Rozmarné Blato po páté

Hle, zde stojí mohutný správec léta, jemuž jest ovšem na protivnost velkolepého školního prázdna slynouti po svém předchůdci červnem malým, neboli červencem. Jemu  Mistr Mánes přiznal tvářnost požínaček, mimo zvyklý názor svůj cele oděných, by snad dítkám patřícím na mechaniku orlojovou neunikala velebnost času, v paže vložil srb a zlatavou báň nad pole hýřící klasem.

Hle, zde stojíme i my, chráníce se před rozmařilým sluncem ve chladu loubí či v útrobí zahrad, neb útočiště stanovilo nám po způsobu hostinském přívětivé Blato na mez rybníků, lesů a pastevních luk.

Nejsme-li řiditelé vůkolního dějství, který smysl nám zbývá plnější než shromáždění přátel ku besidce v okruží svornosti?
Jaká ušlechtilost vyniká nad plavbu těla, kdy rázně čeříme hřejivé vlny vod?
Koho znovu nepřekvapí hvězdná noc venkoncem stejná jako na počátku světa? Vznešená klenba nad hlavou ukrájí nám dech, ač nemá větší účelnosti než trvání.
A trvání - toť, čeho se nám nedostává!  

Tak minuly rozmarné dny a všeho je zase méně.

Účast: Vlasta, Karel, Zuza, Taťána a 
Jarda
--- 
Blato, Nová Bystřice,  25. - 27. července 2014

Seřvání na začátku léta

Včera večer byl U Bílého lva na Smíchově hluk, halas a rámus. Včera večer byl U Bílého lva Řev.
Naposled před prázdninami shromáždili jsme se kolem jednoho stolu a seděla s námi veselost, radost, klábos i tlach.

Co zbývá, když tíha času tlačí nás k zemi. Co zbývá, než smích a kamarádi se stejnou tornou vzpomínek na zádech. Co zbývá, než jásat v ústrety létu a všemu, co nám chystá.

Když jsme se pak pozdním večerem rozcházeli domů, zase jsem dostal chuť jen tak trošičku si povyskočit.
Díky.

Účast: Jitka, Zdeněk, Alenka, Vláďa, Olinka, Vlasta, Karel, Zuzana, Lenka, Taťána a   
Jarda  
---
U Bílého lva,  26. června 2014

Úspěšné státnice

Oznamuje se všem naslouchajícím, že stát dnes na půdě Vysokého učení technického se vší zodpovědností vyzkoušel našeho Václava a shledal jej způsobilým k udělení titulu ING.

Naslouchajíci: propukají v nadšení
Řevové: halekají
Já: vyhazuji klobouk do výše

Na orloji spolkového času se v okénku nazvaném zítřek objevuje nápis CAUSA BIBENDI, což znamená DŮVOD K NAPITÍ.

Ahoj na seřvání

Jarda

Společné dny v Nebesku

Tu neděli jsme s Táňou jeli z daleka, až od moravských hranic. 
Z Kanady zvolna klesali jsme dolů do Polabí a za řekou zas vzhůru na Jičín a Paku, potom silničkami kolem Studence, přes Jilemnici, a od Štěpanc prudce dovrchu, až nakonec otevřel se nám pohled na Kotel a širošír země. 
Byli jsme u cíle, 1 000 metrů nad mořem.

Desetina letové hladiny Boeingu, osmina výšky Everestu a čtvrtina mého srdce - to je Benecko.

Hančova bouda přivítala nás svým stále stejným a stále novým kouzlem, svým geniem loci, svým géniem jmenem Čechotovští. 
Dva dny měli jsme chalupu i Krkonoše jen pro sebe. Náš byl fukéř na Sněžce, pusté louky kolem Luční boudy, zamžená Pláň, vylidněný klín Klínovek, avatárský Dlouhý důl i večery v prázdné Hančovce.

Ve středu pak dorazili první Řevové!  
Slunce vrhalo naše dlouhé stíny na cestu do Horních Štěpanic, kolem Jindrovy skály a přes Poustku. Vyhliželi jsme až za Ještěd, Bezděz a možná i Milešovku. Odpoledne plynulo pomalu jako první den prázdnin, tenkrát ...
U večeře nás kolem stolu sedělo deset.

Nazítří přijeli Bertíci a vypravili se s námi na Rovinka, kde nám obsluha oznámila, že horká tekila není a nebude!
Tak mizí jistoty a nejistá budoucnost nás pohlcuje. Proto se rádi vydáváme po známých cestičkách, které ach tak rychle zarůstají, proto i někteří zamířili na Janovu horu za starými kamarády. 
Ostatní pak postupovali chladivým lesem v družném hovoru vstřict nepochybným radovánkám tohoto milostí obdařeného dne.

Páteční ráno na nás hledělo modře jako oči Mela Gibsona. 
Anežka a Petr vyzvali své rodiče ke zkoušce zdatnosti, za kterou dozajista můžeme považovat vytlačení dvou kočárků od Hříběcích bud (750 m n.m.) až ke kapličnce mezi Luční a Studniční horou (1 550 m n.m.).   
Ani my jsme nezaháleli a vystoupali o polednách na horu Žalý.
Ten večer houpal se měsíc na eletrických drátech jako dvoučárkované f a Řevů dalo se u Hančovy boudy napočítat devatenáct, neboť přibyli i zbývající. 

V sobotu naplánovali jsme velkou výpravu na Zlaťák, k pramenům Labe a vůbec na Hřebeny. Jen Tomáš s Janou zvolili vlastní trasu, jíž ovšem, jak se ukázalo, předčili i naše "chrty", neb ušli více než 30 km.
Slunce pálilo a vše, co se přihodilo, přihodilo se dobře.

Neděle tradičně rozdělila nás do skupinek, takže mnozí prožili si mnohé rozličně. 
Já s Táňou přidali jsme se k dříve odjíždějícím a krátce po obědě jsme se rozloučili s pohostinnou a bezchybnou Hančovou boudou a opustili to krásné místo Benecko, kterému sami jeho dávní obyvatelé dali závratné jméno NEBESKO. 

Účast: Vlasta, Karel, Jana, Tomáš, Monika, Norbert, Zuzana, Šárka, Anežka, Václav, Klára, Mája, Milan, Táňa, Petr, Jan, Jakub, Taťána a 
Jarda
---
Hančova bouda, Benecko, 1.- 8. června 2014

Divadlo se Řevem přírody v září

Vážená a milá divadla a dividla !

V pondělí 29. 9. 2014 od 19:00 hod hrají v Divadle v Dlouhé představení Chrobáci v krabici – Kvapky.

Představení se odehrává ve foyeru, kde jsou místa nečíslovaná.
Lístek stojí 190 + 10 = 200 Kč.

Kdo chce jít s námi, dejte vědět nejpozději do 23. 6..
Pošlete také penízky na konto 53246071/0100, ze kterého budu platit lístky.
Nezapomeňte uvést na příkaz vaše jméno.
Máme rezervováno 24 míst.
Přednost budou mít ti, kteří se ozvou dříve.

Blíže viz:
http://www.i-divadlo.cz/divadlo/divadlo-v-dlouhe/chrobaci-v-krabici-kvapky
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar.html?repertoarId=232


Mějte se krásně,
Táňa

Poslední předprázdninové seřvání v červnu

Milá radovadla a jásadla,

dovoluji si vás nalákati na červnové seřvání, které se bude konat ve čtvrtek 26. 6. 2014
od 18:00 hod. ve starosmíchovské pivnici U Bílého lva.

Máme rezervováno 16 míst.
Musím upřesnit do 16. 6. pondělí.
Dejte mi, prosím, vědět, kdo dorazíte.

Další velkořevské setkání až v září.

Těšíme se na vás,

Táňa a Jarda

Květinka Marta nebo květozpytec Marta?

Dnes obhájila svou bakalářskou práci na Přírodovědecké fakultě UK naše Marta.
Bene, bene.

Velké blahopřání též rodičům Bertíkovi a Monice.

Za Řev přírody
Jarda