA VZPRUHA, POCHYBNÉ PRAKTIKY ŠVAGROVÉ LIDMILY či ZAHOŘKLÉ ZKLAMÁNÍ VYČERPANÉHO MILOVNÍKA.
Oslavili jsme vítězství Karla v jeho životně důležitém klání s CSQ-CERT.
Naopak povzbudili jsme Václava, chystajícího se na nedělní sedmdesátikilometrový běžecký závod Marcialonga v Itálii.
Mluvili jsme o možnostech příštích setkávání se třeba i na chaloupkách, kam jsme opětovně zváni: Oli - Všenory, Lenka - Voděrady, či například v Praze na Cibulce.
Spokojeni rozhodli jsme o dalším Seřvání opět zde U Chlupáče 23. února.
Jarda
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)